Jaroslav Simon je kouč a psycholog. Dlouhodobě se věnuje metodě firemních konstelací, doprovází také klienty na cestě hledání jejich povolání nebo rovnováhy v životě a práci. Několik let se zaobírá cestou jednoduchosti a tento koncept nabízí jednotlivcům i firmám.
Pro lídry pak připravuje program Cesta Steva Jobse. Nejde o kopírování knih, ale o inspiraci nalézt odvahu být sám sebou. Na konkrétních příkladech ze života Steva Jobse se účastníci seznámí s principy, které charakterizují dobrého lídra – silnou vizi, jednoduchost, koncentraci, vášeň a tvořivost. Když se ptám Jaroslava Simona, proč jej fascinuje jednoduchost, odkazuje na motto velikána Leonarda da Vinci – „jednoduchost je nejvyšší forma dokonalosti“.
Proč máte rád jednoduchost?
V jednoduchosti je síla i krása. Inspirací mi je zen buddhismus i Steve Jobs. Jednoduchost zvenku vypadá snadno. Ale vůbec není jednoduchá. Propracovat se k ní je těžký proces. Být jednoduchý je to nejvyšší umění. Vyžaduje to zbavit se všeho zbytečného a nepřirozeného. Je to jako úklid domu. Vyhodíme vše, co nepotřebujeme. Platí to pro dům, ale i pro mysl. Přeplněná mysl je těžká a má jen málo možností. Prázdná mysl je lehká, na vše připravená, všemu otevřená.
Čím vás oslovuje Steve Jobs a společnost Apple?
Firma Apple přijala jednoduchost jako svoji filozofii, proto na ni často a rád odkazuji. Tato firma je hmatatelným důkazem, že jednoduchost je nejen krásná, ale může přinést vysoké zisky. Steve Jobs byl mistr jednoduchosti.
Kde ve firmě začít?
Kdekoliv. Zjednodušení můžeme realizovat v jakékoliv oblasti. Přinese nám klid, radost, prostor pro tvořivost a uvědomění toho, co je podstatné. Jednoduchost je aplikovatelná všude. Začít můžete třeba na webu. Kolika textům a manuálům by prospělo zjednodušení? Uživatelsky přívětivé a jednoduché by měly být i produkty. Může to být ale i práce na zjednodušení pracovního prostředí. V jednoduchosti není nic skrytého, něco, co nikdo neví. Když se vrátím k Applu a Stevu Jobsovi, tak on veřejně říkal, jaké jsou jejich přístupy v podnikání. Přesto to další světové firmy ignorovaly, nebo to v podstatě do teď neberou dostatečně vážně, popřípadě nevědí, jak to mají udělat. Nokia teď jde dolů. Jeden z důvodů je, že nejsou dostatečně jednoduší. V tomto případě jde například o jednoduchost aplikovanou na produkty. Kolik dělá Apple telefonů? Jeden. Ale tento jeden produkt Applu vydělá více než všechny produkty Microsoftu dohromady. Když se podíváte na společnost Nokia, nabízejí nové a nové telefony. A k čemu to je? Přitom já sám mám starou Nokii, se kterou jsem spokojený, ale ta už se nevyrábí, těžce jsem ji sháněl. Je hezká, malá a funkční. Za chvíli mi doslouží a jinou už neseženu. Kdyby u toho zůstali, možná by byli úspěšnější. Je to škoda, takových skvělých telefonů měla Nokia dříve více. A znám dost lidí, kteří nechtějí chytrý telefon, chtějí něco malého do kapsy na volání a psaní sms. Pokud s něčím takovým přijde Apple, ovládne celý trh.
