Stálé rubriky

Dříve jsem ve firmách překládala, teď spíše lokalizuji

04.04.2013 Hanka Kejhová 1 komentářů

Někdy je problém určité termíny převést do angličtiny nebo naopak do češtiny. Co pomáhá odstranit bariéry v cizojazyčné komunikaci? Za všechny konkrétní tipy z praxe, rady a sdílené zkušenosti děkuji členům Institutu interni komunikace. Následující text navazuje na článek s názvem Firmu může rozložit jak machr v angličtině, tak někdo, kdo se komunikaci vyhýbá. Tentokrát se zaměřujeme na to, jak vytvářet prostředí důvěry.

Zajímavé je, že experti na interní komunikaci nezačínají rovnou u znalosti cizího jazyka, ale u důvěry a senzitivity. Viktorie Janáčková, pracující jako asistentka, sdílí svoji zkušenost ze zahraničí. „Hodně jsem na stáži mluvila, ale měla jsem vedle sebe kolegyni, která odmítala nahlas přečíst jediný odstavec. Byla zaseknutá, a ani po sedmi letech není její úroveň angličtiny taková, jaká by mohla být. Když má člověk důvěru k druhým lidem, tak si dovolí i chybu.“

Podejte partnerovi pomocnou ruku

„U manažera je důležitá senzitivita, pokud ji nemá, nepřijde sama od sebe ani dobrá komunikace. Všichni se učíme, ale základním předpokladem je otevřenost. Vnímat rozdíly slov, jejich emoční význam, vyžaduje také obezřetnost. Obrovské množství nedorozumění vzniká, protože máme také ego, hrdost. Ale někdy je potřeba zastavit se, udělat krok zpět a zamyslet se nad kontextem té situace a také jazykem. To je podle mě úplně zásadní,“ říká Dana Poul Graf ze společnosti DHL.

„Podat pomocnou ruku patří k práci manažera interní komunikace,“ pokračuje. „Můj manžel je Američan, ale jednu angličtinu používá v New Yorku a pak má jazyk, kterým mluví, když ví, že je ve skupině někdo, kdo není rodilý mluvčí.“ Dana Poul Graf doporučuje při cizojazyčném jednání hodně předvídat a dobře se připravit. „Je jasné, že ve vypjatých chvílích může být angličtina bariérou. A to říkám jako člověk, který angličtinou dýchá a žije v soukromí i práci."

Výběr jazyka může srovnat startovací pozici

„Když se dostanete do konfliktu, máte chviličku na to, abyste zareagovali správně. Bývají to třeba dvě tři sekundy, kdy hledáte správný výraz – člověk musí být připravenější a pohotovější a musí vědět, čeho chce na pracovní schůzce dosáhnout. A připravit si argumenty dopředu,“ vysvětluje. Navíc si všimla, že když člověk žije v multikulturním prostředí, tak se mezi jeho účastníky stupňuje vzájemná tolerance. „Situace, které se dějí mně, se dějí i ostatním. Takže pokud toho člověka neshodíte, tak vám to oplatí.“

Martin Šesták z UniCredit Bank říká, že při důležitém jednání je i lepší, když občas srovnáte startovací pozici, například mluvíte s rodilým Němcem raději anglicky, přestože dobře ovládáte i němčinu. „Pokud mluvíte s rodilým mluvčím německy, tak mu dáváte v jednání obrovskou výhodu. Když on s lehkostí používá odborné výrazy, tak se snadno dostáváte do defenzivy. V tomto směru angličtina vyrovnává síly.“

Americké nadšení střízlivé Čechy odrazuje

Ti, kteří prošli procesem zavádění angličtiny do firmy, dávají k dobrému další radu. Odbourejte nadšené americké výrazy, pro mnohé Čechy je to překážka. Odbornice, která má na starosti firemní bulletin, vysvětluje: „Dříve jsem překládala, teď spíše lokalizuji. Někdy je obrovský problém některé termíny převést do angličtiny nebo do češtiny. Vždy mám lepší článek v původní verzi než jeho překlad. Na druhé verzi článku je vždy vidět, že nejde o originál, ale o kompromis. Často se dostávám do situace, že vlastně překládám americké myšlení do brněnských mozečků.“

Viktorie Janečková popisuje svoji zkušenost s některými šéfy, kteří nejsou v cizím jazyce tak zdatní jako ona. Někdy chtějí, aby si texty v angličtině a češtině odpovídaly přesně délkou, protože si myslí, že jen tak jde o korektní práci s jazykem. Ale ne vždy je možné přání naplnit, protože větná stavba je v každém jazyce jiná a občas je třeba určitý pojem konečnému příjemci dovysvětlit. A tím to nekončí, protože se do hry míchají i kulturní rozdíly v tom, co je v mluvené i psané komunikaci zdvořilé. Zatímco jedna strana je zvyklá jít přímo k věci, pro druhého je stejné jednání vnímáno jako hulvátské.