O malířských paletách, černobílosti a odfláklé manažerské práci
Moc bych si přál, aby manažeři pochopili, že jejich práce opravdu může a měla by být profesionální. Profesionální ve smyslu řemeslném, kde neúprosně platí to, že pokud na své zručnosti nepracuješ, tvá šikovnost klesá. Řemeslem ve smyslu, že mistra mistrem dělá výsledek a citlivá práce s materiálem.
Nepíšu tyto řádky jako trenér, který se rozvojem živí, a zadělává si tak na další zakázky. Píšu jako člověk, který je citlivý na vztahy a mrzí ho, když lidé omezují jeden druhého kvůli své vlastní omezenosti a nesmyslnému chování, i když je toto chování motivováno pozitivním úmyslem.
V poslední době jsem zažil několik konkrétních příkladů, kdy se manažeři kvůli svému amatérismu dopustili regulérní destrukce týmu, který řídí. Překvapivě často je to zaviněno právě nedostatečným standardem v chování, nízkou profesionalitou a sebereflexí. Jako manažerovi mi to nedá a musím to glosovat.
Co mě tedy tolik dostalo a dostává? Dvě hlavní věci. V tuzemských společnostech sleduji trend, že ve chvíli, kdy se manažer dostane na svoje místo, bere to jako dosáhnutou metu, přestává na sobě pracovat. Druhým trendem je, že v důsledku nedostatečného vzdělání a zkušeností tito lidé používají pouze jeden manažerský styl a nesnaží se / nejsou nuceni snažit se obohacovat si svůj toolbox o další techniky a možnosti práce s lidmi. Abraham Maslow řekl krásnou větu, že ve chvíli, kdy máš k řešení problému jako jediný nástroj kladivo, vidíš všechny problémy jako hřebíky. A já se obávám, že vzhledem k současnému tlaku na náklady vychováváme kameníky s jedním kladivem, kteří kvůli špatným nástrojům a rozhodnutím spotřebují na plnění cílů až příliš mnoho lidských životů / energie a zdrojů. Neinvestovat (peníze a energii) do rozvoje je nyní trestuhodné plýtvání (peněz i energie).
Další věcí ke zvážení je malá mixáž leadership stylů a černobílost v jejich použití. Malíř, který se potřebuje co nejlépe vyjádřit, musí mít na paletě poměrně dost barev. Až na drobné výjimky jsou jednobarevné obrazy dost fádní. A tak je to i s paletou manažerskou. Překvapivě často slýchám otázku, jestli je správným leadership stylem direktiva…, nebo jestli je lepší řídit vztahem… Tato hra „buď, anebo“ mě přestává bavit a stávám se netrpělivým. Moc bych si přál vyslat manažerům informaci, že ten pravý kumšt spočívá v umění míchat z jednotlivých barev ty pravé odstíny, kterými se dosáhne žádoucího vyznění díla. O leadership stylech je přece užitečné přemýšlet paradoxně a komplementárně. Není to „buď, anebo“ – je to A i B zároveň. Je možné být laskavě direktivní, tvrdě koučující, direktivní a zároveň vizionářský. Jde jen o to techniku znát, velmi tvořivě si s ní pohrát a aplikovat ji.
To mi právě chybí a vede mě to k výzvě, aby si manažeři zase začali hrát, poznávali nové způsoby práce, obohacovali svou paletu přístupu a budovali svůj jedinečný styl pro dosahování výsledku. Pojďme managementu, ze kterého se často stává tupé otrokářství nebo naopak nesmyslná charita, vrátit pestrý a kreativní punc umění dosahovat výsledků pomocí práce s lidským talentem. A nezapomeňme též, že umělcem se člověk stává, a nikoli rodí. Forma mistrovského vyjádření se brousí novými zkušenostmi a podněty a stovkami hodin praxe.
P. S. Pokud nevíte, co jsou leadership styly, někde se to naučte. Dobrým zdrojem k jejich pochopení je pro mě například Golemanův model:
www.educational-business-articles.com/six-leadership-styles.html 
Přečtěte si také k tématu:
Zbyněk Rozbořil
Architekt řešení ve společnosti Development Atelier
- Nečum a tleskej… nebo to jde i jinak?
- Máte strach z prodeje? Přestaňte „prodávat koberce“
- 10 tezí o demotivaci aneb Proč může „být demotivován" znamenat „být neschopný"?
