Jak funguje nejlepší tým na světě
O ragby se říká, že je to nejtýmovější sport a bez skvělé spolupráce se v něm dobrý výsledek uhrát prostě nedá. Ani kdybyste měli tým složený z těch nejlepších profesionálů. A i když je ragby v české kotlině sport okrajový, není vůbec nezajímavé se podívat, na jakých principech se budují vynikající ragbyové týmy. A vlastně možná právě proto, že Čechům ragby moc neříká, tak se mohou zejména firemní týmy z tohoto sportu překvapivě hodně naučit. Pojďme nakouknout do šatny All Blacks, národního týmu Nového Zélandu, který je v tomto nejtýmovějším sportu považován za nejlepší na světě.
Jako žena vychovaná ve střední Evropě jsem před svým příjezdem na Nový Zéland měla o ragby jen velmi mlhavé představy. Zcela upřímně – přišlo mi, že není absolutně nic atraktivního na bandě zmazaných zpocených stokilových chlapů, kteří se snaží si vzájemně podrážet nohy kvůli nějaké podivné šišce. Ragby pro mě bylo v podstatě jen jakousi brutálnější variantou fotbalu, takže názor byl jasný – násilí nesnáším a fotbal mě vůbec nezajímá. Po sedmi letech se velmi kaju. Odsoudila jsem předem něco, o čem jsem vůbec nic nevěděla a co je pro mě dnes v práci i soukromí velmi inspirující.
Nestala jsem se fanouškem ragby z běžných důvodů – nikdo z příbuzných tento sport nepěstoval, nehráli jsme ho na škole a s žádným ragbistou jsem nikdy nechodila. První zvědavost propukla, když jsem zjistila, že v zemi, do které jsem přijela žít, je ragby co do obliby sport číslo jedna, a to napříč geografií, věkem i pohlavími. Nový Zéland je velmi kulturně rozmanitá země s mnoha etniky a náboženstvími. Víra je tam ale jediná a ta všechny spojuje – ragby. „Proč?“ zajímalo mě. „Ragby vyjadřuje naše hodnoty, je to sport pro všechny,“ zněla odpověď. To mě dost překvapilo. Měla jsem pocit, že kdo nemá alespoň metrák a býčí šíji k tomu, nemá vůbec šanci. Při bližším zkoumání novozélandského národního mužstva All Blacks jsem zjistila, že je v něm místo pro různé týpky – od štíhlých dlouhonohých kluků, kteří umějí skvěle kličkovat před soupeřem, po pořízky, přes které zkoušet projít se rovná střetu s parním válcem. V ragby existují jasně dané role a pro každou se hodí někdo s jiným typem talentu. Ta velká různorodost se na hřišti ukazuje jako velká výhoda. Každý hráč si je dobře vědom svých unikátních schopností, které dává svému týmu k dispozici a na které tým spoléhá. Takže vás pak už překvapí podstatně méně, když vidíte copatou blonďatou, možná tak pětiletou holčičku, jak se vášnivě pere o šišku se svým maorským kamarádem. Ano, ragby hrají na Zélandu i holky a chlapi jim v tom drží palce, případně se na hřišti prohánějí s nimi.
Při ponořování hlouběji do tohoto sportu následovalo další překvapení: odhalení, jak důležitý je poctivý přístup a respekt k soupeři. Všichni chtějí vyhrát, ale v ragby se klade velký důraz na to, JAK se vyhrává. A také JAK se prohrává. I poražený může odejít ze hřiště se ctí – a soupeř mu za to prokáže úctu – pokud nechal na hřišti všechno a předvedl kvalitní a férovou hru. Skóre říká jen část příběhu, stejnou váhu má i průběh zápasu. A velké bitvy jsou velké právě tím, že je v nich obsažena obrovská odvaha, nasazení a fair play. Na ty se pak vzpomíná. V ragby se „nefilmuje“ a nesimuluje, to je pod úroveň. Pokud by to někdo udělal, je mu ostatními doporučeno, aby se šel raději věnovat fotbalu.
