Slováci zaměstnaní v Česku
S debatou o přínosech ekonomické migrace se v poslední době roztrhl pytel. Máme zde již dlouhodobé zkušenosti s migrací ze Slovenska, o které se skoro nemluví – a to ani tehdy, když nám lidé se slovenským původem řídí státní kasu nebo magistrát hlavního města. Přitom bychom si na tomto příkladě mohli ukázat některé principy, které jsou možná všeobecné, i když u slovenských „bratří“ máme výhodu společné kultury a historie a je tu minimální jazyková bariéra.
Pojďme se tedy podívat na trochu statistických čísel o slovenských zaměstnancích u nás. A něco o nich a jejich práci zjistit. Na konci roku 2014 tu bylo slovenských občanů celkem 96 222 (viz statistiky Ředitelství služby cizinecké policie). Podchyceno ohledně zaměstnání a mezd je 59,9 tis. osob se státním občanstvím SK. (Mimochodem, pro statistika je to paráda, když má bohaté datové zdroje, mezinárodně srovnatelné, které propojují informace o lidech a jejich zaměstnavatelích! Taková data z jiných států jen tak nedostanete.)
Tak zaprvé − Slováci dřou. A vydělávají více!
Nemluvíme tu o uprchlících před válkou, ale o typicky ekonomické imigraci. Lze pak vcelku rozumně očekávat, že cizinci se mimo svou vlast věnují práci více než místní, právě proto, že z domova odešli především vydělávat. A Slováci u nás opravdu pracují více než celkový průměr – placený čas je v celé ekonomice v průměru 173,7 hodin za měsíc, u občanů SK 175,5 hod./měs., to je o 1,8 hodiny více.
Pro někoho možná překvapení – Slováci zde mají vyšší průměrnou mzdu než Češi: v roce 2014 pobírali (po očištění od absencí) průměrnou mzdu 30 453 Kč, zatímco průměr všech zaměstnanců byl jen 27 002 Kč. Pro matematické nadšence poznamenám, že rozdíl v aritmetických průměrech je třináctiprocentní, ale pokud si porovnáme mzdy prostřední (mediány), bude už podstatně menší – v celé ekonomice byl medián 23 078 Kč a Slováci měli 24 559 Kč, tedy vyšší jen o 6 %. Výdělky Slováků jsou různorodější a průměry více ovlivňovány extrémy.
Slovenské ženy u nás odpracují podstatně více hodin nad běžný průměr, na své mužské kolegy ztrácí průměr ženských placených hodin (175,2) jen půl hodiny; a to také znamená, že slovenské ženy mají placený čas dokonce o 0,7 hod./měs. vyšší, než je průměr všech zaměstnanců-mužů v ČR. Mzdy ale vyšší neberou.
Typický slovenský pracující v ČR?
Podle statistik je to muž s vysokoškolským vzděláním, ve věku okolo 30 let, který pracuje v Praze po dobu kratší než čtyři roky. Výrazný fakt, kterým se slovenští zaměstnanci v ČR odlišují, je stupeň dosaženého vzdělání. Tak jak je obdobné ve světě, že imigranti jsou často vzdělanější než domácí populace, tak i v ČR má každý čtvrtý Slovák vysokoškolské vzdělání, zatímco v celku je podíl zaměstnanců s VŠ jen 16 %. (Zajímavé by bylo zjistit, kolik ze Slováků vystudovalo vysokou školu u nás a zůstalo zde, takto podrobná ovšem data nejsou.)
Na druhou stranu, jestliže nejčastějším vzděláním v ČR je SŠ s maturitou – tento stupeň vzdělání má 36 % zaměstnanců, u Slováků je podíl jen 28 %. A 7,5 % Slováků zde má jen základní vzdělání, zatímco celkově je to pouze 5,6 %. V tomto směru je tedy populace Slováků v Česku extrémněji rozdělena, což následně odpovídá i vyšší variabilitě jejich výdělků, které jsou od stupně vzdělání silně odvislé.
