Stálé rubriky

Rodičovský čas, žádná mateřská dovolená

02.04.2013 Hanka Kejhová 1 komentářů

Právě vyšla publikace Mateřská dovolená nebo rodičovský čas, kterou napsala Kateřina Jonášová společně s Pavlou Frýbovou a Lucií Svobodovou. Sedm českých matek, které žily a pracovaly v zahraničí, popisuje, s jakou podporou společnosti se setkaly při svém mateřství. Publikace je k dostání v Gender Studies.

Kateřina Jonášová je publicistka, vydavatelka, moderátorka a matka dvou dětí. Snaží se změnit paradigma toho, jak nahlížet na „mateřskou dovolenou“. Doba, kdy se rodiče starají o děti, není totiž žádná dovolená, proto jí připadá trefnější označení, které používají Němci – rodičovský čas. „Zabývám se už dva roky možností vzniku dětských skupin. Je to snadná komunitní cesta, jak si vzájemně pomoci. Takže jezdím po mateřských centrech a testuji pilotní skupinu u nás na vesnici. Šlo to snadno, doptala jsem se na legislativu, oslovila hygienika, koresponduji s Ministerstvem zdravotnictví a Ministerstvem práce. Nemusíme investovat miliony do stavby nové mateřské školky. Daří se mi získávat potřebná razítka, ale nejhorší je rozjet v Česku kreativitu samotných žen. Nemohu ani popsat obrovský strach, který je v nich zakořeněný, jak strašlivě se bojí. Rozjet tu iniciativu zezdola, to už musí být člověk drzý jako já,“ žertuje Kateřina Jonášová. „Já jednoduše zvednu telefon a zeptám se na vše potřebné." Ženy, které mají zkušenosti z ciziny, se jejímu vyprávění diví a nazývají tuto vlastnost jako přirozenou asertivitu, nikoli drzost. „Zatím jsme jediná dětská skupina v Česku,“ doplňuje Jonášová. „Pro české ženy totiž není normální říci si o pomoc.“ Je zřejmé, kde se rozdílné postoje v ženách vzaly, protože česká a zahraniční zkušenost matek je mnohdy na hony vzdálená.

V zahraničí není žena na mateřství sama – Dánsko

Mirka Bendix-Beranová žila střídavě v Čechách a v Dánsku. Od roku 1996 na pět let zakotvila s rodinou v Dánsku. Kvůli jazykové bariéře pro ni bylo těžší najít práci, ale po roce, kdy jazyk zvládla, jí byla uznána pedagogická kvalifikace a začala pracovat v mateřské školce. „Byla to pro mě velká zkušenost, ta práce je oproti českým školkám úplně jiná. Měla jsem šok z toho, co všechno děti mohou, co jim učitelky dovolí, i nebezpečné věci... V Dánsku je také běžné, že muži jsou vychovateli ve školkách. „Tato profese je u mužů oblíbená a má prestiž – znám to z vlastní zkušenosti, i můj švagr učil ve školce,“ vzpomíná Mirka Bendix-Beranová.

Dánský systém je náročnější, individuálnější, méně strukturovaný, ale důležité je vidět děti spokojené. V čem je situace matek v Dánsku jiná? Od půl roku dítěte máte garantováno místo v jeslích či ve školce. Dánské babičky jsou pro zábavu, český babičkovský model tam vůbec nefunguje.

Norský zázrak: otcovská dovolená
Barbora Šindelářová je psycholožka, která už šestým rokem žije v Norsku. Přestože s partnerem nejsou sezdáni, společnost na ně nahlíží jako na rodinu. Norští zaměstnavatelé si podle jejích zkušeností velmi váží zkušeností žen, které mají děti, a snaží se jejich prioritám přizpůsobit i pracovní rytmus. Ze zákona mají ženy nárok na kratší úvazek. Až 90 procent mužů si vybírá otcovskou dovolenou, pro srovnání – čísla v Čechách se pohybují kolem jednoho procenta a na české muže, kteří chtějí zůstat doma s dětmi, je často pohlíženo jako na submisivní „podivíny“.

Švédsko: jedinec je základem státu
Lucie Svobodová pracovala jako ředitelka Českého centra ve Stockholmu. Obě děti se jí narodily během zahraniční mise. Popisuje, jak se ve Švédsku chápe pojem rodina. „Nosníkem švédské společnosti je názor, že základem státu není rodina, ale individuum. Partneři se rozejdou, rodina se promění, ale jedinec musí fungovat dál, svobodně a plnohodnotně,“ vysvětluje. Švédské firmy mají za povinnost umožnit všem svým zaměstnancům práci na částečný úvazek a flexibilní uspořádání práce. Proto si rozdílu v přístupu švédské a české společnosti nemohla Lucie Svobodová nevšimnout. Po návratu do Česka ji zaskočila situace místní infrastruktury a nepřátelská atmosféra vůči matkám. Narazila na realitu, se kterou se potýká většina českých rodin.

Finsko hledá rovnováhu
Finsko se dostává z jednoho pólu – od kolektivní výchovy - do stavu, kdy je dítě „problémem“ svých rodičů, především matky. Viola Parente-Čapková působí jako asistentka na katedře finské literatury Univerzity v Turku. Když byl dceři rok, vrátila se do zaměstnání a s dcerou zůstal doma manžel. Otcové dnešní střední a mladší generace to již berou jako samozřejmost, navíc to i sami chtějí. Proč? Dnešní starší generace je „generací bez otců“ – dětí mužů, kteří bojovali ve druhé světové válce a buď tam padli, nebo v důsledku různých traumat trpěli alkoholismem. Od dnešních mužů vychází snaha tuto skutečnost radikálně změnit.

Němci říkají „Elternzeit“ – rodičovský čas
V Německu je široké spektrum nabídky školek. „Když jsme se přestěhovali do Berlína, začali jsme pro dceru shánět školku.V nabídce byly městské, církevní, různé soukromé rodičovské iniciativy,“ vysvětluje Zuzana Jurgens, ředitelka Českého centra v Mnichově. V Německu je například i zajímavé opatření, že náklady na péči o dítě mimo domov je možné si odečíst z daní, a to se vztahuje i na chůvu či au-pair, pokud oba rodiče pracují.

Pedagogický přístup Francie
Ve Francii se místo pro děti najít musí a je zadarmo. Rodiče platí obědy a školka je pojímána jako vzdělávací instituce. Učitelé si zakládají na tom, že nejsou hlídači, ale pedagogové. Ve společnosti je spíše trend přeskakovat ročník, než odkládat přestup dítěte do školy. Mít děti ve Francii neznamená konec kariéry. Podobné je to v Holandsku, kde si dobří obchodníci spočítali, že je finačně výhodné, když ženy budou pracovat, byť na částečné úvazky, a vracet se po mateřské co nejrychleji do práce.