Stálé rubriky

Bad Boy of LinkedIn

27.08.2013 Petr Skondrojanis 6 komentářů

Josef Kadlec byl původně softwarový inženýr, vystudoval ČVUT a pracoval nekolik let pro mezinárodní korporaci. Společnost dlouhodobě řešila problémy s náborem, a protože Josefa Kadlece nejvíc motivují výzvy, tak si založil vlastní IT personální agenturu. Snažil se to dělat lépe, například zveřejňoval, pro koho nové lidi hledá, úspěšné kadidáty dokonce odměňoval. Pak napsal knihu o LinkedInu „People as Merchandise: Crack the Code to LinkedIn Recruitment", rovnou v anglickém jazyce pro americký trh. (A stihl ještě se svým lektorem založit vzdělávací společnost.)

Kniha je o tom, jak využívat LinkedIn k recruitmentu na 120 %.
Díky knize se nyní Josef Kadlec těší pozornosti všech, kteří se o recruitment zajímají. Na LinkedInu jej najdete jako „Bad boy of LinkedIn“. Hned na úvod bych ale rád zdůraznil, že si svůj úspěch rozhodně odpracoval.

Josefe proč jsi svou pozici na LinkedInu nazval Bad Boy of LinkedIn?
Tuto přezdívku mi tak trochu přisoudil David E. Perry, autor bestselleru Guerrilla Marketing for Job Hunters, který psal předmluvu mé knihy. Říkal, že po vydání té knihy bude hodně lidí naštvaných. Myslel tím především lidi z LinkedInu, protože v knize odhaluji spoustu triků a zkratek založených na softwarových chybách a obecně analytickém přístupu, který by běžný uživatel nepoužil. Často tyto metody nahrazují placené služby LinkedInu. Takže proto ten Bad Boy.

Zmínil jsi, že nyní paradoxně školíš a odkrýváš konkurenční techniky a triky, jak hledat lidi. Mě paradoxy zajímají, většinou jsou totiž dost logické. Jaké jsou paradoxy Josefa Kadlece?
Jedním z takových hlavních paradoxů je asi to, že já, coby hardcodový ajťák z jaderky, jsem byl nahirovaný do IT korporace přes personální agenturu, následně jsem se sám stal personálkou a nyní jsem postoupil ještě dál a personální agentury se staly mými klienty. To vše aniž bych to nějak předem plánoval. Otázkou je, jestli je to paradox, nebo přirozený vývoj.
Dalším paradoxem může být to, že jako introvert, kterému celé dětství nadávali, že se neumí pořádně vyjadřovat, založím v době krize pracovního trhu úspěšnou vzdělávací agenturu, která jiné učí komunikačním dovednostem.

Proč jsi psal knihu rovnou v angličtině?
Z hlediska knížky jsem si samozřejmě chtěl vyzkoušet dělání byznysu ve světovém měřítku. Lákalo mě to a myslel jsem si, že zrovna ta moje kniha může jako produkt v globále obstát. Teď už si to nemyslím, ale dokonce to vím. Knih o LinkedInu jsou například na Amazonu mraky. Ale pouze pár jich je zaměřeno na recruitery, jejichž přístupy jsou principiálně odlišné od toho, když používáte LinkedIn pro sales nebo jako zaměstnanec. Navíc z těch několika knih, které vyloženě cílí na náboráře, je většina již zastaralá, a často ani nejsou psané recruitery, ale jde spíše o takové copy & paste z Wikipedie. Já jsem ten svůj produkt, tedy knihu, postavil na kvalitě, protože nějakou marketingovou silou v globálním měřítku nedisponuji, takže ujít ještě ten „kilometr“ navíc a produkt vylepšit, je jediná možnost, jak se prosadit. Vzhledem k tomu, že kniha byla vydána asi před dvěma měsíci, tak se ta globální marketingová mašinerie teprve rozjíždí a aktuálně prodávám stejné množství knih v Čechách jako v globále bez ČR. Na tom je také dobře vidět, že český trh je tak malý, že jde obsáhnout celkem rychle.