All Blacks, novozélandský nároďák, má jednoznačně výhodu obrovské členské základny. Základny, která vyrůstá na jasně daných hodnotách a pro kterou je černý dres významným symbolem. Černý dres nesmí oblékat někdo, kdo si ho nezaslouží. Nejen jako hráč, ale také jako člověk. Jsi-li All Black, ke kterému vzhlíží celá země, tak se podle toho chovej. Oblékat černý dres znamená být součástí národní legendy – kdykoli se v něm objevíte, jste to právě vy, kdo tuto legendu udržuje živou a hrdou. Patetické? Možná, ale na identitu to má neskutečný vliv.
Když už je řeč o symbolech, není možné nezmínit haku. Oproti rozšířenému názoru, že je to výsostná aktivita novozélandských All Blacks, se tento „maorský válečný tanec“ provozuje u většiny ragbyových týmů z ostrovů Pacifiku (jako jsou třeba Tonga nebo Samoa). Haka má v sobě velký spirituální aspekt a všechny její pohyby a slova jsou pečlivě vybírány tak, aby co možná nejvíce nabudily veškeré síly, které tým ke skvělému výkonu potřebuje – fyzické, duševní a duchovní. Haka jde za hranice týmu – volá po podpoře okolí, předků a bohů, přináší do úvodu zápasu neskutečné energetické nabuzení. Je to rituál propojující hráče a jejich fanoušky, probouzející hrdost, loajalitu a vášeň. Předvést správně haku je stejně důležité jako uhrát vítězné skóre.
Co se tedy za úspěchem novozélandských ragbistů skrývá? Poctivá dřina a snaha být nejlepší ve své roli, ale tu musí vyvinout každý, kdo to chce někam dotáhnout a zároveň si zachovat svou sebeúctu. Pak obrovské nasazení a motivace, která nepočítá šrámy a modřiny a která do každé hry vkládá doslova všechno. To už je možná složitější, ale i tomu rozumí většina lidí. Umění je to pak všechno spojit ve vynikající souhru v poli, kdy se v týmu nesčítají, ale násobí schopnosti a nasazení jednotlivců. Tam už vzniká jasný rozdíl mezi dobrým a skvělým týmem. Co ale dělá All Blacks tím výjimečným týmem, je jejich velice úzké propojení s fanoušky i mezi sebou navzájem na základě hodnot, symbolů a silného příběhu. All Blacks jsou doslova „týmem čtyř milionů“ (počet obyvatel Nového Zélandu), reprezentujícím to nejlepší ze své země. V tom jsou nedostižní a na oplátku jim to dodává obrovskou sílu.
To přece jde celkem snadno implementovat do firemního prostředí! A mnoho firem to už dělá. Technicky to zase není až tak obtížné – stanovit hodnoty, přiřadit k nim symboly a vystavět příběh. Jenže není příběh jako příběh. Silný příběh musí být autentický, jinak nefunguje a zákazníci se fanoušky nikdy nestanou. A to je problém v mnoha organizacích a nakonec i státech – symboly a příběhy jsou vytvářeny u psacího stolu a lidé je nežijí, nejsou jejich součástí. Tato doba přináší velké příležitosti k vytváření a sdílení dobrých příběhů a věřím, že firmy, které je budou mít, se o svou fanouškovskou základnu nebudou muset bát. Takže otevřete dveře a nenechte své fanoušky stát před vaší šatnou. To by totiž All Blacks neudělali.
Foto: Flickr user Marc
Přečtěte si také k tématu:
Monika Barton
Heutagog a prakademik s novozélandským certifikátem a trvalým pobytem tamtéž.
- Šok, se kterým se nepočítá
- Ach ti konzultanti
- Rozjímání o blbé náladě, radosti, závisti, nadšení a snění