V regionálním rozložení Slováků výrazně vystupuje hlavní město a okolí. Zatímco celkový podíl zaměstnanců s občanstvím SK v ČR je 1,7 %, v Praze tvoří 3,1 % a ve Středočeském kraji 2,6 %. Nadprůměrně je jich ještě na Plzeňsku; v žádném jiném kraji nepřekračují dvě procenta. Nejméně lákají slovenské zaměstnance kraje Ústecký a Karlovarský. Svou roli možná hraje fakt, že tyto kraje jsou geograficky od Slovenska nejdále. Na druhé straně Praha přitahuje právě tím, že jsou v ní vysoce kvalifikovaná a nejlépe placená pracovní místa, což odpovídá požadavkům vysokoškoláků. Podobné je to v dalších velkých městech.
Poznámka na okraj: Hlavní města se náramně vymykají v obou státech, především jsou mnohem „bohatší“. Nejen Praha má tedy speciální postavení v zemi, také Bratislava se odlišuje v mnoha parametrech od ostatních slovenských regionů – její průměrná mzda 1 294 eur, po přepočtu 35 628 Kč, zhruba kopíruje mzdový odstup Prahy od ostatních českých krajů. Druhý nejbohatší slovenský region je košický, kde se v roce 2014 bralo v průměru 25 468 Kč, naopak nejchudší je prešovský s 21 228 Kč. Výsadní postavení Bratislavy ve mzdách vystihuje ještě to, že v celé slovenské ekonomice dosáhla na mzdu přes 2 200 eur (60 573 Kč) asi 4 % zaměstnanců, v prešovském regionu jen 1,3 %, ale v hlavním městě to byl každý desátý.
Někde hodně, jinde skoro vůbec
Podobně nevyrovnané jako to krajské je zastoupení slovenských zaměstnanců v odvětvích. Hledat slovenské zaměstnance třeba ve veřejné správě a obraně ČR je obtížné, pracuje jich tam pouze 0,15 %, třebaže obecně je pro občany EU tato možnost dostupná. Velmi malý podíl mají také ve výrobě a rozvodu elektřiny, plynu, tepla (0,5 %) nebo ve vzdělávání (0,6 %), kde přece jen existuje určitá jazyková bariéra. Naopak velmi vysoký podíl (5,7 %) mají Slováci v odvětví administrativní a podpůrné činnosti, kam patří agentury práce. Mužů Slováků je tam dokonce plných sedm procent, žen čtyři procenta. Tam lze očekávat spíše nízko kvalifikované pracovníky.
Vysoce nadprůměrné zastoupení Slováků najdeme ještě v oborech informačních a komunikačních činností (3,8 %) – s vysokými mzdami, a ve stavebnictví – tři procenta – kde však jde pouze o muže.
A pohled na profesní skupiny: Na řídící, manažerské pozici najdeme obecně Slováka spíše málokdy, tvoří tam jen jedno procento zaměstnanců. Na druhé straně tam mají v průměru mzdu vyšší o 63 % než je celkový průměr, a týká se to jak mužů, tak žen.
Velmi pravděpodobně lze potkat občany SK buďto v pozicích specialistů, kde jich je skoro 12 tisíc, nebo naopak v dělnických profesích s počtem 28,5 tis. osob, což je takřka polovina všech Slováků, kteří u nás pracují. Mezi technickými pracovníky, úředníky či ve službách a prodeji je jejich podíl nízký. Zatímco mezi dělníky mzdy Slováků nijak nevybočují z normálu, mezi specialisty jsou ceněni, jejich prostřední mzda je o 29 % vyšší než celkový medián.
