Může CEO pracovat na částečný úvazek?
Částečné úvazky již nejsou jen pro matky. Jejich půvab objevují i vrcholoví ředitelé prestižních firem. Častější je to ovšem v zahraničí, v Česku je práce na part time stále trochu podceňovaná.
V poslední době to vypadá, že rádi říkáme, že společnosti, pro které pracujeme, nabízí flexibilní pracovní podmínky. Avšak slovní spojení práce na částečný úvazek je zakázané. Vyjadřuje to “méně angažovaný a zapálený” a pro svého držitele to představuje stigma. Poslední příklady z Velké Británie ukazují, že to tak být nemusí. Následující vrcholoví manažeři pracují na částečný úvazek a přesto plní cíle:
● Výkonný ředitel Artsdepot (3 dny v týdnu) 
● Výkonný ředitel Banks Sadler (4 dny v týdnu)
● Výkonný ředitel Belu Water (4 dny v týdnu)
● Ředitel divize investičního bankovnictví v Goldman Sachs International (4 dny v týdnu)
● Výkonný ředitel Dixon Retail (4 dny v týdnu)
A takto bychom mohli v seznamu pokračovat dále.
Fakta ukazují, že generální ředitelé a šéfové oddělení skutečně dovedou pracovat na částečný úvazek, ale málokdy se tím chlubí. Proč? Obávají se reakcí svých kolegů. Částečný úvazek se příliš neslučuje s imperativem “kultury přesčasů”. Máme ve svých mozcích zakódováno, že částečný úvazek rovná se nízká životní úroveň a ženská práce.
Z výše popsaného se zdá, že není tak těžké pracovat, ale obhájit si práci na částečný úvazek: před kolegy a podřízenými. Obzvláště pro ženy znamená dohoda o práci na částečný úvazek mnoho. Ženy třicátnice a čtyřicátnice často opouští vysoce kvalifikovaná pracovní místa – seniorské pozice, protože nejsou schopny nastavit rovnováhu svého pracovního a osobního života. Britský příklad ukazuje, že neumožnit jim práci na částečný úvazek by byla chyba:
Například 650 000 lidí v Británii má práci na částečný úvazek, za jejíž plnoúvazkový ekvivalent se platí 40 000 liber ročně (cca 1 242 000 Kč), 90 % z nich plní své cíle a je ve své funkci úspěšných. Můžeme vycházet ze společností s dobrou praxí: Marks and Spencer, UK, BT, Accenture nebo British Gas.
Tak proč nebereme v České republice zaměstnance na částečný úvazek vážně?
Chybí nám představa toho, jak by to mohlo fungovat. Bylo zde paradigma méně kvalifikovaných míst a potřeby pracovat déle ke splnění cílů seniorských pozic. Toto může být naše největší chyba: zaměňování neefektivity v seniorských pozicích za nezbytnost.
Ano, přijmout seniorskou roli ve verzi na částečný úvazek vyžaduje nějaké úpravy:
● zvedat telefony, i když jste mimo kancelář, občas po večerech a dokonce o víkendech,
● trávit méně času v kanceláři povídáním a zvýšit produktivitu v kratším časovém úseku.
Je úlohou HR pobízet manažery v České republice a s každou otevřenou pozicí vyvolávat diskuzi: Je tato role skutečně plnoúvazková? Potřebujeme flexibilitu opravdu převést do života...
Srovnání s realitou: Moje zkušenost z korporací ukazuje, že je zde spousta slov, ale minimum činů. Rádi hledáme problémy a velmi překvapivě je nacházíme: Proč nemůže práce na částečný úvazek fungovat? Ve své aktuální práci pro společnost pracující v oblasti "sociálních sítí" cítím, že jediný skutečný problém leží v naší mysli. Náš výkonný ředitel tráví část pátků s rodinou a nestydí se za to, právě naopak. Má otevřenou mysl a dovede zastávat postoj, který mění přístup – dívá se na věc pohledem jak by to šlo, spíše než jak by to nešlo.
Poselství pro HR je “buďte pozitivní a neustále se snažte posouvat své hranice, hledejte inspiraci v zahraničí, dívejte se na věci z nadhledu...”
