Stálé rubriky

Kreslení do firem!

16.07.2013 Lenka Mydlová 2 komentářů

„Kdybys radši místo čmárání dával pozor!” Kolikrát jsme tuto větu slyšeli, když nám při nudném výkladu učitele utekly myšlenky do zábavnějšího světa fantazie. O pár let později na poradě se situace opakuje: „Prosím vás, nekreslete si a věnujte mi pozornost.” Případně: „Vidím, že už vás to nebaví, když si kreslíte.” Místo abychom nákresy, schémata a kresby přivítali s otevřenou náručí, považujeme je zpravidla za něco, co do byznysu nepatří. Dobrovolně se tak připravujeme o nápady, které pak marně lovíme na brainstormingu, a najímáme drahé konzultanty, aby nám pomohli vybudovat ve firmě inovativní prostředí.

S překročením prahu základní školy se náš svět smrskl do čísel a písmen. Firemní prezentace jsou plné odrážek a textu, nudné k uzoufání. Přitom mozek na naši hru dodnes nepřistoupil a stále myslí v obrazech. Tak schválně, co si představíte pod výrazem slon nebo jablko? Vsadím se, že shluk písmen těžko. Možná že váš plod hříchu bude červený, zatímco ten můj bude mít podobu zelené odrůdy Granny Smith, v zásadě se nám ale vybaví totéž.

Pravda, dát obrazovou podobu pojmům strategie, antropologie nebo key performance indicator už může být těžší, ale i ty se dají nakonec pomocí alegorie nakreslit. Naopak výraz road map ke kreslení přímo vybízí.

Písmo svaté
Obrazy, asociace a představy jsou účinnou a zábavnou zkratkou, která nás dovede k podstatě. S jejich pomocí dokážeme hutný obsah přetavit do stravitelnější podoby a vysvětlit zdánlivě složitý problém i naprostému laikovi. Rozproudí diskuzi, usnadňují pochopení, baví. Tak proč se ve firmách tváříme, že neexistují? Proč se tabulky a grafy, chudší příbuzní obrázků, staly Písmem svatým? Proč si mnozí řečníci myslí, že předat myšlenku je totéž co číst publiku text? Možná proto, že nás to tak naučili a nedovedou si představit, že by v korporátní šedi mohly zazářit paprsky tvořivosti. Jak potom chtějí firmy povzbudit tolik omílanou kreativitu a inovace, mi zůstává záhadou. Snad je načase zapomenout (aspoň občas) na vše, co jsme se učili, a vrátit se zpět do moudrých dětských let.

Tisíc slov v jednom obrázku
Na západ od naší kotliny už na to přišli a „lapači obrázků” už dokonce mají svou výroční konferenci . Je jen otázkou času, kdy epidemie vtrhne do Česka a školení vizualizace se stane výhodným obchodem. Myslím, že už brzy bude workshop vizualizace tím, co musí každý trendy trenér, kouč a manažer absolvovat. Vizuální koučování, jaké dělá např. Christina Merkley v Kanadě, se již zakrátko stane novou nálepkou (možná až buzz wordem?), která na chvíli pomůže koučům odlišit se v moři koučovacích škol. Nebude trvat dlouho a workshopy vizualizace, případně kreslení či čmárání, chcete-li, se z kolonky „umělecké” zvolna přelejí i do kolonky „manažerské”. A snad to již nepotrvá dlouho a české konference budou zachyceny nejen na fotografiích a v souhrnu prezentací, ale i na „plakátu”, který dokáže shrnout nejen probírané téma, ale i atmosféru v sále. Ať už přímo během konference nebo po ní, jako se to podařilo například Jardovi Dokoupilovi po Svobodě naživo 2011 . Pravděpodobně již brzy začneme hledat české názvy pro graphic recording a graphic facilitation, jež popsaný proces v angličtině vystihují. Nejde jen o to, že kombinace slov a obrázků dobře vypadá, ale že si díky tomu lépe připomenete, co se na konferenci (workshopu, schůzce apod.) dělo a mnohem lépe to pochopí i ti, kteří se nemohli zúčastnit.

Vlaštovky letí do Česka
První náznaky už tu jsou. V knihkupectvích už nějakou dobu najdete Nápady na ubrousku Dana Roama a její pokračování Bla bla bla. Kurzy prezentačních dovedností se o přínosech obrazotvornosti alespoň zmiňují, pokud na jejím využití nejsou zcela postavené. Dokonalá prezentace, Šťavnaté slajdy, Myšlenkové mapy a podobně nazvané kurzy slibují, že vás naučí vnést do prezentace, byť zpravidla elektronické, emoce, pochopení a zábavu. PowerPoint, který moudře užitý pro funkční a hezkou vizualizaci dle mého názoru bohatě stačí, posílají mnozí do horoucích pekel a vzývají místo něj EverNote, Prezi a jiné vizualizační nástroje pro laiky. A ne nadarmo se infografika stává schůdnou cestou, jak přehledně prezentovat hutná data.

Ostych a nezvyk
Uvést ve firemních hradech pastelky zpátky do života ale nebude, zdá se, tak snadné. „Když já neumím kreslit,” zazní okamžitě poté, co se o „kreslení” jen zmíníte. Ujištění, že nehledáte druhého da Vinciho, ale snažíte se o efektivní komunikaci, zpravidla nepomáhá. Nedávno jsme u nás ve firmě uvedli do života „kreativní zasedačku”. Zeď, na kterou můžete čmárat dle libosti, strom s barevnými lepicími papírky na zachycení nápadů – co víc si přát? Přesto zeď většinou zeje prázdnotou a lístky ze stromu na revoluční myšlenky smutně čekají.

Zachyťte neuchopitelné
Na hodině kreslení v mateřské škole přijde učitelka k jedné holčičce a ptá se: „Co kreslíš?” „Boha,” zní odpověď. „Ale nikdo přece neví, jak Bůh vypadá,” učitelka na to. „Za chvilku už to vědět budou,” odpoví bezelstně holčička. Příběh, který jsem zachytila v jedné z přednášek Sira Kena Robinsona, krásně ilustruje podstatu představivosti a obrazotvornosti. Obrazem dokážeme zachytit i neuchopitelné a zdánlivě nepředstavitelné. A to už přece stojí za to, vzít do ruky pastelky, nebo ne? Kresleme si, nic na tom není.