Stálé rubriky

Jak na to, aby spolupráce s matkami fungovala

23.01.2013 Lenka Mrázová 0 komentářů

Jaká práce a které projekty jsou nejvhodnější pro matky s malými dětmi? Jak i při zkráceném úvazku můžete rozvíjet svou kariéru? Nepodceňte profesionální nastavení komunikace v týmu a také navenek s klientem.

Do loňského roku jsme v poradenské firmě všechny částečné úvazky dávali ženám, které se vracely po mateřské. Nepamatuji se, že by předtím někdo cizí zvenku začal pracovat rovnou na poloviční úvazek. Hledala jsem několik měsíců specializovaného konzultanta s výbornou znalostí němčiny. Dlouho marně. Až jednou mi agentura představila skvělou konzultantku. Měla všechny znalosti a kompetence, které jsem hledala. Jenže chtěla pracovat na poloviční úvazek kvůli dětem. Zvažovala jsem zejména to, zda se mi vyplatí investovat čas do jejího zapracování a ona mi za půl roku nesdělí, že je toho na ni moc, nestíhá a odchází.

Opakovaně jsem s kandidátkou probírala, jak moc si může své hodiny případně flexibilně upravit, kdy je pro ni ještě možná práce přesčas... Protože jsem z pohovoru nabyla dojmu, že ví, o čem je řeč a neslibuje nemožné, šla jsem za nadřízeným, zda uděláme výjimku a vezmeme ji na zkrácený úvazek.

Kolegyně nastoupila a rychle se zapracovala. Brzy se doladily i drobné detaily typu, že není vhodně psát klientovi, že odpoledne nepracuje, a je lepší aktivně navrhovat termíny schůzek rovnou na dopoledne. Také jsme měly domluvu, že i když odchází ve čtvrtek v půl třetí a má pátky volné, že se vždy ještě ve čtvrtek večer či v pátek ráno podívá na emaily, zda tam není nějaký od klienta, adresovaný pouze jí, aby ho přeposlala ke zpracování kolegovi a klient nečekal až do pondělí.

Investice do vlastního rozvoje

Kromě profesionální spolupráce zafungovala u nové kolegyně dobře další věc – investovala volný čas do svého rozvoje. Deklarovala sice, že se nechce do roka stát hned manažerkou, ale rozhodně má zájem se postupně rozvíjet. V naší společnosti byla vždy široká nabídka různých školení a kurzů. Některé povinné, další doporučené či dobrovolné. A zaměstnanci měli stanovený určitý fond pracovní doby na jejich čerpání. Byla to školení jak odborného rázu, tak rozmanitá škála kurzů v oblasti měkkých dovedností.

Kolegyně se samozřejmě účastnila všech povinných kurzů. Pak si také po mé radě vybrala další vhodné dobrovolné kurzy. A co bylo pro mne nejdůležitější – čas strávený na těchto kurzech nečerpala ze svých dohodnutých 20 pracovních hodin v týdnu. Šly na úkor jejího volného času. Byla to její investice a myslím si, že výborná. Nemusela jsem prožívat frustraci ostatních kolegů, kteří mi občas na dotaz, proč nechtějí pracovat s matkami na kratší úvazek, říkali: „V pondělí měla dvě hodiny školení na řízení rizik, v úterý šla s dítětem k lékaři a na středu a čtvrtek měla dlouhodobě plánované školení na DPH a pátek zase volný. Tak si dovedeš představit, jakou práci jsem jí tento týden mohl dát, když pracuje na poloviční úvazek...“ Chápala jsem.

Nedělala jsem si žádný výzkum, ale na základě vlastního pozorování jsem si uvědomila, že i pracovní vztah funguje, když je matka ochotna investovat něco navíc. Ať je to ochota dokončit úkol i přesčas, upravit si pružně pracovní dobu podle potřeby klienta nebo to, že věnuje volný čas svému rozvoji.

I matky mají volbu, zda se chtějí rozvíjet

Potkala jsem také malé procento matek, které se cíleně po mateřské chtěly věnovat kariérovému postupu. Pečlivě jej plánovaly a dělaly vše pro jeho uskutečnění. Většinou se vrátily po mateřské pauze s tím, že chtějí dělat jen svou práci v její současné podobě. Občas jsem je musela přesvědčovat, že čas investovaný do nácviku schopností delegovat práci kolegům či do rozvoje prezentačních dovedností se jim jednou bohatě vrátí. Optika jejich pohledu byla často úzká. A rozhodně neplatilo, že žena, která neměla silný time management před odchodem na mateřskou, si ho v pracovní oblasti dramaticky zlepšila pouze tím, že se stala matkou.

