Stálé rubriky

Dnes NEkandidátem, ale co zítra?

15.03.2016 Barbora Záňová (Nesládková) 0 komentářů

Časy, kdy jsem působila na HR v korporaci a užívala si možnost pouze vystavit inzerát a čekat, než se ozve ten nejlepší kandidát, už dávno odzvonily. Dneska bych se dočkala leda tak „Godota”.

Ano, netvrdím, že inzerát nesdílím všude, kde se dá, včetně personálních portálů. ALE je mi to tak trochu k ničemu, i přesto, že smítko naděje zůstává a doufá, že se stane malý zázrak a ozve se mi sám uchazeč, kterého pro firmu opravdu potřebuji. Tzn. uchazeč, který moc dobře ví, co po něm chci (vlastně ví ještě víc než já), má na sebe navázané zákazníky a je v prvních dvou měsících schopný přinést minimálně dva až tři miliony obratu měsíčně, a pakliže to bude více, tak se jedná o zásah do červeného barvoslepým střelcem.

Jenže…

To je pouhý sen. Takový uchazeč mi DNES sám do klína jen tak nespadne a já vím, že defenzivním přístupem bohužel nic nezískám. Nezbývá nic jiného než začít přemýšlet jinak a začít lovit v rybníku konkurence. Otázkou je, kolik takových ryb je k dispozici a zda nejsou přemlsaní a nějaká ta návnada je vůbec bude zajímat.

Jde se na věc!

Fajn, začínáme. Cíl zájmu zaostřen. Mám potvrzeno, že kandidát, říkejme mu například NEkandidát (protože on zatím ještě ani neví, že je můj kandidát), splňuje všechny požadavky, které přesně potřebuji.

Vím, že se jedná o člověka z naší praxe (konkurenčního prostředí), protože pro nováčka zkrátka není čas ani prostor (jasně, měla bych pracovat s talenty, ale upřímně řečeno potřebuji teď hned štiku, ne běličku). Dále od „svých špionů” získávám věrohodné informace – reference, vazby na zákazníky, čísla. Vše, co by mi mohlo otevřít dveře a zároveň se utvrdit, že tohoto člověka chceme a potřebujeme.

Vytáčím telefonní číslo a čekám. Na druhé straně telefonu se ozve NEkandidát. Představím se, nevtíravě se pobavíme a následně domlouváme osobní „nezávaznou” (jak jinak) schůzku nad tématem – co bychom vám jako nový zaměstnavatel mohli nabídnout, SAMOZŘEJMĚ pokud budete mít zájem. (Takže nejenže si dnes zaměstnanec vybírá zaměstnavatele, ale ještě si k tomu diktuje, a někdy ho tak trochu i vydírá: Nedáte? Tak si trhněte.)

S uchazečem se scházím dle JEHO možností a času. Obsazuji pozici v Jihlavě? Jasně, v pondělí v 9:30 sedám do auta a vyjíždím z Prahy. V 11:00 jsem v Jihlavě na smluvené schůzce, z důvodu navázaní kontaktu nad „ranní” kávou. Po cestě přes D1 přemítám, co vše jsem schopna nabídnout, abych NEkandidáta získala:

Flexibilní pracovní dobu – máme; individuální přístup – máme, ale to říká každý; HR marketing – tak určitě…; občerstvení na pracovišti – šťáva, kafe, čaj, mléko, cukr, a to se počítá, protože všude jinde si je většinou musíte kupovat sami; stravenky – hurá máme, před rokem jsem umluvila vedení, že nemít stravenky je jako byste nebyli; firemní akce a díky tomu přátelská atmoška „skoro” jako v Googlu? – sem tam zajdeme do hospody, a když má kolega narozeniny, ťukneme si i v práci…

Jenže tenhle NEkandidát je tvrdý obchodník, tak trochu oříšek. A to bude chtít silnější zbraně (alespoň dnes): vyšší plat, který jde daleko nad můj budget; prémie z obchodu – no jak jinak!; prémii za to, že se stane naším novým kolegou – „švestičky z naší zahrádky”; pracovní smlouvu – „chci vám nabídnout stabilitu a jistotu”, takže rovnou na dobu neurčitou a bez zkušební doby; a další a další… Jo a nové auto i k soukromým účelům – samozřejmě.