Kde ses naučil anglicky tak dobře, žes dokázal napsat knihu v angličtině?
To je docela vtipné. Asi by se to dalo také zařadit do těch paradoxů – já, který na gymplu málem propadal z angličtiny a měl čtyřky ze slohu, vytvořím světovou knihu, na kterou se hrnou feedbacky typu „Fakt se to skvěle čte, kolikátá je to tvoje kniha?“ Každopádně pořádně anglicky i z hlediska obchodní terminologie jsem se naučil až po výšce, kdy jsem pracoval pro softwarovou korporaci a měl jsem amerického lektora dvakrát týdně. Knihu mi ale samozřejmě revidovali dva rodilí mluvčí, takže jsme spoustu chyb odstranili. Ale pro mě bylo jednodušší psát to rovnou v angličtině než česky a pak to teprve překládat. Člověk, který nezná kontext, a často ani terminologii, to nedokáže správně přeložit a zpětným kontrolováním pak nad tím stráví ohromné množství času. Proto jsem i já musel revidovat všechny změny, které ti rodilí mluvčí v knize udělali. Také mám zhlédnuté všechny díly pořadů jako The Shark Tank, Dragons Den nebo The Apprentice, což vám tu business angličtinu hodně posune dál. To každopádně doporučuji. ☺

Navíc jsme poté s tím lektorem, který je zároveň můj kouč a trenér, založili zmíněnou vzdělávací agenturu Trump Executives, s níž zaplňujeme díru na trhu s americkými a anglickými trenéry. Podařilo se nám získat mezinárodní klientelu, náhodou IT charakteru, takže vidíte, že corss-field experience můžete využít jako konkureční i v oblasti, kde byste to asi nečekali. Jinak si nedokážu vysvětlit, že jsme ve výběrovém řízení vyřadili české i renomované mezinárodní společnosti s dvacetiletou tradicí na trhu. Musí to být skutečně zase díky přidané hodnotě, protože levní nejsme. ☺

Máš ambice více pracovat pro trh v zahraničí, nebo chceš spíše budovat byznys v Čechách?
Jde to ruku v ruce a záleží na konkrétním produktu. Pokud se rozhodnu jít do nějakého HR softwarového byznysu, tak bych ho chtěl určitě realizovat globálně. Neznamená to však, že se nevytvoří proof-of-concept např. v Česku nebo v jiné evropské zemi, kde jsou třeba s praktikami v sociálně-mediálním recruitmentu dál, jako je Nizozemsko nebo Velká Británie. Abyste to ustáli, tak často prostě musíte začít lokálně, i když se jedná o softwarovou službu, která se dá snadno distribuovat on-line.

Jak se podle tebe mění recruitment? O čem to bude v budoucnu?
Myslím si, že klasický transakční recruitment je docela v ohrožení. Jsem si tím prakticky jistý. A to např. i díky LinkedInu. Nedávno jsem někde v novinách četl, že se na český trh chystá nejmenovaná zahraniční personální agentura, pravděpodobně chce koupit nějakou českou personálku. Pokud si dobře vzpomínám, tak několik zahraničních personálek v souvislosti s krizí v roce 2009 odešlo. Personální agentura určitě nezíská konkurenční výhodu tím, že koupí jinou personálku. To se možná projeví na kvartálních číslech, ale ze střednědobého a dlouhodobého hlediska se tihle noví lidé vsáknou do té stávající agentury a nemá to žádný efekt. Podle mě je budoucnost v nějakém analyticko-IT orientovaném přístupu a hlavně ve specializaci na konkrétní obchodní sektor.

Udělal bys něco ve svém životě jinak?
Asi ne. Ono se samozřejmě s odstupem všechno hezky hodnotí… Každopádně si myslím, že dneska prostě funguje hlavně learning by doing a tam holt člověk někdy uklouzne vedle. Důležité je se z těch chyb poučit a jít dál.