Zajímavé bylo, že i některé matky, u kterých jsem viděla, že mají kompetence na to pracovat za rok o stupeň výše, se bránily úvahám o tom stát se manažerkou. Nejen, že měly obavy z časové náročnosti vyšší pozice, ale byla v tom možná i trocha pohodlnosti a nechuť ke změnám. Říkala jsem si, fajn, mají na tento postoj právo. Ale ať pak nechodí, že se cítí nedoceněné a někdo jiný dostává zajímavější práci a na ně zbyde rutina.

Projekty, které fungovaly

Během mých desetiletých pracovních zkušenosti s matkami mi postupně vykrystalizovalo, které typy prací či projektů jsou vhodné pro matky pracující jen z domova či podle flexibilního počtu hodin. Obecně to byla práce, kde se předem ví její přesný konec a termín je znám dlouho dopředu. Dále to byly práce, u kterých nedochází v jejich průběhu ke stálým změnám (což je například u konzultační práce typické). Matka pracující z domova ve spolupráci s kolegyní pracující na plný úvazek v kanceláři věděly přesně, co je čeká následujících pět měsíců a bylo jen na nich, jak si práci zorganizují.

Další vhodnou práci pro matky, které chtěly a mohly pracovat nárazově, byla příprava jedno i vícedenních školení pro externí a interní klienty. Opět bylo předem dlouho známo, kdy se bude školení konat. Matka měla dostatečný prostor na přípravu školících materiálů a prezentací. A také na zajištění hlídání dětí. Nikdy se nestalo, že by některá z matek nepřišla. Občas si posteskly, že ten týden výuky je vyšťaví, ale vždy se aktivně hlásily na další školení.

Ocenění, uznání práce matek

Školení měla ještě jednu výhodu. Matky hned získaly jasnou zpětnou vazbu a uznání svého výkonu. Buď prostřednictvím dotazníku spokojenosti hned po školení či z výsledků zkoušek, na které studenty připravovaly. Tato bezprostřední zpětná vazba se ukázala výborným motivačním prvkem pro další práci žen.

Bohužel u práce rutinní či průběžné, která svou povahou pro matky vhodná byla, kdy se její výsledky berou jako „samozřejmost“, to už tak jednoduché s jejich přirozeným slovním oceněním a uznáním nebylo. Jednak, přece jen se v moderní firmě vyzdvihují spíše inovativní a nové projekty. A do těch se mnohdy tyto ženy nehrnuly. A pak u nich někdy docházelo k vnitřnímu nenaplnění nebo zklamání. Většinou se samy rozhodly odejít většinou do menších poradenských společností či zkusit jinou práci.

A co jsem prací s matkami získala?

Uznání za to, že za ně bojuji a že jim vlastní časovou a myšlenkovou flexibilitou umožňuji práci jako takovou. Ano, těšilo mne to a těší. Ale nebyl to pro mne ten hlavní bod. Ten byl jinde.

Svým založením jsem člověk, který rád myslí nahlas. Řeším problém tím, že o něm hovořím, spíše naznačuji možné řešení a vyslovím jej před tím, než ho domyslím do detailů. Tento způsob komunikace je lepší, když máte kolegu vedle sebe. Při zprostředkované komunikaci telefonem nebo mail to tak dobře nefunguje. Potřebuji si předem připravit celou strukturu svého zadání, abych přesně popsala,co potřebuji a nic podstatného se v mé řeči či emailu neztratilo.

Rovněž při revizi materiálů jsem musela být precizní, aby matka při své práci večer věděla, jak má postupovat a nezdržovala se luštěním mých myšlenek mezi řádky. A nemusela čekat na ráno, až mi bude moci zavolat a požádat o doplňující vysvětlení. Emaily byly také plné barev, hůlkového písma, aby byl jasný vývoj vzájemných názorů na řešenou věc. U kontroly excelových výpočtů jsem matky naučila, že mi musí vždy zobrazit vzájemné odkazy a zviditelnit, co vše je zahrnuto v jakém čísle. Některé z těchto prvků přehledné dokumentace jsme pak začali používat v celém týmu.

Díky dlouholetému cvičení se mi struktura ve vyjadřování dostala do krve a lidé, kteří mne neznají léta, o mně říkají, že dokážu být jasná při formulaci zadání či jiném projevu. Matky tak rozvinuly i mne samotnou. A za to jim děkuji.