Stálé rubriky

Neviditelná ruka trhu drží malé firmy pod krkem

21.02.2013 Radim Koštial 6 komentářů

Česká realita není k malým firmám vůbec přátelská, ať si politici klidně říkají, co chtějí. Tváří v tvář velkým firmám může být často i likvidační.

Druhotná platební neschopnost se šíří domino efektem jako plíseň. První neplatí druhému, tím pádem druhý neplatí třetímu a ten zas díky tomu nemá ani náhodou na to, aby zaplatil čtvrtému. To vidím jako začátek, i když tuto logiku lze celkem pochopit.

Co je mi ale proti srsti mnohem více, je neplacení z principu. Respektive to, že mnozí nevidí důvod, proč by měli svému dodavateli zaplatit před lhůtou splatnosti jeho faktury, přestože mají na účtu peněz dost. Možná to souvisí s celospolečenskou úrovní morálky a celkem citelně posunutým prahem hodnotových a morálních hranic. Pochopitelně směrem dolů. Jak jinak by bylo třeba v průmyslu a stavebnictví možné to, že když si dovolíte svého zákazníka, který má u vás neuhrazenou fakturu po splatnosti a pošle objednávku na novou dodávku, na toto upozornit, se mnohdy dočkáte uraženého a povýšeného údivu nad tím, co si to dovolujete? Ano, to se stává. A celkem běžně.

Realita ale bývá i smutnější, zejména pro menší firmy

Představte si, že jste majitel a ředitel menší výrobní firmy a vaše výrobky se používají – a teď vážně, například – třeba ve vzduchotechnice velkých budov. Firmu jste založili před deseti lety, doslova vydřeli a vypiplali až tam, kde je teď, splatili všechny úvěry, platíte daně. Protože ke svému podnikání přistupujete zodpovědně a vaše výrobky jsou kvalitní a za rozumnou cenu, podaří se vám získat během jedné sezóny třeba tři skvělé zakázky pro velké dodavatele nebo generální dodavatele na velkých prestižních projektech. Pro vaši firmu to vypadá na vskutku mimořádný rok! Vaši noví zákazníci jsou sice velké firmy, tudíž vás donutili podepsat dodavatelské smlouvy, které jsou pro vás na hraně únosnosti a se splatností třeba 120 dní. A vy věříte, že nemáte jinou možnost. Přitom máte. Můžete odmítnout. Ale to jen tak na okraj.

Důvod k otevření lahve sektu? Ano. Ale až poté, co tento rok skutečně přežijete. Vaše tři velké zakázky vás totiž mohou dokonale položit. Může se totiž stát například to, že nasmlouvané objemy výrazně převyšují vaše výrobní kapacity, takže ve svatém zápalu a nadšení investujete a pořídíte si další výrobní linku a přijmete nové zaměstnance. Na to, že svému novému velkému zákazníkovi fakturujete zálohy na dodávku, můžete zapomenout. To bývávalo.

Svoji zakázku snů vyrobíte a dodáte. Tímto vaše část skončila, teď je řada na druhé straně, která by měla za odebranou dodávku zaplatit. Je třeba být ale připraven na to, že váš nový velký zákazník často nedodrží ani svoji už tak extrémně dlouhou dobu splatnosti a jednoduše vám nezaplatí. Vám tím začíná období bezesných nocí, protože zkrátka nemáte peníze. Ty jsou utopeny ve zboží, které jste dodali a doteď jste za něj nedostali zaplaceno, ve splátkách úvěrů, ve fixních nákladech. Dostáváte se do situace, kdy nevíte, z čeho vyplatíte mzdy zaměstnancům a za co nakoupíte nový materiál pro výrobu, protože vám chodí nové objednávky od zákazníků. Konec příběhu.

Nemorální praxi jsme přijali jako normální

Udělal majitel takové firmy (říkejme mu třeba hrdina) něco špatně? Jsem bohužel přesvědčen, že hodně českých manažerů by odpovědělo ano, protože s tím, že dostane zaplaceno, třeba s šedesátidenním zpožděním,měl počítat. A jsme opět u reality, kdy jsme se s neplacením víceméně smířili a pokládáme tuto praxi za normální.

Pozadí příběhu ale může být ještě smutnější, dohnáno do důsledků. Velký odběratel, který našemu hrdinovi platí pozdě, může být česká dcera velké nadnárodní firmy. A ty jsou většinou řízeny velice striktně podle KPI a finančních ukazatelů. Může se v klidu stát, že tento velký zákazník našemu hrdinovi neplatí proto, že nemá na účtech peníze. Ale stejně tak to může být i proto, že třeba potřebuje nakumulovat ve všech zemích cash pro konsolidaci, anebo protože se blíží závěr důležitého fiskálního období a firma – kvůli investorům – potřebuje zlepšit své ukazatele.

Mimo jiné i ty, které se týkají plateb dodavatelům. Těmto ukazatelům se říká různě, například DPO (Days Payable Outstanding), a v podstatě nejde o nic jiného, než o to, že čím delší je doba mezi dodávkou, kterou vám někdo dodá a momentem, kdy mu zaplatíte, tím lépe. Nákupčí a finanční manažeři jsou výkonostním bonusem ohodnoceni za vnucení delších splatností jejich faktur svým dodavatelům a soustavným zlepšováním tohoto ukazatele. Ten zlepšujete třeba i tím, že platíte pozdě, po splatnosti.

Je to běžné a víceméně legální? Bohužel ano. Ideologie a rétorika českých konzervativců vzývá neviditelnou ruku trhu. A slov regulace nebo zásah státu se bojí jako upír česneku. Nespočívá ale princip trhu v tom, že jsou nejdřív dány rovné, morální, férové a spravedlivé podmínky? Jsem přesvědčen, že stačí málo. Neměl by stát garantovat třeba to, že neplacení se tolerovat nebude a například i to, že maximální splatnost nemůže být delší, než třeba 60 dní? A to třeba nemluvím o skandálních podmínkách, které musíte akceptovat, pokud chcete dodávat svoje výrobky do obchodních řetezců!

Zcela svobodná ruka trhu jednoznačně pomáhá velkým firmám a ty menší drží zatraceně pevně pod krkem. Ve volebních programech současně těmi samými konzervativci omílaná podpora živnostníků a malých firem pak už ani nepůsobí směšně. Spíš smutně.