Stálé rubriky

Práce za rohem – nevyužitý benefit, který firmám přivede více lidí?

25.11.2015 Lenka Mydlová 3 komentářů

Celkem 1,2 milionu Čechů denně dojíždí za prací, většina z nich tráví cestováním více než 30 minut. „Těmto lidem podle různých průzkumů klesá kvalita života,” říká Michal Kalousek z inovační agentury Direct People, který spolu se společností LMC vyvíjí mobilní aplikaci Práce za rohem, jež by měla tuto bolest vyléčit. „Firmy často argumentují tím, že jejich práce je natolik zajímavá, že lidem stojí za to za ní dojíždět. Jenže práce, kterou lidé můžou v různých firmách dělat, se zas tak neliší. Ta půlhodina dvakrát denně je natolik vyčerpávající, že by lidé raději zvolili podobnou práci v místě bydliště. Klidně i za méně peněz, protože ty peníze navíc stejně mnohdy utratí za benzin,” dodává Alfred Simuna, Business Development Director z LMC.

Chcete lidi zbavit dojíždění – fakt je to pro ně tak zajímavé?

Michal Kalousek (MK): Každý nápad, který má šanci na úspěch, staví na bolesti lidí. A dojíždění a čas v práci mezi takové bolesti dnešních lidí podle mě patří. Před sto lety trávili lidé v práci 10 až 12 hodin, v porovnání s dneškem se zas tak moc nezměnilo. Přitom efektivita práce stoupá. Proč potom lidé nepracují méně? Život má člověk jen jeden a náš čas tady je natolik cenný, že je škoda trávit jej cestou do práce.

Zbavit lidi času, který stráví ve vlaku, autobusu nebo autě zní dobře. Nenaznačuje ale personalistům neochota lidí dojíždět určitou lenost a nedostatek ambicí?

Alfred Simuna (AS): Říkáme lidem, že získají hodinu denně navíc, kterou můžou strávit jinak. To neznamená, že budou třeba míň pracovat, ale stráví ji smysluplněji než cestováním do práce. Taky jsme zjistili, že lidé neznají firmy kolem svého bydliště a nevědí, jaké pracovní příležitosti kolem nich jsou. Krátkou vzdálenost do práce tak mohou firmy použít jako zásadní benefit. Získají nového zaměstnance a zároveň lidem nabídnou benefit, o který stojí. Peněz mají lidé relativně dost, benefity jsou ve firmách podobné, ale mít to blízko do práce, to je benefit, který teď 1,2 milionu lidí nemá a chce.

Neodbouralo by bolest v podobě dojíždění více nabídek práce z domova?

MK: Lidí, kteří občas pracují z domova, přibývá, pořád ale představují menšinu. I oni však musejí celkem často do práce dojíždět. Navíc se spousta profesí nedá na dálku vůbec vykonávat. Podle mě by bylo optimální, aby lidé čas v práci co nejvíce využili vlastní prací a zůstalo jim dost prostoru na rodinu. Aby se nejezdili domů jen vyspat, jako se to děje třeba v Kladně, Kolíně, Berouně, které si díky tomu vysloužily přezdívku „noclehárny Prahy”. Je vlastně smutné, že si tam lidé koupí dům, založí rodinu, a pak musí dny trávit prací jinde, aby si na své vysněné bydlení vydělali.

Chcete oslovit lidi, kteří zrovna práci mají a jinou nehledají. To je opravdu jen blízkost pracoviště zláká k odpovědi na pracovní inzerát?

MK: Lidi blízkost práce a bydliště oceňují. Při hledání na pracovních portálech téměř vždy hledají podle místa pracoviště. Pokud jim tedy naservírujeme nabídku přímo pod nos a nevysílíme je samotným hledáním, zvětšujeme šanci, že odpovědí na práci, kterou mají za rohem. Žádný zázračnější recept nemáme.

AS: Bavili jsme se s lidmi, kteří mají práci, je jim přes třicet, ve firmě pracují alespoň sedm let, jsou vysoce postavení manažeři nebo specialisté. Nikdo si na začátku rozhovoru nedovedl představit, že by změnil práci. Během rozhovoru ale všichni do jednoho popsali, za jakých podmínek by to udělali. A tyto informace nemají personalisté šanci zjistit. Tihle lidé nepůjdou na web a nebudou hledat práci. Mnohdy ani nevědí, co vlastně mají hledat, a v inzerátech psaných jak přes kopírák se neorientují. Nečekáme, že takoví lidé budou odpovídat na desítky nabídek měsíčně. Dobrá nabídka ve smyslu zajímavé práce, dostatečného ohodnocení a solidní firmy za rohem třeba přijde jen jednou za rok.

