Pořád to bude kvalitní zábava
Hanuš Jordan a Václav Blumentrit. Studenti DAMU, kteří vyčnívají z davu. Jeden filozof, schopný zpochybnit sebe a celý svět. Druhý praktik, který táhne věci dopředu. Dva, kteří se dali dohromady a tvoří celek. Tyhle dva mladé lidi chcete mít ve své firmě, ve svém týmu. Ne abyste je předělali, ale abyste se od nich učili. Nutí vás k novému přístupu. Provokují. Nenechají se svázat tím, co je. Chtějí tvořit. Ještě na škole si založili firmu TEĎ!. Divadlo, eventy, agentáž. Obchodní model, který umožní produkci kvalitního divadla bez dotací. Nahlédněme tedy do jejich světa, do jejich myšlení a do toho, jak přemýšlejí o sobě a své budoucnosti. 
Tak kluci, čím teď vlastně žijete?
Vašek: Prodávám naši inscenaci Ideální pár. K tomu dělám brigády, abych měl na nájem a na jídlo. Navíc ještě provozuji ateliér v Bubenči, který pronajímám uměleckým skupinám na natáčení, focení. Takže tím TEĎ! žiju.
Hanuš: Jsem pohlcen naším projektem TEĎ!. Žiju půstem. Jsem v pátém ročníku na DAMU na produkci. TEĎ!., to je hlavně divadlo, jsou to eventy, je to široká škála věcí, které se váží na naše know-how, které je v oblasti divadla, ale i v celé oblasti show businessu. Je to prostě 12 hodin denně práce, které se musí skloubit se studiem a osobním životem. Třeba bych se někdy rád vyspal. Alespoň pár hodin.
Představte nám svůj projekt TEĎ!. Co všechno obnáší a co je pro vás teď důležité?
Hanuš: Máme ambici úspěšně podnikat v našem oboru divadla a rozšířit jej o další služby pro byznys. A tak jsme založili firmu TEĎ!. Chceme být svobodní. Chceme dělat kvalitní věci. Chceme být bez dotací.
Vašek: Máme svoji první inscenaci Ideální pár, premiéra byla teď v březnu. Je to konverzační a současná tragikomedie pro dva herce – jsou jimi Kristýna Leichtová a Marek Adamczyk.
Hanuš: My jsme se nekriticky shodli na tom, že se nám to představení povedlo a snažíme se to co nejvíce rozvíjet. To je teď naše největší práce, starat se o Ideální pár a prodávat ho.
Ty další produkty, to je co?
Hanuš: Reklamní služby a eventová agentura. Chceme i tímto způsobem přiblížit svět divadla a byznysu a propojit tyto světy.
Vašek: Teď musíme prolomit hlavně ty eventy.
Co ve vašem životě umožnilo, že za sebe přebíráte zodpovědnost a umíte se o sebe postarat? Co tak mladého člověka potká, aby ho to posouvalo k soběstačnosti?
Hanuš: Mě ve druháku na střední vyhodili ze státního gymplu a bylo to hrozně dobře. Pak jsem šel na soukromé gymnázium a musel jsem si na to vydělávat. Byl jsem jediný člověk v historii téhle školy, který si musel na školné vydělat. Bylo to docela dost peněz, zhruba padesát tisíc, na tu dobu to byly velké peníze. A shodou okolností jsem se přes různé brigády dostal jako kulisák na Shakespearovské slavnosti. A tím pádem jsem přičichl k divadlu. V tom okamžiku jsem věděl, že chci být divadelní producent. A potom mě přijali na DAMU a tak, ale jsem prostě zvyklý si vydělávat peníze už dlouhou dobu.