Jaké firmy tě něčím přitahují, resp. kde bys chtěl pracovat, kdybys hledal práci?
Samozřejmě mi jako ajťákovi imponují všechny inovativní společnosti ze Sillicon Valley, a dokonce se mi nabízí například samotný LinkedIn. Google už je celkem ohraný… Možnost spát v pracovní době v posteli ve formě vany a chodit do práce se psem a na kolečkových bruslích nemusí být pro každého taková hitovka. Ono to všechno vypadá hezky, ale problém je v tom, že jsou to pořád korporace, které musí někdo shora kočírovat, což vás prostě může hodně omezovat v nějakém osobním rozletu. Z Čech bych možná zmínil malou firmu Enlogit, kterou asi nikdo moc nezná, ale myslím si, že je to jedna z firem, která má světové hodnoty a skutečně je praktikuje. Založil ji můj starší spolužák z ČVUT a v tomto mi byl a je velkou inspirací.

A jaké další osobnosti tě kromě Ondry Suchého (starší spolužák z výšky) inspirují?
Takhle z patra mě napadá například Tim Ferriss, trojnásobný „nejprodávanější“ autor knih 4-hour workweek, 4-hour body a 4-hour chef. Já o něm mám povědomí ještě z doby, kdy napsal pouze první knihu, takže mým vzorem není vyloženě kvůli těm knihám. Ale je to obecně o jeho přístupu k životu, miluje také plnění výzev všeho druhu jako já, je například mistrem v čínském kickboxu. Je to investor a dělá prostě to, co ho baví, formou, která ho baví.
Z Čech bych ještě rád jmenoval Vladimíra Kováře, zakladatele firmy Unicorn, pro kterou jsem nikdy nepracoval, ale Vladimír Kovář nás učil už na vysoké škole a byly to ty nejlepší přednášky, na které jsme se všichni těšili a doslova je žrali. Řekl bych, že tento člověk je skutečný leader – vede společnost s asi 1 000 zaměstnanci, ale klidně vás přivítá v kraťasech a tričku, s culíkem… Prostě si na nic nehraje. Podle mě nemá cenu si na něco hrát. Přetvářka je strašně namáhavá, nebude vás to bavit a stejně se to provalí…

Čím se v životě řídíš? Jaké jsou tvé vnitřní hodnoty?
Důvěra a pozitivní přístup nejen k životu, ale ke všemu. Možná se tomu ani nedá říkat hodnoty, ale myslím si, že právě to v Čechách hodně chybí. Co se týče mě osobně, tak určitě uznávám cílevědomost a schopnost jít za konkrétním cílem. Strašně nerad odcházím od rozdělané práce. To je také možná důvod, proč jsem měl na své cestě za titulem mistra světa v kickboxu minulý rok zlomený nos, letos zápěstí, ale jdu za tím dál. Já tomu říkám cílevědomost, moje máma imbecilita…
Každopádně stejné principy platí i v byznysu a v tomto ohledu mě sport hodně naučil. Zajímá mě kvalita dodávaná zákazníkovi. Pokud se bude slevovat z určitých dobře nastavených standardů s vidinou nějakého krátkodobého zisku, tak to pro byznys nebude dobré.

Proč myslíš?
Je trochu klišé zmiňovat slovo kvalita, ale dobře, možná bych to trochu změnil a řekl bych přidaná zákaznická hodnota. V tom jsou skvělá vysoce konkurenční odvětví, jakým je například i recruitment. Fakt, že je tam velká konkurence, znamená, že je tam také velká poptávka. Takže vám v zásadě stačí redefinovat existující službu a můžete být úspěšní – v lokálních podmínkách v rámci naší republiky na to dokonce nepotřebujete ani žádný velký kapitál.
V tom je mi velkým vzorem americká společnost Shipito, kerou založil původem Čech John Vanhara. Začal působit zjednodušeně řečeno v logistickém byznysu, kde už bylo několik jiných zajetých společností. Tím, jak rostl, se mu snižovaly poplatky na zasílání a on tyto změny hned promítal do koncových cen zákazníkům. Ostatní společnosti to braly jako způsob, jak si zvýšit marže, a to je také jedním z důvodů, proč ztrácejí podíl na trhu. Prostě nejsou upřímní ke svým zákazníkům a nenabízejí dostatečnou přidanou hodnotu.

