Stálé rubriky

Zvládáte své nejvýkonnější zaměstnance?

21.07.2014 Vendy Jersáková 14 komentářů

Mám ráda sportovní analogie uplatňované pro podnikatelské a pracovní prostředí. Jsou jednoduché, srozumitelné, otevřeně návodné, a proto se snadno pamatují. Většinou se používají pozitivní příklady – jak vybudovat správný tým, jak motivovat k dosažení nejlepších výsledků, jak se stát šampionem v tom, co dělám. Fotbal mě moc nezajímá a letošní mistrovství světa ve fotbale sleduji jen občas a nesoustředěně. Co mě však zaujalo, a nešlo si toho nevšimnout, bylo několik ukázek negativního chování špičkových světových fotbalistů a fakt, jak na ně reagovala fotbalová komunita. I takové situace lze obecně vztáhnout na firmu a její zaměstnance.

Moji pozornost upoutala například nizozemská hvězda Arjen Robben, a to hned dvakrát. Nejprve svým nafilmovaným faulem, po kterém následovala penalta a vítězství nizozemského týmu v zápase proti Mexiku. Jeho nefér jednání, které ovlivnilo konečný výsledek zápasu, bylo účelové a vysílalo jasný vzkaz – chci úspěch za každou cenu, i za cenu podvodu. Všichni sice přiznávali, že simulovat, tedy podvádět, se nemá, ale většinou toto jednání tiše akceptovali, či je dokonce otevřeně obhajovali. Ti, kteří jeho jednání odsoudili, byli ve významné menšině. Podruhé mě tento hvězdný fotbalista a vzor mnoha malých i velkých kluků po celém světě zaujal po prohraném zápase s Argentinou o postup do finále. Vztekle prohlásil, že boj o bronz je mu ukradený. To, že Robben, když se uklidnil, svá slova následně mírnil, už moc neznamená. V afektu se člověk nekontroluje a říká, co si opravdu myslí. Trenér Van Gaal jeho výrok odmítl komentovat. Jaký dopad ale mají tato slova na vnitřní motivaci ostatních spoluhráčů pro zápas o medaili na mistrovství světa, i když není zlatá, si umím představit.

Tím nejkřiklavějším byl však pro mě případ uruguayského fotbalisty Luise Suáreze. V zápase proti Itálii kousl do ramene italského obránce Giorgia Chielliniho. Bylo to již potřetí, co Suárez při hře zakousl své zuby do jiného hráče. Vedle kousání protivníků byl navíc už dříve obviněn z dalšího nesportovního jednání, a dokonce rasových urážek. Následovalo exemplární potrestání – mezi jiným zákaz hraní na čtyři měsíce, peněžní pokuta a zákaz vstupu na stadion – a odchod několika jeho sponzorů. Předpokládala bych ale, že takový hráč bude mít problém i v národním uruguayském týmu nebo v Liverpoolu FC, za který hraje. Nic takového se nestalo. Jeho kontroverzní pověst zřejmě nezastaví ani plánovaný přestup do Barcelony. Je pravda, že Suárez je jeden z nejtalentovanějších hráčů na světě, dává góly, je považován za ikonu. A tak je mu jeho nevhodné chování promíjeno… Obecně sdílený názor je, že rozhodnutí FIFA potrestat Suáreze bylo moc přísné a zbytečné.

Pochopím, proč se tým brání ztrátě svého nejlepšího člena během důležitého turnaje. Pokud se ale na Robbena nebo Suáreze zkusím podívat jako na zaměstnance, jejich bezpodmínečná obrana a omlouvání mi přijdou velmi nezodpovědné a nebezpečné.

Každá společnost má zaměstnance, který podává vynikající výkon a je lepší než ti ostatní. Možná je to obchodník, který každý měsíc překračuje plán prodejů. Nebo je to někdo s jedinečnými dovednostmi, které nikdo jiný ve firmě nemá, a firma je na něm v podstatě závislá. A stane se, že tento nejvýkonnější zaměstnanec občas provede něco, co by neměl. On však ví, že v jeho případě špatné jednání nepovede k žádnému disciplinárnímu řízení. Takový zaměstnanec si myslí, že je nedotknutelný, že se může v podstatě chovat, jak chce, a nebude za to potrestán. Aspoň do té doby, dokud jej společnost potřebuje.

Člen týmu, který podává vynikající výkony a má výborné výsledky, který je ale zároveň hrubý, sprostý, agresivní, nebo dokonce dosahuje svých výsledků podvodem a porušováním pravidel, představuje pro vedení firmy i příslušného HR manažera velké dilema.

Abychom si rozuměli. Zaměstnanec nemusí být na všechny hodný nebo za každou cenu poslušný. Bez ohledu na pozici a postavení ve firmě by však měl dobře vycházet se svými kolegy a vedením. Měl by umět spolupracovat, respektovat druhé, dodržovat nastavená pravidla. Žádný zaměstnanec, ani ten nejlepší, nedělá svojí práci dobře, pokud při ní překračuje nastavené hranice vhodného chování.

Jak se s takovými lidmi ve své firmě vyrovnáte, je jen na vás. Přinejmenším byste ale měli dát jasně najevo, že takové chování se ve vaší společnosti netoleruje, a pokud daný člověk své chování nezmění, může být nahrazen. U skutečně vynikajících členů svého týmu můžete být někdy ochotni v určitých případech udělat kompromis. Jestliže problémové jednání jinak výborného zaměstnance nepředstavuje ve firmě zásadní problém, už jen upozornění na to, že se nechová podle pravidel, může někdy stačit, aby u něj vzbudilo obavy a přispělo ke změně jeho chování.

Navíc má každý zaměstnanec svůj vlastní styl práce, a tak drobné odchylky od nastavených standardů chování ještě nemusejí pro společnost znamenat žádné velké nebezpečí. Výraznější výstřelky v chování by ale neměl zaměstnavatel přehlížet ani tolerovat.

Kdo se ve svém týmu s podobnými problémy už potkal, tak ví, jak je těžké najít tu správnou rovnováhu mezi obdivem k nadstandardním výkonům zaměstnance a jeho možným nedostatkem respektu ke kolegům nebo interním předpisům. Opravdu by mě zajímalo, jak byste se v případě Arjena Robbena či Luise Suáreze zachovali vy.

Foto: Flickr user Ilya Meshkovskiy