Vašek: Já jsem byl neuvěřitelný darebák a nic mi nebylo svaté. Byl jsem fakt hajzl. Byl jsem naštvaný, že se stěhujeme z Prahy do Jindřichova Hradce. A když jsme se přestěhovali, tak jsem začal zjišťovat, že jsou i místa, kde není vůbec nic. V Praze byl všeho dostatek, dalo se kamkoli jít, cokoli dělat, ale v tom Hradci najednou nic. Začal jsem hledat, co se tam tak dá podnikat, a našel jsem dramaťák. Tak jsem se k nim zapojil a poznal jsem divadlo z druhé strany – začalo mě to strašně bavit, celý ten svět a energie toho, jak to vzniká a co se tam děje... Základní i střední škola, to pro mě byl ztracený čas. Díky dramaťáku v Jindřichově Hradci jsem se dostal na DAMU. No a s penězi mi přišlo přirozené se zapojovat. Poprvé jsem si začal vydělávat v nějakých třinácti letech. V patnácti to byla brigáda u nápojů v Hypernově a od té doby jsem se nezastavil. Neustále pracovat, vydělávat a být samostatný.
Poznámka autora: Skutečně je jedinou cestou k osobní zodpovědnosti těžké nebo náročné dětství? Co si mám počít se svými dětmi, které vyrůstají ve stabilním prostředí, nejsou svým osudem NUCENY se o sebe postarat? Jaká je alternativa k tomu, kdy nás osud DONUTÍ převzít zodpovědnost? Jak vlastně vyrůstá dnešní střední třída?...
Jak se vaše zkušenosti z dětství zobrazují v projektu TEĎ!?
Hanuš: Pro mě je celé TEĎ! hodně o zodpovědnosti i za materiální stránku života. Je to pro mě cesta, jak být svobodný. Jak si najít svobodné místo. Bolí to, je to teď fakt těžké, jsme zadlužení, máme spoustu práce, úplně enormní množství, za několik lidí... Ale to je ta cena za svobodu. Já věřím, že to vyjde a budeme moci být svobodní a dělat to, co nás baví. Myslím, že to máme s Vaškem společné, že nás baví pracovat. Vášeň pro práci. To nemá asi úplně každý.
Až se vás budu za pět let ptát, čím teď žijete, co byste chtěli odpovědět? Jak si představujete svoji budoucnost?
Vašek: Právě jsme se vrátili ze Šanghaje, kde jsme prodali tři série představení muzikálu. Otevřeli jsme divadlo v našem vlastním prostoru. Vyvážíme české umění do světa...
Hanuš: Autorské a nové české věci vyvážíme do světa, máme rozjetou velkou eventovou a reklamní agenturu a trochu přecházíme k filmu. Divadlo je stále to, co nás spojuje. Za pět let chceme být určitě stabilizovaní. Tou značkou bude stále mladé trendy divadlo. Já doufám, že se obejdeme i v budoucnu bez dotací. To je moje přání, abychom byli nezávislí, museli na sobě makat a byli neustále ve vývoji. Abychom se nespokojili s tím, že máme divadlo a prodali jsme pár věcí na asijský trh. A pořád to bude kvalitní zábava.
Co pro vás znamená kvalitní zábava?
Vašek: To, že je to poctivé divadlo, na kterém je znát, že si s tím někdo dal práci, je tam vidět režijní práce, dekorace, herci, uvaděčky, divadelní prostor, trailer, tiskoviny. To jsou aspekty kvality, které určují, jak může vypadat celek.
Hanuš: Jde o konzistentní práci, která má úroveň. Sice se pohybujeme v odvětví líbí-nelíbí, ale mě jde hodně o řemeslné zpracování, stejně jako Vaškovi.
Kladete velký důraz na profesionalitu a kvalitu. Kde se to ve vás bere?
Hanuš: Je to o úctě k divákovi. Nejsme závislí na dotacích, ale na divákovi. Sám vnímám, jak se mě dotýká, když se někdo tváří, že mi nabízí něco super, ale vlastně to odbude. Je to o tom, že se divadla promění v něco víc interaktivního, spolupracujícího s diváky. TEĎ! je o interakci, aby produkt nebyl jen to, že si sednu a budu se mít v té chvílí dobře, ale že si z toho i něco odnesu. To je pro nás důležité.
