Motýl (1)
Stojím v botanické zahradě. Opírám se o zábradlí, zavírám oči a vnímám zvuky kolem sebe. Postupně se soustředím na různé zdroje těchto zvuků. Šplouchá voda v jezírku a občasné jemné žblunknutí přiláká mou pozornost k určitému místu.
Mohu jen odhadovat, co bylo zdrojem (motýl, který se přiletěl napít). Drhnutí podrážek o podlahu, které se slévá do jednotného zvuku lidské řeky. Šum lidí, kteří za mnou procházejí. „Hele mami, tady… a tady!” „Táto, foť to!” „Nesahej na něj, mohl bys ho zabít.” „Jejda, on sedí na mém rameni.”
Jsme v zahradě plné života, rostlin, zvuků. Tady se všichni lidé soustředí na jednu jedinou věc. Motýl. Desítky a stovky motýlů, kteří se nám vznášejí nad hlavou, sedají si na krmítka a občas i někomu na batoh či na ruku. Fotoaparáty či mobilní telefony cvakají. Každý chce mít svého motýla. A ještě jednoho. Lidé jsou na lovu a plně se na tento lov soustředí. Nevidí rostliny, nevšímají si zvuků. Motýl. Proto jsme tady. „Táto, foť to!”
Stále stojím u jezírka a poslouchám. Už nemohu slyšet nic jiného než lov. Pobíhání dětí, které ukazují na svůj další úlovek. Tiché šeptání toho, kdo získává ten správný záběr. Pomalu se přiblížit, fouknout na něj, aby roztáhl křídla… foť to. Energii, která cele směřuje k zisku toho nejlepšího momentu a jeho zachycení. Vše se soustředí na jedno. Na motýla.
Máte svého motýla? Skvělé, stačí jej vypustit. Vaši lidé už si k němu najdou cestu, zvolí si strategii pro svůj lov, budou se učit (fouknutí na motýla se jako technika předává v lidské řece z místa na místo a všichni foukají :-)). Budou se na něj soustředit a neuvidí nic jiného. Je to škoda? Vybudovat celou botanickou zahradu proto, aby se lidé soustředili na motýla? No a? Nebude jim vadit, že se brodí po kolena v bahně, nebudou reptat, že je horko či zima. Budou na lovu svého záběru, svého motýla.
Nemáte svého motýla? Vytvořte jej. Může to být člověk, který má silnou vizi a lidé jej budou následovat. Může to být myšlenka, která je pro vaši firmu klíčová. Cokoliv, co umožní zaměřit pozornost a začít vzrušující lov.
A až lov skončí? Musí začít nový. Od toho jsme tady, lidé potřebují vnější impulzy, aby aktivovali svou energii, aby našli svou motivaci.
Co se bude dít se záběry motýlů, které zde vznikají? Proč si lidé nekoupí profesionální fotografii či pohlednici? Bude pro ně stále tak vzrušující převádět stovky fotek do svého počítače, upravovat je, ukládat a ukazovat všem návštěvám, přátelům? Budou i nadále zažívat to vzrušení, které cítili při lovu snímků? Budou toto vzrušení zažívat ti, kterým budou své fotografie ukazovat?
Motýl je cíl, lov na něj je proces. Cíl není důležitý. Není důležité, co se děje potom a jestli to k něčemu slouží. Důležité je, že na něco můžeme zaměřit svou pozornost, soustředit svou energii, zažívat vzrušení z lovu. A když už to máme, musíme vypustit dalšího motýla. Protože motýl, kterého uchopíme do rukou, umírá. Ztratí svůj smysl.
