Co Češi potřebují vědět o Rusech, když je chtějí zaměstnat
Pavel Vosoba se jako garant HR kavárny stává naším fejetonistou z Ruska. Důvod je prozaický. V Česku vybudoval prestižní poradenskou a vzdělávací firmu M.C.TRITON a nyní rozvíjí pobočku v Rusku. Jeho rady a tipy jako majitele firmy, praktika a zkušeného odborníka mají na trhu cenu zlata. Prvním textem Pavla Vosoby tak v HR kavárně otevíráme publikování Manažerských příběhů z Ruska.
Když se v devadesátých letech minulého století střední Evropa konečně osvobodila od ruského vlivu, určitě si tehdy málokdo představoval, že po více jak dvaceti letech se tolik českých firem a manažerů bude ucházet o místo na ruském „slunci“.
Naše firma nepatří mezi velké nadnárodní poradenské společnosti, přesto si za dvacet let vydobyla pevné místo na českém trhu. Jsme tři majitelé a dlouho se nám zdálo, že český trh je pro nás dostatečně veliký. Jenže v posledních několika letech jsme narazili na strop – strop určovaný „protekčním“ nadnárodním prostředím. Většina zakázek se totiž připravuje mimo Českou republiku, a tak se nám mnoho projektů více a více vzdaluje ne kvůli nedostatečné odbornosti, ale slabým „mezinárodním“ kontaktům a brandu. Zdá se vám to povědomé? Pak vězte, že většina českých firem se potýká s podobným problémem jako my.
Neměli jsme příliš na vybranou – buď se spokojíme s „fádním“ a předem rozdaným českým trhem, snížíme počet pracovníků, budeme si užívat malých projektů, a až nás dostihne touha odpočívat na penzi, tak firmu zavřeme nebo prodáme. NEBO se rozhodneme opustit „zaprděné“ Čechy, kde každý zná každého, každý ví něco na toho druhého, zkrátka vydáme se trochu dál do velkého Světa.
Rusko nás zpočátku nelákalo. Naše nedůvěra ke všemu, co přichází ze země „Sovětů“, v nás vyvolává značnou nedůvěru a připomíná historické souvislosti. Trvalo nám více jak pět let, než jsme odhodili „minulé“ zkušenosti a rozhodli se založit vlastní pobočku přímo v Moskvě.
V letech 1977-82 jsem v Moskvě studoval stavařinu – přesněji organizaci a řízení ve stavebnictví. Nic tehdy nemělo v Sovětském svazu tak nízkou úroveň jako stavebnictví. Přesto zkušenosti se životem v jiné kultuře, jazykem měly cenu zlata a naprosto nahradily samotné vysokoškolské vzdělání.
Rusko poznáváte celý život
V domnění, že Rusko dobře znám, vydal jsem se s nadšením do Moskvy vydělat „velké“ peníze, jak o tom většina Čechů, která tam působí nebo působila, s nadšením vypráví. Moje předsudky a zkušenost z minulosti mě však dostihly. Mnohokrát jsem něco předpokládal a mnohokrát se mýlil. Proto příběhy, o kterých budu psát, nebudou o úspěších, ale spíše o chybách, pramenících z naivních evropských představ.
Rusko je byrokratický, autokratický stát – zdálo by se tedy, že největší problémy budou se založením firmy, organizací, účetnictvím, úplatkářstvím, jištěním proti „státním“ vyděračům. Paradoxně se to dá zvládnout – například na klíč za drahé peníze s právnickými „agenturami" nebo také bez nich – ještě se k tomuto tématu vrátím. Dříve nebo později však tento problém vyřešíte nebo vás k tomu zkušenosti brzy doženou.
Mnohem horším problém jsou v Rusku lidé. Jejich očekávání a přístupy se nám mohou zdát nepochopitelné.
Příběh ze života – přijímací pohovor v Rusku: 
Sedím ve své malé kanceláři a mám hlavu v dlaních. Právě odešel zajímavý a schopný mladík, který mě naprosto neomaleným způsobem poslal „do kytek“.
Za poslední měsíc mi prošly pod rukama desítky zájemců. Výsledek je tristní – všichni odmítli spolupráci! Pro Středoevropana, vychovaného v České republice, je něco takového nepředstavitelné.
„Nic si z toho nedělejte,“ vyruší mě z ničeho nic moje ruská asistentka – jediná, která u mne přijala místo ne mojí zásluhou, ale protože ji už jiný Čech přede mnou pro-evropsky „vychoval“ a doslova předal.
„Natašo, řekněte mi, co dělám špatně,“ ptám se docela zoufalý, protože zakázky jsou na cestě a nemáme lidi, kteří je budou realizovat.
„Především je potřeba si uvědomit, že nás Rusy při výběru práce ovlivňují tři důležité faktory:
Nedůvěra – nevěříme si navzájem. Vy nabízíte práci, až si zaplatí základní školení. Přestože cena není vysoká, mají pocit, že je podrazíte. Nechápou, že za vzdělávání se musí platit. Považují to jako samozřejmost, že firma je proškolí. Velké mezinárodní firmy nás rozmazlily a nastavily standard, kterému my nemůžeme konkurovat.
Jistota – chtějí fixní plat, a to okamžitě. Žádné proškolení, testy, certifikace, reakce u klienta. Mají pocit, že to zvládnou, udělají vše správně, ale chtějí garance – tedy žádné provize, nebo nedej bože pouze zaplatit za realizované výkony. Jste v Moskvě – tady jsou neskutečné nabídky pro průměrné lidi, kteří by se jinde neuplatnili. Dokud je Moskva tak bohatá a v kursu nemůžete nabízet riziko příjmu, a mohou to být velké výdělky, nebude je to lákat a odmítnou to.
Malá důvěra v sebe samého – my Rusové vystupujeme sebevědomě, možná až arogantně. Zní to hloupě, ale nás trochu ponižuje, že nás zaměstnávají Češi. Potřebujeme „mezinárodní“ brand – to nám zvyšuje hodnotu a sebevědomí. Jakmile tedy vaše nabídka není dost „atraktivní“, jsou naše reakce neadekvátní – tak jako ten poslední, docela sympatický mladík, který vám řekl: „Taková nabídka mě nezaujala, nelíbí se mi.“ To by Evropan neřekl, ten si nikdy nezavírá dveře, kalkuluje, vyjednává, přemýšlí a necítí se ponížený, když hned na prvním setkání nedostane „nejlepší“ nabídku."
„Díky, Natašo. A co navrhujete?“
„Najměte si nejprve Čechy, kteří umí rusky, možná Rusy, kteří žijí v Evropě a jsou připraveni se vrátit. Ti získali evropské zkušenosti, vědí, jak se mají chovat, budou levnější, i když je sem budete vozit. Kromě toho budou mít pro místní „vyšší“ kvalitu. Až získáme mezinárodní značku, pak se lidé začnou hlásit. Snem každého Rusa je pracovat ve velké mezinárodní firmě s jistotou a důvěryhodností.“
Je na vás, zda Natašu poslechnete. Já to udělal a první projekty v Rusku byly úspěšně zajišťované Čechy. Dobrý tip!