Dnešní doba je složitá. Jsme přetíženi informacemi, maily, poradami…Vše se zdá důležité, pak se v tom ztrácíme, jsme nešťastní a nevýkonní. Doporučujete návrat k jednoduchosti a zdá se, že si to užíváte…
Jednoduchost je moje dlouholetá vášeň v různých oblastech života. Před lety jsem třeba vyřazoval ženě mého kamaráda oblečení. Ona u toho samozřejmě byla. A říkal jsem si, to mě baví, to bych rád dělal za peníze, jenže by mi to asi nikdo nezaplatil. Zároveň jednoduchost ve svém životě potřebuji – zjednodušit sám sebe. Mám totiž hodně oblastí a zájmů a pak jsem hodně rozptýlený. Takže je to něco, co mne baví a i sám potřebuji. Jednoduchost je pro mne jakýsi trychtýř, ve kterém se všechno jakoby slévá. Je to aplikovatelné na všechno, s čím pracuji. Na koučink, psychoterapii, povolání nebo systemické konstelace. V jednoduchosti je koncentrovaná síla. Díky tomu je možné jít při práci s klienty mnohem rychleji a i hlouběji.
Zpíval jste ve sboru u Idy Kelarové, tancujete flamenco. Mají tyto umělecké formy co do činění s jednoduchostí?
Ida Kelarová mne zbavila strachu zpívat. Zprostředkovala mi cikánskou hudbu. Ta je krásná. A jednoduchá. Jsou to jednoduché písničky, ale přitom strašně hluboké. To vás hned chytí, buď úplně ožijete, anebo budete brečet. A texty jsou také jednoduché. O těch nejzákladnějších věcech v životě. O mámě, tátovi, ženě, dětech, radosti, bolesti, smrti, životě, o Bohu. A vůbec nemusíte umět rómsky. V té hudbě to ucítíte, o čem to je. Flamenco mám rád, ale přestal jsem na něj do kurzu chodit. Nebavilo mne učit se choreografii tři kroky sem a dva kroky tam. Více se mi líbí procítěné flamenco s minimalizovanými pohyby. Když jsme se o tom bavili s mou učitelkou flamenca Janou Drdáckou, řekla mi – Jarine, takhle učí flamenco už jen staří mistři. Tak mám radost, že staří mistři byli také minimalisté.
Je ve vašem přístupu přítomná i inspirace východní spiritualitou?
Mám dlouholetou osobní zkušenost s theravádovým buddhismem. Absolvoval jsem několik tisíc hodin meditací, takže o tom, jak funguje mysl, už trochu něco vím. Rád vzpomínám na svého učitele a přítele Mirka Frýbu. Ten vždy zdůrazňoval, že buddhismus není žádné náboženství nebo filozofie, ale praktická metoda práce s myslí. Proto své žáky nenechal ulétávat a vznášet se v nějakých teoriích, fantaziích nebo spekulacích, ale držel je na zemi, u konkrétní zkušenosti. Dnes mi je blízký zen buddhismus. Ten ale přišel až později. K němu jsem se dopracoval postupně. Vše potřebuje svůj čas. Některé věci jsem četl už před dvaceti lety. A teprve dnes je opravdu chápu, a vím, co znamenají. Stejně tak je to s jednoduchostí. Musíte ji zažít, zvnitřnit si ji. A to je určitý proces.
Jako kouč stavíte systemické konstelace, a to i ve firmách, což dříve nepřicházelo v úvahu. V určitém okamžiku se ukáže jednoduše pravda v rodinném či firemním systému a nepotřebujete složité analýzy… U konstelací přicházím se zadáním, co chci vyřešit. Jak je to u jednoduchosti?
Je to stejné. U všeho musíte mít nějaké zadání, u konstelací, u koučinku, i u jednoduchosti. Zadáním je řečeno, co chcete, co potřebujete, kam chcete dojít. Zda chcete zjednodušit určitou oblast nebo téma, zda zjednodušit něco komplexnějšího, anebo se chcete učit metody zjednodušování, které pak chcete aplikovat. Každopádně jednoduchost není jen pouhá technika. Není to ani nějaká třešinka, kterou přidáte na dort, aby lépe vypadal. Je to něco základního, co v podstatě dnes jde proti většinovému proudu, který je reprezentován složitostí. Proto mám v nabídce čtyřhodinový seminář Zen a jednoduchost, kde se snažím účastníkům tuto filozofii představit, aby jí dostali pod kůži, aby pochopili, o čem to vlastně je a v čem to spočívá. Pak to teprve můžete aplikovat na konkrétní oblasti.
