Stálé rubriky

Jak mluvit s týmem o svém zdravotním postižení

27.02.2013 Hana Potměšilová 0 komentářů

Firmy se osob se zdravotním postižením bojí. Často se mylně domnívají, že jde jen o lidi z chráněného trhu práce či terapeutických dílen. Zaměstnanci, kteří nemají viditelné postižení a pracují, nechtějí svůj handicap přiznat. Bojí se nepochopení. Jak správně komunikovat? Co to přinese pracovníkovi a co firmě?

Mám kamaráda, kterému při studiu vysoké školy diagnostikovali roztroušenou sklerózou. Žil a studoval mnoho let v zahraničí, a když nastoupil jako generální ředitel do české pobočky nadnárodní IT společnosti, hodně zvažoval, zda o své nemoci českým kolegům říci, nebo ne. Prostředí divokých devadesátých let. Porevolučních let, kdy se o lidech s diagnózou „G35“ vědělo jen to, že mohou skončit na elektrickém vozíku či, v lepším případě o berlích, nenahrávala tomu, že by přiznání nemoci znamenalo zvýšení obliby mezi kolegy a prestiže mezi českými top manažery…

Kamarád se ale rozhodl nežít ve lži a věčném mlžení. A po několika týdnech týmu o své nemoci řekl. Vysvětlil mu, že roztroušená skleróza není o zapomínání a tudíž nehrozí, že by zapomněl na úkoly, které jim zadal. Vysvětlil jim, že RS má mnoho příznaků. Že neexistuje žádný typický pacient s touto nemocí. A „jeho ereska“ znamená hlavně zvýšenou únavu a menší výdrž při vrcholovém sportu. Kolektiv toto oznámení na začátku hodně zaskočilo. O RS se do té doby totiž veřejně příliš nemluvilo.

Firma se stala vzorem pro ostatní

Po zhruba dvou, třech měsících si ale toto oznámení „sedlo“ a daná firma se stala vzorem CSR problematiky. A na začátku 21. stolení, po novele Zákona o zaměstnanosti, i řešením nezaměstnávání zdravotně postižených přes prověřené náhradní plnění. Plnění od subjektů, které si osobně zástupci dané společnosti prověřovali, průběžně navštěvovali. To vše bez korporátních strategií a plánování. Společenské klima bylo změněno „shora“. A přirozeným přiznáním manažera „mám docela závažnou nemoc, ale neznamená to, že jsem méně schopný“.

Vraťme se ale o pár řádků výše. V Česku máme jeden milion lidí se zdravotním postižením. Proč tedy mají firmy problém najít ta čtyři procenta zdravotně postižených? Lidé na běžném trhu práce se často bojí přiznat, že mají nějaký zdravotní problém. Nějakou diagnózu. Raději si nezažádají ani o invalidní důchod, zdravotní či sociální výhody, protože se bojí, aby se o jejich nemoci někdo nedozvěděl. Přeci jen „Velký bratr nás všechny neustále sleduje“. Proč ale? Bojí se toho, že je, my zdraví, zařadíme automaticky do škatulky „ti chudáci“? Že se o jejich diagnóze najednou dozví šeptanou celá firma. Víme všichni, jak takové šeptandy dopadnou. Na začátku se vypustí do světa „Franta má zablokovaná záda“ a za týden se k nám donese ze třetího patra firmy zpráva – „Víte, že Franta asi ochrne“?…

Váš šéf není vševědoucí, pomožte mu

Každému, kdo se rozhodne svému zaměstnavateli přiznat, že má nějakou diagnózu, postižení, doporučujeme informovat o své nemoci nejbližší tým spolupracovníků a svého nadřízeného. Vysvětlit jim, co daná nemoc vůbec obnáší. Co je s ní spojeno. Věřte, že pouze otevřenost je tou jedinou cestou, jak se nedostat do řečí a šeptandy. Najednou třeba ten člověk zjistí, že takovou nemoc mají i další kolegové či jejich příbuzní. A jeho otevřené přiznání pomůže nejen jemu, že si nebude muset vymýšlet polopravdy, když půjde k lékaři, bude muset zůstat ze zdravotních důvodů den, dva doma, ale pomůže tomu, že kolektiv tak trochu prozře... Pochopí, že jejich kolega se veřejným přiznáním nezměnil. Neztratil chuť ani sílu pracovat. Stále je to „ten Jenda, na kterého je spoleh a je profíkem na svém místě“.