V podrobném pohledu se objeví konkrétní zaměstnávání, na kterých se Slováci podílí v ČR vysokou měrou. Jde zejména o praktické lékaře (12,5 %) a lékaře specialisty (7,1 %); jejich mzdy však nepřesahují mzdu obvyklou v dané profesi. Dále je to skupina počítačových zaměstnání: programátoři počítačových aplikací (6,2 %), systémoví analytici (5 %) a systémoví administrátoři, správci počítačových sítí (3,8 %), kde jsou mzdy Slováků nadprůměrné, hlavně u systémových analytiků mají občané SK 66 303 Kč, kdežto celkový průměr činí jen 47 471 Kč.
U inženýrů elektronických komunikací (vč. radiokomunikací) je podíl Slováků vysoký (5,6 %) a vydělají si tu 49 206 Kč, o 4 500 Kč nad průměr všech těchto zaměstnanců. Naopak učitelé na vysokých školách – s podílem 3 % – mají platy mírně pod celkovým průměrem, stejně jako fyzici a astronomové s podílem 3,1 %.
Top-manažerů málo, ale zato s rancem
U nejvyšších představitelů společností je mzda rozhodně přitažlivá, Slováků je v nich sice miniaturní podíl 0,8 %, ale jejich mediánová mzda 226 706 Kč je skoro pětinásobkem celkové mediánové mzdy v tomto zaměstnání. Také u dalších vysokých funkcí dosahuje spíše malý počet slovenských občanů vysoce nadstandardních, až extrémních výdělků. Je jasné, že zaměstnavatelé neodměňují takto horentně tyto lidi kvůli jejich státnímu občanství, ale pro výjimečné výsledky, které firmě přinášejí.
Zato v nekvalifikovaných, především dělnických profesích, mají Slováci mzdy stejné jako Češi nebo i nižší. S podílem 6,5 % zaměstnanců tvoří významnou skupinu u montážních dělníků mechanických zařízení, jejich mediánová mzda je však nižší zhruba o 1 500 Kč. Čtyřprocentní podíl mají Slováci u obsluhy strojů na balení, plnění a etiketování, kde je jejich medián nižší o 250 Kč, ale také u svářečů, řezačů plamenem a páječů – leč v tomto kvalifikovaném řemeslu mají prostřední výdělek naopak vyšší o 4 622 Kč.
Odliv mozků, nebo levná konkurence? Obojí!
Mzdy na Slovensku jsou zhruba stejně vysoké jako v Česku, nebo trochu nižší (s ohledem na kurz eura), někteří Slováci u nás ale vydělávají podstatně více. Záleží hlavně na profesi a tom, jak je ceněná. Je tedy možné stanovit hypotézu, že migrace za prací do Česka má dvojí povahu: jedna je tlačena vyšší nezaměstnaností na Slovensku, tedy pouhým nedostatkem uplatnění doma a týká se převážně nekvalifikovaných lidí. Ti pak v ČR dostávají mzdu stejnou jako je obvyklá na daném místě nebo dokonce nižší. Typické je to pro agenturní pracovníky, kteří patří do odvětví administrativní a podpůrné činnosti.
Druhý typ migrace se naopak týká vysoce ceněných, kvalifikovaných expertů, kteří jsou do ČR přetaženi na nejlépe placená místa, kde je nedostatek pracovní síly. Zatímco první typ lze lidově nazvat „levnou konkurencí českým dělníkům“, tu druhou lze naopak označit jako „odliv mozků“ ze Slovenska.
Podobné je to i s dalšími skupinami cizinců, kde však hraje velkou roli občanství, resp. rozdělení na Východ a Západ, i když světové strany tu nemusí odpovídat. Mezi bohatě placené experty patří totiž třeba i manažeři z Jižní Korey. A pak občané USA a původní EU-15. Naopak lidé s pasem Ukrajiny, Moldávie, Bulharska apod. jsou ti podprůměrně placení na méně kvalifikovaných místech – většinou bez ohledu na stupeň vzdělání. Kam se případně zařadí občané Sýrie, Afghánistánu a Iráku, přidělení k nám kvótami, lze zatím předvídat jen obtížně. Ale bude to hodně záviset i na nás!
