Za devatero horami a devatero řekami leží malá krásná země. Země má mladého moudrého krále a krásnou královnu. Lidu, který je miluje, ale nevládnou, protože země je konstituční monarchií.
Tu zavedl předchozí král, otec krále současného. A také zavedl koncept hrubého národního štěstí, které je v této zemi důležitější než obvyklý hrubý národní produkt. Země je skrytá v Himalájích mezi Indií a Čínou, říká si Země hřmícího draka a my ji známe jako Bhútán.
Bhútán má rozlohu kolem 40 tis. km2 (asi polovina ČR) a asi 700 tis. obyvatel. Její hrubý domácí produkt na obyvatele je podle Světové banky 2 400 USD (v ČR je 18 600 USD). Země ale není chudá. Vzdělání, zdravotní péče, internet, televize, mobilní telefony a mobilní signál jsou všeobecně dostupné. Ani jednotlivci nežijí v bídě, protože když se nějaká rodina dostane do existenčních potíží, je jí přidělena půda, na které může hospodařit, a získat tak živobytí. Znalost angličtiny je rozšířená, mladší lidé mluví anglicky téměř všichni.
Bhútán se ale o ukazatel HDP moc nestará. Stará se o štěstí svého lidu. Je ovšem třeba poznamenat, že to, co si západní kultury představují pod pojmem štěstí, není totéž, co jím myslí kultury východní. Možná by se jejich vnímání štěstí dalo spíše porovnat s naší spokojeností, ale ani to není přesné. Podívejme se tedy přímo na čtyři pilíře konceptu hrubého národního štěstí. Jsou jimi:
Sociální a ekonomický rozvoj probíhá za dodržení zásad uchování národní kultury a ochrany životního prostředí. Bhútán se snaží tyto zásady šířit po celém světě, neboť si dobře uvědomuje globální provázanost živých i neživých systémů.
Zásady dobré vlády jsou fascinující: co politici slíbí, to dodrží. Diskuse na téma „co kdyby nedodrželi“ vyvolává u místních obyvatel podobné reakce, jako bychom se zeptali „co kdyby ráno nevyšlo slunce“. Je pravda, že situaci usnadňuje počet obyvatel. Král cestuje po zemi a ptá se lidí, co jim chybí. Totéž dělají guvernéři jednotlivých provincií. A každé dva roky se provádí celonárodní průzkum, jak šťastní se obyvatelé cítí a co by potřebovali, aby vláda zlepšila. Podle posledního průzkumu z roku 2012 bylo 49 % obyvatel zcela šťastných, 49 % ne zcela šťastných a 2 % se šťastná necítila. Zmiňovanými problémy byla například špatná dostupnost odborné lékařské péče. Země je velmi hornatá se špatnými silnicemi, takže transport pacientů do nemocnice trvá dost dlouho. Vláda proto začala s budováním heliportů.
Do země samozřejmě pronikají prvky západní kultury a místní obyvatele ovlivňují. Tak například letos bylo průzkumem ve školách zjištěno, že nemalé procento žáků i učitelů by bylo ochotno podvádět, kdyby jim to přineslo profesní úspěch a bohatství. V reakci na to byla posílena výchova k tradičním hodnotám od nejnižších stupňů škol.
Jiným problémem Bhútánu je nezaměstnanost. Momentálně se pohybuje kolem 4 %, což viděno očima makroekonomů téměř nestojí za řeč, jenže v Bhútánu se týká především mladých lidí. Ti dosahují vyšších stupňů vzdělání, včetně vysokoškolského, a nechtějí se vracet k tradiční zemědělské obživě svých rodin. Veřejný sektor v Bhútánu zaměstnává hodně lidí, ale nepojme všechny zájemce o práci, rovněž nabídka pracovních pozic v soukromém sektoru je omezena. A zde je vidět jeden z paradoxů dobře pečujícího státu: mladí nezaměstnaní si stěžují právě na vládu, že jim nedokáže zajistit práci, a jen málokoho napadne, že by se mohl zaměstnat sám jako podnikatel, a ještě vytvořit další pracovní místa. Podnikatelských příležitostí je v zemi mnoho. Lze získat až stoprocentní vládní dotaci na realizaci kvalitního podnikatelského záměru, jenže ten je potřeba umět vytvořit. Zdejší Královská univerzita proto začíná zavádět do svých studijních programů předměty zaměřené na rozvoj podnikatelských schopností. Okamžitě by za tímto účelem uvítala zahraniční odborníky, ale bohužel nedisponuje finančními zdroji, za něž by je pozvala. Na druhou stranu profesoři z Bhútánu by mohli našim studentům prezentovat koncept národního štěstí jako alternativu k západnímu pojetí ekonomiky. Zatím se mi ale nepovedlo nalézt zdroj, z něhož by bylo možné toto vzájemné sdílení znalostí a hodnot financovat. Pokud by někdo o nějaké možnosti věděl, informaci velmi uvítám.
Jsem přesvědčena o tom, že Bhútánu a jeho lidem bychom měli pečlivě naslouchat. Protože si uvědomují, že štěstí se nepojí s hromaděním majetku a náruživou konzumací požitků, ale s plnohodnotným klidným životem, v němž má místo práce, rodina, přátelé a rozjímání. Že nelze žít šťastně v bídě, ale nemá smysl pracovat hekticky na úkor ostatních součástí života. A že jsme na světě všichni propojeni, ať si to připouštíme nebo ne, a když se někde děje něco nedobrého, škodí to nám všem, a proto bychom se všichni měli chovat tak, abychom nikomu a ničemu neškodili. I my v západních kulturách určitě můžeme Bhútánu a podobně smýšlejícím kulturám něco předat. Myslím, že by to mohlo fungovat podobně jako propojení západní a východní medicíny, s nímž se můžeme v Bhútánu také setkat. Jak je známo, západní medicína léčí symptomy, východní medicína se soustředí na příčiny problémů. Západní medicína je výborná, když se zraníme a potřebujeme operaci. Východní přístup pomáhá nalézat a odstraňovat příčiny chronických potíží, jako je třeba bolest hlavy. Takže věřím, že kdybychom spojili dobré myšlenky z Východu a Západu, byla by celá naše společnost zdravější. Obrazně i doslova.