Vždycky, když jsem na svých cestách jako manažer v Moskvě chtěl zavést debatu na Putina, dost často mi spokojeně říkali: Čím míň víš, tím líp spíš... Nevěřil jsem ale svým očím, když jsem v televizních zprávách viděl objímající se dvojici Putin – Depardieu.
Svět je hodně, ale opravdu hodně magické místo a o překvapení v něm skutečně není nouze, abych tak trochu parafrázoval hlášku Arnošta Goldflama z filmu Lotrando a Zubejda. Pokaždé, když si myslíme, že už jsme natolik omlácení ze všech stran a že už nás nemůže nic překvapit, přijde něco, z čeho nám údivem poklesne brada.
Je pravda, že když jsem poprvé slyšel o plánu francouzského prezidenta zavést pětasedmdesátiprocentní daň z příjmu pro lidi s příjmem nad milion EUR ročně, nevěřil jsem vlastním uším v tomto příběhu poprvé. Různé země mají ke zdanění příjmu různé přístupy a progresívní zdanění není vůbec nic ojedinělého, co by nás mělo překvapovat. Sám jsem žil v Německu a jako manažer a navíc v tu dobu svobodný (respektive rozvedený) jsem odevzdával ještě s dalšími odvody více než půlku svého hrubého platu. Ale daň z příjmu ve výši pětasedmdesát procent je prostě neuvěřitelná pitomost. Francouzi se nemohou divit tomu, co nastalo, to znamená stěhování bohatých lidí za hranice, nejčastěji do Belgie. Asi nikoho nepřekvapilo, když se k nim přidal i herec Gérard Depardieu.
V této souvislosti mě pobavila zpráva o údajném ruském pasu pro něj, který měl osobně schválit a podepsat samotný prezident Putin. Pokládal jsem to za dobrý fórek, kterých je na internetu spousta. Jaký byl ale můj úžas, když se ukázalo, že je to pravda! Nevěřil jsem svým uším podruhé. A nevěřil jsem svým očím, když jsem v televizních zprávách viděl objímající se dvojci Putin – Depardieu, který byl snad ještě červenější, větší a tlustší, než kdykoliv předtím. Svými obrovskými tlapami svíral trochu zaskočeného prezidenta, který ho raději pozval ke stolu k přátelskému rozhovoru před objektivy kamer, dokonce nechybělo ani pózování rudého obra v ruské rubášce.
Budiž, převést sídlo firmy do země s nižšími daněmi je běžné a nikoho to ani nepřekvapuje. Stát se kvůli daním občanem cizí země by asi taky nikoho zas až tak moc nepřekvapilo. Ale stát se během několika málo týdnů Rusem s pasem vydaným samotným prezidentem, je nechutné. Depardieu dokonce vzápětí odletěl do jiné části Ruska, kde údajně bude mít velkou vilu a to ve městě, jehož název si nepamatuju, ale které v Rusku není známé ničím jiným, než obrovským vězením, ve kterém mimochodem právě sedí jedna ze členek skupiny Pussy Riot...
Opakuji: přijde mi to směšné a nechutné. Navíc mi byl Depardieu vždycky sympatický. Vždycky jsem věřil, že s tím živočišný obrem, buřičem a rváčem s obrovským nosem rudým od vína, bude určitě děsná sranda a že to bude ve finále velký charakter. Chyba lávky...
Putinova část téhle story mě nepřekvapuje a je mi upřímně řečeno jedno. Ale Depardieu? Je neskutečné, co s námi dokáží udělat peníze. Kde je charakter? Kde je čest a morálka? Kdyby se alespoň zachoval jako chlap a řekl, že se stává Rusem, protože chce platit menší daně! On ale prohlásil, že se stává Rusem, protože demokracie v Rusku je mnohem lepší, než na západě.
Vlastně by mě to ale nemuselo zas až tak šokovat. Podobnou perlu o Putinovi, který by měl být vzorem ostatním, vypustil před časem z úst i náš dosluhující prezident. Chystá se snad také přesídlit do Ruska? Proč ne, osobně bych neměl vůbec nic proti...
Jaká překvapení nám ještě připraví současný svět peněz? Já osobně se nechám překvapit a dál si budu dělat to svoje. A jelikož to všechno moc prožívám, možná budu méně sledovat, co se děje.
Abych nezblbnul.
HR praktik na cestě za moderním pracovním prostředím a kultivovanými mezilidskými vztahy