Stálé rubriky

10 důvodů, proč brát odbory s rezervou

13.10.2014 Monika Barton 5 komentářů

V posledních dnech začala kolovat médii tisková zpráva ČMKOS o tom, že se české ekonomice daří a že by tím pádem měli zaměstnavatelé v roce 2015 zvýšit zaměstnancům mzdy o 5 %. Odbory si dokonce daly tu práci, že k tomu vydaly přesvědčovací pamflet nazvaný „Deset hlavních důvodů, proč by měly mzdy v roce 2015 růst o 5 %“. Při pohledu do kalendáře a ujištění se, že nejde o aprílový žert, se pokusím o lehkou polemiku se zmíněným „odborovým desaterem“. Rozhodně totiž nejde o odborné desatero.

1. Po dlouhém období ekonomické krize se začíná naše ekonomika výrazně zotavovat. Dochází k poměrně dynamickému růstu průmyslové výroby a také vývozu. To dokazuje, že české firmy jsou schopny nabídnout do mezinárodního obchodu konkurenceschopné výrobky. Pozitivní jsou i výsledky stavebnictví, kde se již podařilo překonat nejhlubší pokles výroby a dochází k pozvolnému vzestupu výroby.
Kde odbory berou jistotu, že je zlým časům konec a že krize pominula? „Poměrně dynamický růst“ je hodně eufemistický pohled, zejména když není jasné, ke kterému výchozímu bodu je tento růst vztahován. Pokud má pravdu profesor Zelený a krize není krizí, ale transformací celého ekonomického systému, tak nás čeká všechno, jen ne poklidný a plynulý pochod k lepším zítřkům.

2. Odhady ekonomického růstu našich i zahraničních institucí předpokládají pokračování významného růstu české ekonomiky i v příštím roce.
Kolikrát jsme se za posledních pět let přesvědčili, že takovéto odhady jsou v podstatě stejně validní jako věštění z křišťálové koule? Situace je o to víc křehká, že naše ekonomika je v podstatě jen takovým samospádným uhlákem za německou mašinkou. A Němci jsou v poslední době VELMI opatrní.

3. Ekonomický růst je v převažující většině firem zajišťován vzestupem produktivity práce, a další růst mezd by tedy neměl mít zásadní dopady na konkurenceschopnost firem či na riziko propouštění zaměstnanců.
Možná se u nás produktivita práce zlepšuje, to ale stále malinko kazí fakt, že je stále jedna z nejhorších v Evropě. Možná by neškodilo se občas podívat na čísla v kontextu. Poznámka: Evropané rozhodně nepatří mezi největší pracanty na světě, dosaďte si kontext.

4. Ekonomické prostředí ČR – především rozpočtová politika – je v letošním i příštím roce nastaveno prorůstově. Výrazně se zvyšují rozpočtové výdaje na rozvoj investiční výstavby, což odvozeně znamená i výrazné impulsy pro rozvoj dalších oborů a odvětví národního hospodářství.
Myslíte ty investice z fondů EU, které ani pořádně neumíme čerpat? A už někdo odborům vysvětlil rozdíl mezi výdajem a investicí? Minimálně by pro začátek bylo dobré vědět, že to prosím nejsou synonyma.

5. Státní rozpočet pro rok 2015 pozitivními opatřeními v daňové oblasti a v oblasti sociálních příjmů podporuje rozvoj spotřebitelské poptávky jako významného stabilizátoru ekonomického růstu. Podpora spotřebitelské poptávky (důchody, podpora rodin s dětmi, pokles DPH) v konečném důsledku vede i k růstu investic a jako celek vytváří podmínky pro trvalejší ekonomický vzestup.
Rozumíte někdo této větě? :)

6. Objem finančních prostředků na platy v sektoru veřejných služeb se pro rok 2015 zvyšuje o 5 %. Část tohoto zvýšení se bude realizovat již od letošního listopadu.
Veřejné služby jsou trvale platově poddimenzované, to je naše letitá bolest. Bohužel je to důsledek toho, že stát je bezkonkurenčně nejhorší hospodář v této zemi, a proto je s podivem, že by si z něj firmy operující v konkurenčním prostředí měly brát příklad.

