Nesnesitelná lehkost podnikání
Podnikání je mou vášní – je to obor neskutečně rozmanitý, plný velmi zajímavých a často až neuvěřitelných příběhů, které jsou spřízněny s unikátními lidmi. Lidmi, pro které riziko neznamená překážku a svoboda je pro ně stejně podstatná jako dýchání. Tito lidé jsou svým způsobem hrdinové, ač často dostávají nálepky méně honosné – jako „rebelové“, „snílci“ nebo dokonce „magoři“. Vždy jsou ale nějak sví a spoléhají především sami na sebe. Praví podnikatelé mají potřebu neustále testovat systém i sebe samé, jsou aktivními prvky ve společnosti a přispívají k jejímu rozvoji. Proto mi přijdou přinejmenším úsměvné (a často bohužel hodně smutné) snahy EU i českého státu takzvaně „podporovat podnikání“.
Všichni známe okřídlené přísloví o řece a koni. A všichni jsme od mala slýchali „Blbej, kdo dává, blbější, kdo nebere“. Podnikat nebude (a ani by neměl!) ten, kdo se na to necítí. S tím, že různé bohulibé fondy bývají hravě zneužity zkušenými „podnikavými“ supy, máme v naší zemičce také již dost zkušeností. Máme s dotacemi postavené budovy, ve kterých není ani noha. Máme s dotacemi založené firmy, které úspěšně likvidují dampingovými cenami do té doby stabilní konkurenci. Máme s dotacemi postavené pětihvězdičkové hotely a nadnárodní korporace se pyšní dotovanými programy pro absolventy, kteří si po skončení jejich „zácviku“ budou údajně snadněji hledat své místo na trhu práce. Skutečně je tohle podpora podnikání?!
Člověk žijící v éře snadného přístupu k informacím si nevěřícně mne oči a naprosto regulérně se musí ptát, proč vynalézáme kolo a neustále opakujeme ty samé chyby. Proč prostě nevezmeme funkční model odjinud? Proč stát, místo aby se cpal do „podpory podnikání“, raději nepřestane zaclánět a nezačne odklízet opravdovým podnikatelům z cesty klacky, které jim tam už dvě dekády úspěšně vrství?
Kde a jak začít? Existuje žebříček Světové banky „Doing Business“, který pravidelně každý rok vyhodnocuje pořadí jednotlivých zemí v oblasti podpory podnikání. V roce 2014 se výzkumu účastnilo 189 zemí a Česká republika skončila na 75. místě.
Možná si řeknete, že být na 75. místě není sice nijak zářné, ale ani to není tak obrovská ostuda. Je ale dobré prostudovat si výše uvedenou tabulku důkladněji. Za poslední rok jsme se v žebříčku propadli o 7 příček! V roce 2012 jsme byli dokonce na 64. místě a v roce 2011 na 63. místě. Je tedy evidentní, že ČR se propadá a tento trend se přes určité snahy o reformy zrychluje. To znamená jedinou věc – jinde jsou ve zlepšování podmínek pro podnikání akceschopnější. To je problém zejména s ohledem na to, že ekonomické hranice ve světě postupně mizí.
V tabulce stojí za povšimnutí tři čísla – a to ta tříciferná. Snadnost zahájení podnikání – 146. místo. Přes všechny inkubátory, akcelerátory a dotační programy nám pořád trvá oběhávání kolem založení firmy skoro tři týdny. V Singapuru a na Novém Zélandu na to potřebujeme internet a 10 minut. Přístup k elektřině, respektive proces jejího zavedení či převedení – 146. místo. Kdo je tady tím hlavním poskytovatelem? Není to jakýsi polostátní moloch, kterému se daří postupně naštvat a odehnat všechny „klienty“, kteří se jen trochu dokážou vyvázat z jeho naprosto nesrozumitelných smluv? Českému daňovému systému patří 122. příčka a obávám se, že se systémem systémů všech výjimek, odpočtů, hladin a struktur by prohrál i princ Bajaja, který jinak hravě zvládl stohlavou saň.
Co z toho tedy plyne? Čeští podnikatelé nemají rozhodně na růžích ustláno a jejich chlebíček začíná být v porovnání s jinými národy s každým rokem o něco tvrdší. Můžeme se sice utěšovat, že je za námi Mongolsko (mimochodem opravdu hned těsně, na 76. příčce) nebo Albánie (90.) a že podnikatelé z Libye a Chadu uzavírající výše zmíněný žebříček jsou na tom nesrovnatelně hůř. Anebo se můžeme zamyslet nad tím, proč nás přeskočilo Rumunsko (73.) a proč úspěšně stoupá Slovensko (49.!). Ještě lepší by ale bylo „obkreslit“ když už ne rovnou první Singapur, tak třeba počtem obyvatel a rozlohou trochu srovnatelný třetí Nový Zéland nebo páté Dánsko – obě země jsou totiž velmi informačně otevřené a jistě by nebyl problém zjistit, proč se u nich tak dobře podniká. Opravdu nemusíme vynalézat kolo, zejména když „česká cesta“ doposud často vedla do ztracena. A bylo by prima udělat to dřív, než začneme s dalšími nesystémovými výstřely různých podpor startovacích programů, programů zaměstnanosti, rekvalifikace a podobně. Jejich mizivé účinky testujeme také minimálně dekádu…
Kvalitní systém, ve kterém se daří podnikání, totiž často do jisté míry řeší nezaměstnanost a navíc učí lidi být zodpovědnými a proaktivními. Systém, který podnikatele ubíjí, dosáhne buď toho, že se spolu se svým sídlem a také s placením daní přestěhují jinam (což se bohužel už dávno děje), anebo přejdou na stranu zaměstnanců, čímž sice posílí nabídku pracovní síly, ale v souvislosti s první variantou zároveň často i řady nezaměstnaných (to se už děje také). Ani jedno není dobré. Takže pojďme začít obkreslovat to dobré, co ve světě funguje, a přestaňme si hrát na ostrov, kterého se dění kolem netýká. Abychom pak totiž nezjistili, že místo na Ostrově pokladů jsme se sešli U snědeného krámu.
Foto: Flickr user Sam Agnew
Přečtěte si také k tématu:
Monika Barton
Heutagog a prakademik s novozélandským certifikátem a trvalým pobytem tamtéž.
- Šok, se kterým se nepočítá
- Ach ti konzultanti
- Rozjímání o blbé náladě, radosti, závisti, nadšení a snění