Dnes je dnes…

K uchazeči přistupuji opatrně, „hlavně se na něj navázat”, nevyděsit ho. Jasně poslouchat, stručně mluvit a přesně porozumět jeho pocitům, náladám, obavám. Zkrátka proniknout do jeho hlavy a maximálně ho nahlodat. Mám našprtaný materiál, čísla, technikálie, vize… Potřebuji, aby věděl, že proti sobě má pevného spoluhráče, ne jenom holku z personálního, která se zeptá na set základních otázek.

Společně probereme všechny možné příležitosti i hrozby – aby věděl, že víme, že to není jenom tak. Celou dobu se přátelsky bavíme, navozuji pocit, jako bychom se už nějakou tu dobu znali. Během naší schůzky jsem také, jak jinak, než milá a neodolatelná (i toto je součástí dnešní strategie). První setkání se chýlí ke konci a já jsem schopna vyhodnotit, jak bylo úspěšné. Domlouváme se na dalších krocích…

Možná se to bude zdát přehnané…, ale vězte, ono to vlastně přehnané je. Jenže, co se dá dělat? Jak jinak dneska vyloženě obchodní firma (nabízející to samé jako její nemalá konkurence) navýší obrat v segmentu, kde jsou již karty rozdány a každý si „to své” hlídá. Vše se zakládá na osobní vazbě.

Pak nezbývá nic jiného než přebírat, přetahovat, drze si ukrást to, co zrovna potřebujete, jako právě nového člověka. A pokud to vše podstupujete, musíte přijít s nabídkou, která se neodmítá, udělat maximum pro to, aby k vám chtěl nový člověk přijít.

A pokud přesto nebude chtít přistoupit na vaši nabídku, NE pro vás neznamená odpověď. Počkáte si na příležitost, až to opět půjde, strategie „já si počkám”. Je to vlastně stejný postup, jako když obchodník přijde někam, kde ho nechtějí. Když ho vyhodí dveřmi, vrátí se oknem. A pokud ho vyhodí i tím oknem… On už si nějak poradí.

Tak… a co tím vlastně jako chce říct?

No, vlastně se z toho chci tak trošku vypsat, jelikož aktuální situace mě na jednu stranu štve a na druhou stranu učí něčemu novému a baví mě možná individualita, která ze situace vyplývá. Včera se zaměstnanec/kandidát přizpůsoboval zaměstnavateli, „prosil” o práci, předháněl se s dalšími deseti dobrými na jednu pozici. A zaměstnavatel si mnul ruce, protože vlastně mohl vzít stejně dobrého, ale za menší plat: „Super, ušetříme mzdové náklady. Hodně muziky za málo peněz.”

Dnes se zaměstnavatel přizpůsobuje NEkandidátovi (zaměstnanci konkurence) nebo svému zaměstnanci (NEkandidátovi konkurence), a to tak, že co není, to bude.

Jenže co zítra?

HRisti a vůbec zaměstnavatelé, nebojte se – BUDE LÉPE. Bohužel/Bohudík? Onen trh zase spadne a přijde obávaná krize – běžná součást ekonomiky (to pro změnu budou články na téma „10 zaměstnanců na 1 prstu zaměstnavatele” nebo tak něco).

Zkrátka nebrečme. Musíme se neustále přizpůsobovat a umět bruslit na hraně aktuálna. Dnes je tak, zítra onak. Nabídka určuje poptávku – poptávka určuje nabídku. No, vždyť to znáte…

Foto Flicker User Joe Philipson