Studenti obvykle cestují do zahraničí a zkušenosti, které tam naberou, pak přenášejí sem. Mně se zdá, že u vás tato potřeba vzniká ještě někde jinde…
Hanuš: My jsme v tuhle chvíli hodně lokální produkt a nemá cenu bavit se o tom, jak je ve Francii, Německu, Anglii, v Americe… My ty divadelní systémy známe. Víme, jak tam fungují, ale u nás je to skutečně velice specifické. Většina českého divadelnictví je tvrdý socialismus a myslím si, že sametová revoluce sice vyšla z divadla, ale dovnitř se nedostala. Žijeme v nějaké socialistické iluzi, kdy většina lidí zaměňuje svobodu tvořit se socialismem. A mě to docela děsí.
Vašek: Ono je to o nějakém celkovém nastavení osobnosti. Oba si dáváme záležet na tom, jak zacházíme sami se sebou, co jíme, jak myslíme. Nejsou nám lhostejné věci okolo nás. Kultura je odrazem společnosti. Na druhou stranu – jestli se má něco změnit společensky, jednou z prvních oblastí, kde musí dojít ke změně, je kultura.
Poznámka autora: Neodolal jsem a dal čtenářům nahlédnout do třaskavého a vzrušujícího pohledu mladého člověka na společnost. Na širší aspekty toho, co nás utváří. A tihle kluci to mají, přátelé, promyšlené, až člověka mrazí.
Hanuš: Já cítím, jak tady my jako divadelníci lpíme na tom, že stát musí divadlo podporovat, jinak to prostě nejde. A pokud to tak není, spadne svět. Ale divadelní historie ukazuje úplně něco jiného. Naše situace je historická mýlka, která se tady učí, a má to dalekosáhlé důsledky. Je tady několik silných hráčů, kteří chtějí dostávat státní peníze na svůj soukromý byznys, a neradi by mezi sebe pustili další lidi, kteří by to nedejbože chtěli jinak. Divadelní trh obecně je v podstatě nepropustný. Víme, že nás divadla nechtějí, máme s tím zkušenosti. Narušujeme systém, který jim vyhovuje a který je zakonzervovaný.
Vašek: Každý, kdo přijde do divadla, si může všimnout, jak je kvalita služby spojena s principem, na kterém to divadlo stojí. Tam, kde jsou dotace, je služba horší. Těm lidem nejde o diváka. Oni mají svůj příjem jistý a divák je jen vedlejší produkt. Nepotřebují ho. A to je mění. Už nevidí, v jak absurdní situaci se ocitli. A divák to bohužel často taky neví, protože nemá srovnání. Myslí si, že to je normální.
Ještě se chci vrátit k vaší představě, co bude za těch pět let. Jací z vás budou lidé? Co budete žít za život?
Hanuš: Hlavně chci mít lépe srovnaný čas, mít víc času pro sebe a doufám, že se ze mě nestane člověk, který chce jenom výkony v práci a je hodně na prachy. Je pro mě důležitý osobnostní rozvoj na duchovní úrovni. Cítím, že v divadle je to dost propojené. Je to o určitém napojení a doufám, že to neztratím. Možná nebudu žit v Praze. Taky doufám, že třeba už budu mít začátek nějaké nové rodiny...
Vašek: Za pět let už určitě budu mít nějakého sviště, který bude někde kopat nohama, nevím jak starého, ale určitě bude. Asi bych chtěl mít trochu vyšší životní standard, a to není spojené jen s penězi, ale budu prostě dál a myslím si, že je to přirozené. Nemám cíl mít do pěti let tolik a tolik na účtu, ale měl bych se posouvat vnitřně. A s tím přicházejí vnější změny, za které, když přijdou, budu rád, ale není to honba za diamantem.
Když jako podnikatelé přijímáte do svých projektů nové lidi, co je pro vás důležité?
