Stálé rubriky

Když jsou HR moc hrr

18.11.2014 Jana Trdá 0 komentářů

Většinou máme rádi dynamické lidi, kteří bez velkých problémů zavádějí nové věci, realizují, posunují… Páni, takový akční klient je někdy mana z nebes – žádné dlouhé váhání, hned jde na věc. Mezi personalisty jsou lidé akční i méně akční (i neakční, či dokonce antiakční). Kterých znáte více? Kteří vám vadí? Je akčnost opravdu taková výhoda?

Ať již z pohledu vzdělavatele nebo manažera jsem si někdy trhala vlasy nad zdlouhavostí procesů v HR. Než se něco rozhodlo, než se to schválilo… Neustálé posouvání termínů, váhání, zda tohle, nebo tamto. Jak já si přála dynamického partnera na straně personalisty, který se nebojí jít do akce, zajistí, zařídí a hlavně ROZHODNE se, a to všechno rychle a ideálně s úsměvem.

Kterak nám chybí dynamičtí personalisté

Příklady z praxe:

1) Příklad neakčňáka:

„Uvidíme, já se nad tím zkusím zamyslet. Poptám se. Jakmile bude čas.“
„Jejda, já na to zapomněl. CO jste to vlastně chtěla? Aha, tak já na to kouknu.“
Po půl roce: „Hm, já to nemám. Podívejte, myslíte, že je to opravdu nezbytné? Já nevím, Zatím jsme se bez toho obešli, proč to komplikovat…“

2) Příklad mediakčňáka:

„Uvidíme, já se nad tím zkusím zamyslet. Poptám se.“

„Nebojte, já na vás nezapomněl. Jen bych potřeboval více informací. Doložte tohle a tamto…“

„Ano, podklady jsem dostal, ještě se sejdu s kolegy a společně to probereme.“

Po čtvrt roce: „Tak jsme to konečně schválili a můžeme začít.“

3) Příklad akčňáka:

Za hodinu: „No to je vynikající nápad, jdeme na to! Hned zavolám kolegům a rozjedeme akci.“

Když už je dynamiky moc

A pak se to stalo. Narazila jsem častěji na ty akční a dynamické, dokonce sympatické. Ihned zajistili, objednali a já zjistila, že si to nepromysleli. Že se jim líbil nový přístup, ale nezamysleli se, zda se jim hodí právě na jejich problémy, jestli jsou schopni to zvládnout. Zda to mohou využít ve prospěch své firmy. Ale nadchli se. A potom jsme občas v průběhu akce řešili, že je to nepotřebné, že to není řádně napasované na prostředí, že jsou s tím problémy.

„My opravdu nikdy lektorovat nebudeme. Ale šéfovi se ten model tak líbil…“

„Projektové řízení je fakt super, ale my nemáme ve firmě projekty, děláme standardní zakázky, čím menší odchylky, tím lépe…“

„Ten SW je skvělý, jen bohužel není kompatibilní s tím naším…“

Co s tím?

Pokud jste personalisté – nechejte si odstup, Promyslete si, zda je ta novinka opravdu tak super pro vaše prostředí, zda řeší ten správný problém. Proberte to s kolegy. Zeptejte se někoho, kdo s tím má zkušenosti. Napište si výhody a nevýhody. Prostě cokoliv, co vám pomůže k větší objektivitě.

Pokud jste na druhé straně a narazíte na akčního personalistu – potlačte nadšení, že vám někdo vychází vstříc, a pomozte mu uvědomit si všechny dopady. Možná i sobě. Zdá se vám, že byste si řezali větev sami pod sebou? Není tomu tak, jen preventivně eliminujete případné budoucí problémy.

Pamatujete BESIP? Spěchej pomalu.

Foto: Flickr user Andrew Pescod