Zdravotně postižený není jen člověk na vozíku

Ano, zákony nám dávají kvóty, kolik lidí se zdravotním postižením mají organizace a firmy zaměstnávat. Ale k čemu jsou nám kvóty, když v očích majoritní veřejnosti je člověk se zdravotním postižením pouze ten, který je na vozíku, či je nevidomý či neslyšící, potřebuje naši péči a neustálou sociální a zdravotní péči? Uvědomme si, že osob s viditelným postižením je v celé škále diagnóz jen malé procento. Musíme si jako veřejnost konečně uvědomit, že se podvědomě lidí s postižením bojíme. Proč? Protože jsme desítky let neměli možnost žít ve smíšené komunitě zdravých a postižených lidí.

A teď, když máme plnit nějaké kvóty, máme strach z toho, že zklameme. Zklameme svým chováním a přístupem. Ale vězte, že každý člověk se zdravotním postižením, který se chtě nechtě se svojí diagnózou musel smířit, prošel daleko horším očistcem. A vůbec mu nevadí, když se trochu ztrapníme a budeme se chovat jako sloni v porcelánu. Rád nám pomůže rozklíčovat otázky jeho zdraví, jak mu třeba pomoci v kuchyňce, při balení dárku pro šéfa, když víme, že má například problém s jemnou motorikou…

Bude rád, že k němu přistupujeme jako rovný k rovnému. Přece když budeme mít ve svém týmu kolegyni, která řekne, že je těhotná, také na ni nezačneme hned šišlat a mluvit ve zdrobnělinách „protože se tak přece nastávající maminky chovají a je to tak miloučké“… Jak tedy správně na to?

Desatero pro zaměstnávání zdravotně postižených osob

1/ Nepřemýšlejte o zdravotně postižených primárně jako o lidech s postižením. Často jsou to vaši nejlepší zaměstnanci – a třeba o tom ani nevíte.

2/ Zaměstnáte-li zdravotně postiženého člověka, neodvádíte peníze do státního rozpočtu. Z toho odvodu zdravotně postižení lidé, kteří již pracovat nemohou, nic nemají…

3/ Vytvořte otevřenou firemní kulturu, aby se ve vaší firmě za zdravotní postižení nikdo nestyděl.

4/ Motivujte zaměstnance se zdravotními omezeními, aby se k nim přiznali. Vytvořte dobré interní PR, ukažte, že jsou pro vás důležití. Vždyť díky nim šetříte! Vytvořte pro ně benefity na míru. Většina firem zdravotně postižené osoby zaměstnáváte a ani o nich neví.

5/ Seznamte se slevami na dani z příjmu na každého zdravotně postiženého kolegu, možnostmi státních příspěvků (například na mzdové náklady, úpravu pracovního prostředí či pracovní pomůcky). Můžete ročně ušetřit téměř 300 000 korun, když dáte příležitost jedné osobě se zdravotním postižením.

6/ Vytvořte si seznam, na kterých pozicích chcete zdravotně postižené osoby zaměstnat OZP. Seznam by měl vycházet hlavně z přístupu liniových manažerů ke zdravotně postiženým kolegům. Nikoli laické představy „Typického místa pro OZP“. Nevíte si rady? Pro konzultaci oslovte například Nadační fond pro podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením.

7/ Odebíráte-li výrobky či služby z chráněného trhu práce? Dejte přednost zaměstnavatelům s ochrannou známkou Práce postižených a vymezenými či zřízenými chráněnými pracovními místy. Nejste si jisti poctivostí daného zaměstnavatele? Chtějte vidět potvrzení od Úřadu práce o vymezených či zřízených CHPM!

8/ Podporujete podnikání osob se zdravotním postižením! I OSVČ z řad osob se zdravotním postižením pro vás může dělat například účetnictví, poskytovat úklidovou službu, poradenství. Všechny tyto služby Vám může poskytnou v režimu tzv. náhradního plnění.

9/ Buďte aktivní na burze práce pro OZP na www.prace.cz. Inzerce zde je zdarma.

10/ Buďte těmi, kdo dají o sobě vědět! Zapojte se například do soutěže Zdravotně postižený zaměstnanec roku. Jen tím celému kolektivu ukážete, jak si vážíte svých zdravotně postižených kolegů. Jak je pro vás jejich práce důležitá!