7. Minimální mzda se pro rok 2015 zvýší z 8 500 Kč na 9 200 Kč, tj. o 8,2 %.
Nějak mi uniká, proč by měl být nárůst minimální mzdy důvodem k dalšímu plošnému zvyšování mezd, tedy včetně těch minimálních. Růst o 13 % nemají snad ani v Číně.

8. Zvýšení mezd o 5 % není neskromným požadavkem odtrženým od reality. Je ve skutečnosti logickým vyústěním současné hospodářské politiky – politiky podpory ekonomického růstu.
Tady mi ta logika uniká už úplně – podle žebříčku Doing Business sestavovaného světovou bankou se už po několik let české podnikatelské prostředí těžce propadá – jen letos ze 68. místa na 75. místo. To znamená, že se podmínky pro podnikání zhoršují, například v rozjezdu podnikání jsme až na 146. místě (ze 189 zemí). Možná je ale z nějakého důvodu výhodnější „lákat zahraniční investory“, kteří pak své zisky odvádějí matkám za hranice. Pokud je tomu tak, tak moc prosím o sdělení tohoto důvodu.

9. Zvýšení mezd o 5 % zajišťuje spravedlivý podíl zaměstnanců na očekávaném vzestupu hospodářských výsledků firem.
Nemohu souhlasit – nezajišťuje. Jediný jakžtakž spravedlivý podíl na výsledcích firmy jsou výkonnostní bonusy nebo dividendy. A u nich nejde o OČEKÁVANÝ výsledek, ale o výsledek OPRAVDU DOSAŽENÝ. Jen jedno maličkaté rýpnutí: co když k očekávanému vzestupu nedojde? Sníží si pak zaměstnanci spravedlivě pod vedením odborů mzdy na původní úroveň?

10. Zvýšení mezd o 5 % vede − po letech stagnace a poklesu − k pozitivní změně celkové atmosféry ve společnosti. Zároveň bude nepřehlédnutelným přínosem pro ekonomický růst i veřejné finance. Pětiprocentní růst objemu mezd totiž reprezentuje pro veřejné finance zvýšení příjmů o 50 mld. Kč.
Přeloženo: zaměstnanec si koupí navíc jeden toustovač, stát vybere víc na sociálním pojištění a zaměstnavatel bude následně hystericky honit své ovečky k větší produktivitě, aby tuhle díru zalepil. Ale to pak podle logiky odborů bude zapotřebí znovu zvednout mzdy – a proč příště troškařit jen s 5 %?

Chápejte mě správně – nepovažuji se za asociála, který nechce kvalitním zaměstnancům nic dopřát. Ale za mládí mě učili, že sníst můžu jen to, co mám na talíři. A díky své personální praxi jsem přišla taky na to, že plošné zvyšování mezd je investiční nesmysl, který motivačně funguje maximálně jen u první výplaty. Možná by nebylo od věci odborům připomenout, že žijeme v 21. století, v době vpravdě turbulentní, kdy jistoty nemůže i při sebelepší vůli nikdo zaručit. Natož zaměstnavatel v malinké otevřené ekonomice, která bojuje s konkurencí na všech frontách. Je spíš čas přestat fungovat v mentalitě „třídního boje“ a začít sbližovat svoje zájmy. Prvním z nich by mělo být pochopení, že pokud zaměstnavatel nevydělává, může se jeho sebelepší zaměstnanec se svými požadavky jít klouzat. Může také „změnit lokál“, anebo začít společně se svými šéfy chápat, že jsou na jedné lodi a nezbývá jim než táhnout za jeden provaz.

foto: Flickr user: Rob.