Stálé rubriky

Kdo je tady ředitel? HR, nebo byznys?

08.02.2016 Lenka Mydlová 3 komentářů

Milí HR lidé, neberte mě špatně. Neupírám vám pozici, o níž v odborných magazínech debatujete už pár let. To jen zkušenost z jedné firmy mne donutila zamyslet se nad tím, jakým způsobem si vydobýváme pozice my všichni, kteří utrácíme peníze, které do firmy přinášejí specialisté a obchodníci.

Byla nebyla jedna úspěšná obchodní firma. Mezinárodní základna, 700 zaměstnanců, hraní si na štěstí získané postupem po kariérním žebříku a cassual Fridays navrch. Úžasně zpracované procesy, HR nevyjímaje. Krásný kompetenční model, jasně daný systém povyšování, velké roční hodnocení, benefity a sociální jistoty.

Nedávno pořádali development centrum. Výtečné, řeknete si možná. Starají se o své zaměstnance, chtějí je rozvíjet ne kobercovým náletem, ale podle jejich aktuálních potřeb. Až na to, že… Jedno z vybraných oddělení pracuje na projektové bázi. Přeloženo do řeči smrtelníků – to si třeba dva měsíce můžete dát nohy na stůl, a následující tři se chodíte domů maximálně vyspat, kolik máte práce. Tím spíš, když vám v týmu chybí lidi.

Na kom tady záleží?

Tohle oddělení je sice velmi malé, zato ale svou prací, rozuměj odborností svých pracovníků, přináší firmě významné peníze. V přepočtu na hlavu ty největší. Navíc vám z něj odcházejí lidi a nabrat nové není taková hračka, jak by se mohlo zdát. Tak si říkám – koho jiného už rozvíjet a vycházet vstříc jeho potřebám? Což z mého pohledu zahrnuje i to, že se dokážete přizpůsobit a nepořádáte odborné školení nebo development centrum ve chvíli, kdy vaši odborníci zrovna makají na projektu pro klienta. A dokonce jim na něm pomáhají kolegové z jiného oddělení, kteří se díky tomu učí novým věcem.

Já vím, já vím… Nikdy nemůžete vyhovět všem. Máte už domluvené prostory, psychologa, školitele a kdovíco ještě – přece to nebudete na poslední chvíli odvolávat a celé to přesouvat. To radši obětujete to, že vám tam nejdůležitější lidi, tedy ti, jejichž znalosti a dovednosti chcete dále prohlubovat, a možná jim i takto naznačit, že jsou pro vás důležití a chcete si je udržet, nepřijdou. Kromě toho jim z projektu seberete pomáhající lidi, protože ,,přece máme to décéčko a oni teď bojují s motivací”.

Proč má interní zákazník menší hodnotu?

Překládám si to takto: Motivovaným, schopným a loajálním zaměstnancům netřeba věnovat nadstandardní péči. Řešme raději lidi, kteří se nám zdají nemastní neslaní, protože s nimi můžeme pohnout a odhalit, co je zase vybudí. Ano, můžeme. Věřím tomu. ,,Zanedbáním péče” nám ale možná potichoučku utečou jiní, kteří ,,to zas tolik nepotřebují” a zrovna nevyhovovali naplánovanému rozvrhu školení. Zvlášť když teď ze všech stran podstupují masírku, jak se firmy perou o schopné lidi.

Podívejme se na to z jiného úhlu. Dejme tomu, že development centrum (nebo hodnocení zaměstnanců nebo cokoli jiného z vašeho ranku) prodáváte externím klientům. Vše si dopředu domluvíte, dáváte si na tom záležet, protože za dobře odvedenou práci vám připadne zasloužená finanční odměna, která (mimo jiné) odráží kvalitu a žádanost vaší práce. A klient vás na poslední chvíli ze závažného důvodu požádá o přeložení termínu. Třeba proto, že mu zrovna do klína spadla zakázka, na kterou čekal půl roku. Co uděláte? Já bych sklapla podpatky a hledala nový termín nebo jiné řešení. Proč tohle neděláme, když jde o naše kolegy, interní klienty?

HR jako šatnářka?

Když jsem chodila na univerzitu, měla jsem pocit, že rektor a děkan možná mají formální autoritu, ve finále ale univerzitě vládnou šatnářky. Nebo že poště vládnou paní na přepážkách a úřadům zase úřednice a úředníci. Aspoň spousta těch, které jsem potkala, se tak chovali. Nechovejme se tak my všichni, kteří se ve firmách řadíme k takzvaným podpůrným službám. Tím spíš, pokud si říkáte HR a empatii a vstřícnost máte v popisu práce. Přidejte flexibilitu a budete perfektní.

Foto Flickr user Harsh Patel