Jednoduchost vyžaduje jednoznačné rozhodnutí, vkus, tříbení a odvahu si vybrat. Když jste přišel do kavárny na rozhovor, byl jste do posledního detailu dobře oblečen včetně maličkostí. Je to tak, že do toho vložíte spoustu času, ale pak vám to už šetří čas a slouží?
Ano, na začátku znamená jednoduchost časovou investici a spoustu práce. Zjednodušit text, ubrat, koncentrovat myšlenky, webové stránky, to je spousta práce. Ale když to uděláte, tak je to přívětivější pro zákazníky. A šetří to čas. A to platí i o oblečení. Když si zjednodušíte oblečení, tak se v něm lépe cítíte, a zároveň to máte ráno snadnější.
Věnoval jste mi čistou, nezahlcenou prezentaci své práce…
Jsem rád, že se vám má prezentace líbí, strávil jsem nad ní hodně času. Ale každý jednoduchost neocení. Někomu připadá, že tam je spousta prázdného místa, která je nevyužitá a měla by se něčím zaplnit.
S jakým zadáním se na vás obracejí klienti?
Zakázka může mít různé podoby. Takže stejně jako při koučování mohu zjednodušovat s týmem nebo s jednotlivci. Mohu pracovat jednorázově nebo opakovaně. Můžeme zjednodušovat nějaké téma nebo oblast. Jsem zde v roli lektora, kouče, poradce, supervizora. Tyto role se mohou prolínat i střídat. Jednoduchost lze například aplikovat v time managementu. Ale nejde o pátou nebo šestou generaci time manegementu. Jde o přístup, který všechny generace překračuje a vrací se zpět na začátek.
Proč by si firma měla najímat někoho zvenku? Vždyť každá druhá nedělá nic jiného, než zjednodušuje, až už se to jmenuje „lean“, „kaizen“…
Jednoduchost je dnes prioritou pro mnoho firem. Všichni o jednoduchosti rádi mluví. Ale málokde opravdu vědí, co jednoduchost znamená a jak se jednoduchost v praxi dělá. Takže pak mají produkty složité, nabídku složitou, texty složité, weby složité, organizaci složitou, cíle, priority a hodnoty složité, plánování složité, komunikaci složitou, procesy složité. Všechno mají složité. Mnoho lidí o jednoduchosti mluví, že ji chtějí, ale ve skutečnosti se ji bojí. Bojí se toho, kam by to mohlo dojít.
Naše schůzka probíhala ve stresu, protože jste spěchal. Jak uplatníme jednoduchost příště?
No vidíte, mám stále co zjednodušovat a zlepšovat. Chtěli jsme toho probrat hodně. Ale méně je více. Vyplatí se vybrat jedno téma a další nechat na jindy. Nebo mít během dne méně schůzek a být v klidu, a tím být zároveň tvořivější a efektivnější. Je to lepší, než být ve stresu, nebýt efektivní a ještě z toho mít špatný pocit. Méně je více je řešení uplatnitelné na vše.
Není rada všech poradců, prodávejte svoji excelentnost, to, co vás odlišuje od ostatních, vlastně ta vytříbená jednoduchost?
Ano! Máte skvělé otázky, jdete tím k podstatě. To je opravdu aplikovatelné i na oblast povolání, kdy hledám svoji jedinečnost, nebo to, co mě baví. Je to proces. Někdy to jde rychle a jindy pomaleji. Ale v podstatě jde také o zjednodušování, protože děláme stále méně věcí, které nám nejsou vlastní a koncentrujeme se na to, co je nám vlastní.
Co chcete ještě v životě zjednodušovat?
Všechno. Trvale. Chci žít jednoduchý život. Jednoduchý a krásný.
V poslední době hodnotím, co mi přinášejí různé vztahy a mám tendenci lidi omlouvat. V případě lidí mi radikální přístup připadá trochu katovský. Musí být člověk kat, když si chce zjednodušit život?
Vy jste řekla, že je to trochu katovské. Ano, přesně! Když chcete zjednodušovat, tak musíte být kat! Protože jinak nic nezjednodušíte. To se týká čehokoliv. Když budete mít deset let staré tričko a chcete se ho zbavit, tak musíte být kat. To platí úplně na vše.
(Za foto děkujeme Tomáši Baranovi z časopisu Žena a život.)