Změna paradigmatu v oblasti managementu je provázena celou řadou symptomů. Jsou jednak ukazatelem a pak také průvodním znakem probíhající změny. Ta, jak se postupně ukazuje, možná jen předznamenává novou fázi v lidském vývoji. Po revoluci průmyslové (rozvoj měst a dělby práce) a informační (rozvoj služeb a digitalizace) je zřejmé, že lidské životy znovu od základů změní umělá inteligence. Jak přesně to bude vypadat, jak konkrétně se změní oblast práce a profese, se zatím projevuje spíše v náznacích. Jak se tedy na nepředvídatelné změny vlastně připravit?
Ilustrační foto: mike 0129, Flickr.com
Inovace znamená zdokonalení. Je to proces, který vede od nápadu až k jeho konkrétní realizaci. Oproti tradičnímu pojetí se však netýká jen produktového portfolia a organizační praxe, nových technologií nebo aplikované vědy. Sledovat můžeme relativně rychlé proměny společenského klimatu (kupříkladu v přístupu ke vzdělání nebo třeba v oblasti cestovního ruchu), a navíc je více než pravděpodobné, že technologické inovace přestanou být v rukou člověka, protože umělé inteligenci nemůžeme ve zdokonalování konkurovat. Naším úkolem bude spíše inovovat přístup k životu a hledat jeho nový smysl. Vzrůstá význam profese, vlastní značky (otisku ve světě) i osobnostního rozvoje. Vlastní tvorba a tvořivost, ať už se bude týkat vysokého umění nebo jen originálních domácích prací, bez ohledu na aktuální zaměstnání nebo ještě lépe v souladu s ním, znamená inovace přijmout a umět je žít.
Naznačené změny jsou turbulentní a nesou s sebou řadu obav, které zaznívají na odborných řečnických fórech stejně jako v běžných přátelských hovorech v kavárně. Změna podstaty změny, přijetí inovací jakožto každodenní reality a způsobu myšlení, si také žádá pevný bod, ke kterému dokážeme ukotvit měnící se mozaiku profesních aktivit i osobního života. Je to také vyvažování očekávání a reality. Termín adaptace se primárně používá v biologii, byl ale převzat i do psychologie a sociologie. Umožňuje nám přizpůsobovat se měnícím se podmínkám prostředí (a přežít). Důležitá je přitom dynamická rovnováha, jejíž stabilní střed dává změnám hlubší smysl. Hledání takového středu samo o sobě není nijak objevné, jen o něco naléhavější než dříve. V období změn je jím životní postoj postavený na dobře zdůvodněných hodnotách. Oproti dříve akcentované individualizaci se možná znovu vrátíme k významu rodiny a přátelských vazeb jako základní jednotky, záchranné sítě a přesahu jednotlivých životů do pokračující linie sdíleného odkazu a vize.
Obavy ze změn a nesnadné přizpůsobování se jsou možná důvodem, proč narůstá počet nejrůznějších zaručených návodů a také expertů na lepší život. Dozvídáme se mimo jiné, že bychom měli hledat svou vášeň, následovat své talenty, dělat, co milujeme, apod. V případě slova vášeň se jedná o nedůsledný překlad anglického termínu „passion“; jeho převod do češtiny je příliš silný, významově neodpovídá použití v originálním kontextu a může v souvislosti s prací a profesí frustrovat. To, co přitom ve skutečnosti hledáme, popisuje pozitivní psychologie jako stav plynutí, odevzdání se vyššímu cíli, pohlcení nějakou činností – místo hledání vášně je to tedy spíše schopnost či umění objevit v sobě nadšení. Žádná práce, zaměstnání či profese není „flow“ sama o sobě. To je naopak stav, který v rámci ní vyhledáváme, a je doplněním takových činností, které jsou třeba rutinní nebo nezbytné (i když nezábavné). Podstata onoho plynutí opět souvisí s pevným středem, s otevřeností vůči změnám a současně pevném ukotvení v životě.
Přijetí inovací do každodenního života, dobrý základ v životních hodnotách pro možnosti adaptace a zdravé sebeuvědomění jako předpoklad pro schopnost dokázat se nějakou činností opravdově nadchnout mohou být odpověďmi na změny, které nás čekají. Lidská fantazie, kreativita a vnitřní zápal pak nemusí s umělou inteligencí nutně soupeřit. Naopak skrze ně možná zůstaneme nejen v roli jejího stvořitele, ale budeme si moci díky ní uspořádat životy do nových a smysluplnějších vzorů.
PS: V HR kavárně máme opravdu zavřeno. V každé kavárně ale poté, co odejde poslední zákazník, a předtím, než definitivně zhasnou světla, baristé ještě vracejí židle ke stolům, vytírají, čistí, rovnají a zamykají. Stejně tak u nás procházíme naši Pražírnu, uklízíme a hledáme zapomenuté či nedopsané články. Takže ještě jedno rychlé kafe po zavíračce a na stojáka - článek na téma, o kterém hodně přemýšlím a jehož důsledky zatím všichni jen odhadujeme. A někdy to třeba spolu můžeme probrat – u dobré kávy. Ať se nám všem v práci i profesi, a hlavně prostě v životě daří!
————————————————————————————-
Pozn.: Název článku je inspirován povídkovou knihou z roku 1950 klasika žánru sci-fi a fyzika Isaaca Asimova, který je také autorem vizionářské série Nadace a nejen pro žánr zcela zásadních (tří) zákonů robotiky. Diskuzi o nové fázi vývoje lidského společenství pak hledejte pod heslem čtvrtá průmyslová revoluce, například zde .