Jak to tedy bude fungovat?

MK: Naše aplikace by měla fungovat jako takový kamarád v kapse, který na sebe upozorní, když zrovna ví o něčem zajímavém. Lidé se na vytipovanou nabídku podívají a hned na ni odpovědí. Nemusejí celí unavení z práce zapínat večer počítač a hledat vhodné inzeráty. Navíc lidé, kteří jsou zaměstnaní, většinou nemají životopis a nechtějí zjišťovat, jak se píše motivační dopis. My se snažíme všechny tyto bariéry odbourat. U nás budou mít všichni jednu šablonu, která to všechno zrychlí.

Jednu šablonu? Tímhle zjednodušením ale z lidí tvoříte neoriginální šedou masu, ne?

AS: Personalisté namítají, že jakmile budou mít lidé stejná CV, nebudou je mít jak rozlišit. V zásadě se ale rozhodují mezi variantou mít na lidi aspoň kontakt a základní údaje, nebo jej nemít vůbec. Podle mě doba nahrává tomu, že personalisté budou dostávat o lidech méně počátečních informací a bude na nich se s lidmi spojit a zjistit od nich víc.

Není to spíš tak, že firmy chtějí, aby lidé projevili zájem jako první?

MK: Dnes v zásadě existují dva světy. Lidé, kteří akutně potřebují práci a musejí se o ni u firem ucházet. K lidem, kteří práci mají, baví je a zrovna jinou nehledají, ale musejí firmy přistupovat jinak. Tito lidé jsou na začátku pasivnější, proto je také složitější vyžadovat od nich nějaké větší akce. Až si firmu na pohovoru a návštěvě osahají, pustí se s chutí i do úkolů a testů. Mluvíme o zjednodušení CV, v zásadě ale myslíme hlavně formu. Obsah zůstane stejný, personalista pořád uvidí vzdělání, zkušenosti. Jde o to, aby lidé, kteří nemohou nebo nechtějí vzhledu CV věnovat čas, nebyli znevýhodněni proti ostatním. Personalisté ovšem musí vycházet zaměstnaným lidem vstříc – třeba dobou pohovoru. Zaměstnaných lidí, kteří jsou ochotní změnit práci, je víc než těch, kteří práci zrovna teď hledají. Často přitom platí, že nejlepší nabídka rovná se nejbližší nabídka.

Co to tedy pro personalisty bude znamenat?

AS: Je to podobné, jako když dnes někdo někoho doporučí. Zmíníte se o svém známém, který pracuje v nějaké firmě a dělá tam nějakou práci. A jen na základě kusých informací personalista nebo manažer řeknou, jestli ho chtějí vidět. Nepotřebují CV nebo motivační dopis, protože jej doporučil někdo, komu věří. Něco podobného bychom chtěli dokázat i na on-line platformě.

Službu chcete spustit čistě jako aplikaci pro chytré telefony. Ty ale zatím nemají všichni. Pro kolik lidí služba reálně bude?

MK: V ČR dojíždí do práce více než 30 minut 1,2 milionu lidí. Přes 60 % lidí používá chytré telefony. Aplikaci spouštíme pro Android, který běží na 89 % chytrých telefonů. Internet v nich má téměř 100 % lidí. Platformu iOS přidáme od 1. čtvrtletí 2016. Věříme, že potenciál je tedy dostatečný a přivede hodně nových kandidátů, kteří se dnes personalistům schovávají. Dobrým ukazatelem je třeba Facebook. Více než 80 % lidí na něj přistupuje z telefonu. Díky tomu, že na něj lidé chtějí zírat z mobilu, věříme, že si z telefonu budou chtít najít i práci.

AS: Jinak než jako mobilní aplikace tato služba dostupná nebude. Lidé tedy musí na nabídku práce odpovědět hned, nebudou si ji moct prohlédnout a pak se k ní třeba u stolního počítače vrátit. Zásadně zjednodušujeme celý proces, aby hledání práce bylo pro lidi co nejrychlejší.

Změnit práci ale není jednoduchý proces, pro hodně lidí je to velká životní událost. A vy mi tvrdíte, že lidi jen tak během pěti minut odpovědí na pracovní nabídku z telefonu…

AS: Pracujeme s předpokladem, že pokud by lidé věděli o nabídce podobné práce, se stejným nebo lepším finančním ohodnocením, minimálně by se na ni podívali nebo nezávazně odpověděli. Protože práci akutně nehledají, nečekají pak, že se jim personalista ozve a bude s nimi pracovat dál. Ta nabídka práce přitom nemusí být skvělá pouze ve smyslu zajímavějšího nebo lépe placeného místa, ale v tom, že je prostě blíž.