Hanuš: Koncepcí celého TEĎ! je, že chceme mít v principu nové lidi, rozvíjet talent lidí, kteří ho mají. Je to princip, že v inscenaci máme někoho, kdo je mediálně známější a zároveň kvalitní výkonný umělec, a potom tam je někdo, koho „objevujeme“ a rozvíjíme. To jsou důležité parametry pro uměleckou část. V neumělecké části je v tuto chvíli důležité, abychom toho člověka znali, abychom se nespoléhali na někoho, koho neznáme.
Co je pro vás tedy důležité u těch, co znáte? Co musí mít, abyste je vzali?
Hanuš: Musí s námi vydržet.
Vašek: Určitě, musí s námi vydržet a musí mít velkou míru samostatnosti, což se dá velmi rychle poznat. V současné chvíli si nemůžeme dovolit pracovat s nesamostatnými lidmi. Víme, co ti lidé dělali v minulosti, takže potřebujeme nějaké reference o jejich dosavadní praxi. Co dělali, pro koho dělali, jaké to mělo výstupy…
Hanuš: Je pro nás důležité, že cítí celý koncept TEĎ! jako smysluplný. Že tady nejsou jen kvůli tomu, že jim dáváme peníze.
Představte si, že za pět let už vám firma funguje a roste. Máte několik inscenací, muzikály, cestujete a potřebujete přijímat lidi, které neznáte. Jak na to půjdete?
Vašek: Tam to bude o důsledném ověření referencí. Obvolat pracovní zkušenosti, které noví lidé budou mít ve svých životopisech. Důsledně volat bývalým zaměstnavatelům a ptát se, tak co, jak makal, byl jsi s ním spokojený, nějaké problémy? Pak osobní pohovor, možná taky nějaký úkol domů – jakože „Zpracuj ve velmi krátkém termínu...“, abychom věděli, jak pracuje pod stresem, jak komplexně dokáže ten člověk myslet. A pak prostě dva tři čtyři lidi ze stejné pozice vyhodíme, až ten pátý bude to pravý.
Na vás je zajímavé, že podnikáte ve dvojici, že to není sólo hra. Prozraďte, jak si najít parťáka?
Hanuš: My jsme měli štěstí, že jsme se právě takhle nehledali, prostě to přišlo. Podle mě stačí být otevřený a někdo takový přijde. Když fakt chceš podnikat, někdo přijde a bude s tebou podnikat.
Vašek: Prostě jsme se potkali, chvíli jsme si budovali vzájemnou důvěru a pak už to byla jasná cesta.
Je na vás vidět, že se dobře doplňujte a věříte si. Jak se ta důvěra posiluje?
Hanuš: Rozdělíme si úkoly a splníme je. Já nejsem jen emotivní člověk, ale přesto se snažím dělat věci hodně tak, jak je cítím, nechat se vést emocemi, cvičit se v instinktu.
Vašek: Jeden na to jde od lesa, druhý od vody, ale oba skončíme na poli. Výsledek je stejný, i když k tomu docházíme jinými argumenty, jinými myšlenkovými pochody, tak se dostaneme na podobné místo.
Takže když si někdo přečte tento rozhovor a řekne si, to se mi líbí, chtěl bych je podpořit, co pro vás může udělat?
Hanuš: Zajde na náš web ted-produkce.cz.
Vašek: A napíše mail, že chce od nás skvělý event, který zorganizujeme za bezkonkurenční cenu v bezkonkurenčním čase. Nebo si může koupit dané představení, nechat si zpracovat reklamní kampaň… Už máme v oku kavárny a restaurace, kde můžeme pomoci vybudovat značku, kde vidíme, že to má potenciál, reálně jim chceme pomoci.
Hanuš: Teď! si vážíme každé koruny a každého člověka, který nám pomůže šířit to dál. Jsme v tom hodně pokorní.
A to nejmenší, co pro vás může udělat, je, že zajde na představení Ideální pár.
Vašek: No jasně, uvidí na vlastní oči, co umíme.
Poznámka autora: Na závěr si pusťte jejich skvělý trailer k inscenaci, kterou tito pánové přivedli na divadelní prkna. https://www.youtube.com/watch?v=TTl2do3ViPQ