Libí se mi, že jsi v integritě – hodnoty, které uznáváš v byznysu, i tvé osobní jsou stejné a překrývají se.
To máš pravdu. Já osobně nerozlišuji práci a volný čas. Dokonce nerozlišuji ani víkendy a pracovní týden. Mám vlastně pořád volno a zároveň jsem pořád v práci. Žiju, abych mohl pracovat. Nepracuji proto, abych mohl žít. Pokud se mi zrovna nechce a ničemu to nebrání, tak se seberu a někam jedu. Na druhou stranu většina víkendů je převážně pracovních, zvláště nyní, když jsem spustil linrea.cz a těch poptávek je mnoho.

Jaké máš v tuhle chvíli plány? Personálka spí, vzdělávačka vzdělává, vyšla ti kniha…
V současné chvíli jsem v takové přechodné fázi, kterou beru jako nutné zlo. Tedy ve skutečnosti to zlo není, ale musel jsem se vzdát nějakého zajetého zdroje příjmů z recruitmentu, abych ho mohl posunout někam dál. Před vydáním knihy jsem z HR neznal nikoho, a nyní, po dvou měsícíh od vydání, mi připadá, že jich najednou znám spoustu. Pozoruji, jak to skutečně v HR funguje, na jakém levelu jsou znalosti jiných náborářů, a nadechuji se k dalšímu frontálnímu útoku, kterým chci pracovní trh zase posunout někam dál. A nemusí to bý pouze klasická forma personální nebo IT personální agentury. Může to být něco obecnějšího, nebo to naopak může být skutečně nějaký druh HR softwaru, resp. HR služby. To zatím není jasné, ale musím říct, že mi skutečně můj plán vychází. Kromě toho, že recruitery učím, jak maximalizovat využití LinkedInu pro nábor prostřednictvím linrea.cz, tak se ke mně hrnou nabídky různého charakteru včetně pracovních – zajímavé spolupráce na české nebo i mezinárodní úrovni – a je vidět, že tento proces funguje. Člověk prostě musí někdy na chvíli vystoupit, aby zase mohl jet dál a rychleji.

Co jsou pro tebe peníze?
Peníze. Hmm… Nad tím jsem nikdy moc nepřemýšlel. Protože jsem soutěživec a jako ajťák mám velmi kladný vztah k počítačovým hrám, tak bych asi řekl, že je to pro mě určité skóre, body, které vyjadřují moji úspěšnost. Peníze jsou samozřejmě důležité, a kdo říká, že pro něj ne, tak jich asi moc nemá. Každopádně, jak radím svým svěřencům, nikdy nebrečte pro provizi, provize nikdy nebude brečet pro vás. Ještě když jsem jako absolvent řešil různé pracovní pozice, tak se mi stalo, že mi personalistka z jedné agentury doslova brečela do telefonu, abych nabízený pohovor alespoň zkusil. Jenže já už jsem byl v té době přijat jinde, a tak jsem nabídku odmítl. Tohle nikdy fungovat nebude. V tomto je recruitment byznys krutý: nemáte výsledky, tak jděte od válu. Ale měli byste jít s hlavou vztyčenou. Proto říkám, že je to také osobní, ne pouze byznys.

Jak se podle tebe tedy měří úspěch v byznysu?
Jak už jsem zmínil, hlavním měřítkem úspěchu jsou určitě peníze. Existuje spousta projektů, které jsou velmi vlivné, mají například širokou uživatelskou základnu, ale pokud tam není zvládnuta monetizace, tak to podle mě nemá význam a není to byznys. Na škole nás učili, že cílem firmy je generovat zisk, a tak by to asi mělo být. Samozřemě, že cesta k monetizaci je někdy trnitá, a například ani Google v tom neměl na začátku jasno – než koupil a nasadil reklamní systém. Podobně to bylo i s Facebookem. Úspěch je ale velmi relativní. Já osobně bych velký úspěch neslavil. Mám za sebou více dílčích úspěchů, ale moje cíle jsou mnohem vyšší a čeká mě ještě hodně práce a odříkání. Je to dobrovolná cesta, kterou si každý z nás vybírá sám.

Díky za rozhovor a přeju hodně štěstí.
Děkuji a recruiterům lovu zdar! ☺