Stálé rubriky

Krize v náboru. Hurá!(?)

23.03.2016 Lenka Mydlová 8 komentářů

Už aby byla zase krize, zaslechla jsem nedávno od dvou mladých dam, které mají mimo jiné na starosti nábor. Schopných lidí je prý méně než šafránu, a když už jsou, diktují si nesplnitelné podmínky. Mají to zájemci o práci chápat tak, že si nemají moc vyskakovat?

Ano, lidí je skutečně málo. Oproti minulému roku vzrostl počet nabízených míst na Jobs.cz téměř o 30 %, celková nezaměstnanost v ČR meziročně klesla zhruba o čtvrtinu. Lidé, kteří byli nakloněni změně, už práci většinou změnili a po roce dvou na novém místě se zas tolika lidem odejít k dalšímu novému zaměstnavateli nechce. Rychlejšímu obsazování míst navíc mnohdy brání to, že se poptávka míjí s nabídkou, nebo taková „banalita”, že Češi jsou papučáři, kteří se za prací nechtějí stěhovat, ba dokonce za ní ani dojíždět. Ale to všechno už víte, každý den na to ve své práci narážíte. Fakt to dnes v náboru nemáte snadné. Opravdu je to ale dostatečný důvod k tomu, abyste žehrali na stav blahobytu a přáli si další krizi, která srazí zaměstnance na kolena?

Kdo se o koho uchází?
V pozici HR nad uchazeči bědujete, zkuste si ale celou situaci obrátit. Co se stane, až začnete práci hledat vy? Ze všech stran se na vás jako na zájemce o práci povalí masírka, že o lidi se teď naopak ucházejí firmy. Dozvíte se, že na Jobs.cz najdete v oboru HR o 40 % více pozic než před rokem. Při procházení inzerátů se budete smát klišé, která jste ještě nedávno psali i vy. Na pohovoru si řeknete o víc peněz, protože víte, že teď můžete.

Na rozdíl od jiných uchazečů se s velkou pravděpodobností už na prvním pohovoru uvidíte se svým potenciálním šéfem. Jak by se vám ale líbilo, kdyby vás nejdřív viděl třeba obchodní ředitel, který do svého oddělení tradičně hledá nejvíc lidí, a až potom byste se setkali s budoucím přímým nadřízeným? Ještě pořád byste volali po krizi, která zaměstnance „postaví do latě"? Nebo byste se „holčičkám z ejčáru" spíš smáli a uvažovali byste o tom, že se začnete živit poradenstvím v oblasti náboru?

Pište jako lidi
Když jsem tak chytrá, co vám radím? Mohla bych vám poradit několik rychlých kroků, kterými se aspoň trochu odlišíte a možná přilákáte pár lidí. Třeba že máte psát tak, jak mluvíte, a nepřepínat do podivné korporátštiny. Dynamických firem, podpory kariérního, odborného a profesního růstu, širokých škál benefitů a podobných nálepek mají lidé už plné zuby – zvlášť ti dobří, které chcete. Co za těmi líbivými slovy sakra skrýváte? Pošlete mě na konferenci do zahraničí nebo aspoň v Česku, nebo po mně budete chtít, abych školení řidičů vyplnila on-line?

Radši mi řekněte, jak se jmenuje můj budoucí šéf, kolik je vás ve firmě a na jaké lidi se můžu v rámci týmu těšit. Nahrajte fotku budoucích kolegů, řekněte, s jakými nástroji a programy budu pracovat, na jakých projektech se budu konkrétně podílet. Zamyslete se, co vás samotné by už před pohovorem zajímalo, a dejte to do inzerátu, na kariérní stránky a do svých letáků, kterými lákáte nové duše do firmy.

Nabízejte minimálně tolik, kolik žádáte
Taky bych vám mohla poradit, abyste přestali hledat supermany. V inzerátech často více požadujete, než nabízíte. Prodává vaše firma něco? Pak jste si asi všimli, že vaši kolegové v marketingu se snaží dát zákazníkovi na odiv co nejvíc relevantních benefitů. Tak, aby zaujali, nepustili, zákazník nakoupil a měl z toho skvělý pocit. V náboru vám přece jde lautr o to samé. Vaše firma, potažmo pracovní pozice nebo tým jsou skvělým produktem, který prodáváte zákazníkovi – budoucímu zaměstnanci. Vaše inzeráty (a někdy bohužel i chování) tomu však mnohdy neodpovídají. Jak jinak si vysvětlit, že sekce „nabízíme” (= prodejní benefity) má většinou nesrovnatelně méně položek než sekce požadujeme? Jak jinak si vysvětlit, že více než 60 % lidí, kteří odpovědí na inzerát, neobdrží do měsíce žádnou odpověď, byť jen automaticky vygenerovanou? To je, jako bych si chtěla na e-shopu koupit třeba knížku, ale nepřišla by mi ani knížka, ani reakce, že jste mou objednávku vůbec obdrželi.

Nastartujte změnu
Tohle všechno bych vám mohla poradit. Já mám ale vyšší ambici. Změňme paradigma. Přestaňme se těšit na dobu, až bude zase ouvej a budoucí zaměstnanci budou vděční za jakoukoli práci. Vraťme zkratce HR význam, který jí skutečně náleží a sluší: Human Relations. Opusťme pojem Human Resources, stejně jako se nám podařilo odbourat zaběhnutý model, že by ženy neměly nosit kalhoty, řídit auto nebo volit. Vraťme se k vnímání práce z mikroekonomického pohledu: práci, resp. svůj čas, zkušenosti a dovednosti nabízejí lidé firmám, ne naopak.

Nenechte si v HR šlapat po hlavě a neustupujte lidem za každou cenu. To po vás nechci. Dokud ale nenabídnete pádný důvod, aby k vám šli, nedivte se, že to zrovna teď drhne a schopným lidem se nechce měnit práci. Anebo co už konečně začít ve velkém nabízet částečné úvazky, časově omezenou projektovou práci a podobné, v současnosti minoritní typy spolupráce? Ano, bude to o něco složitější a budou si na to muset zvyknout nejen firmy jako instituce, ale i lidé: manažeři, kteří najednou nebudou mít všechny lidi na jednom místě od – do; my všichni, kteří doteď voláme hlavně po plných úvazcích se smlouvou na dobu neurčitou.

Jenže, každá změna zpravidla na začátku trochu bolí. Ani ty ženské, které chtěly volit a chodit do práce, to na začátku neměly snadné. Nakonec to ale dokázaly. Tak proč byste to nedokázali i vy v HR – lidi pro lidi?