Spolu se Stanislavem Chmelou vás zveme na konferenci o důstojném podnikání (K3K)

Místo, aby si užíval důchod, tvrdí, že nemá čas. Učí se malovat, kreslit, poznávat sebe sama a v těchto dnech nejvíce žije realizací konference pro 3. tisíciletí aneb konference o lidsky důstojném a prosperujícím povolání. Spolu jsme si mimo konferenci povídali o obchodním talentu Petra Chmely, Tescomě a sociální trojčlennosti. 

Pane inženýre, ne v každé rodině se narodí budoucí podnikatel, který z nuly vybuduje firmu s mezinárodní pověstí a miliardovým obratem. Vedl jste svého syna nějak zvlášť k obchodu, vštěpoval jste mu hodnoty, které pak při své práci uplatnil?
My jsme žili jako většina rodin. Zcela normálním způsobem života, bez nějakých extravagancí. Bylo to takové plynulé, běžná rodina. Akorát Péťa (Petr Chmela, spoluzakladatel Tescomy) měl odmalička mimořádné obchodní nadání. To mu bylo dáno, to byl talent, s tím se narodil. Ten talent dovedl rozvíjet a neustále s ním pracoval od dětství, přes školu základní s krátkou pauzou na konzervatoři a pak v podnikání. 

Vy jste věděl, že má obchodní talent, ale on se rozhodl, že se bude věnovat hudbě. Spousta dnešních rodičů děti někam směřuje: „Buď právníkem, tím se dobře uživíš.” Nebo „Máš obchodní talent, udělej si vysokou.” Vy jste to také dělal, nebo jste nechal Petra, ať si jde vlastní zvolenou cestou?
Překvapilo mne, když přišel s tím, že chce na konzervatoř. Ale dalo se to čekat. Bydleli jsme v části Zlína, kde probíhala výstavba panelových domů, a Péťa o prázdninách dotáhl domů takový sud. Velký sud od barvy. Od pracovníků na stavbě si nechal ten sud rozříznout a požádal manželku, aby mu dala ubrus, zavázal to a udělal si takovéto bicí nástroje a celé prázdniny seděl dole ve sklepě a hrál na ně. 
To jej nějakým způsobem natolik upoutalo, že se rozhodl, že půjde studovat hudbu. Já jsem se na to díval tak, že je to nějaký koníček. U nás v rodině nikdo hudebně nadaný není, tak jsme se dohodli: „Víš co, najdi nějaké praktické povolání, učební obor, ten dokonči a pak se věnuj hudbě na konzervatoři." Nakonec se pro učení rozhodl a celou tu dobu, co byl v učebním poměru, se ve volných chvílích věnoval hudbě. Po vyučení přišel a říkal: „Tati hotový." Tak jsme se dohodli, dohoda platí a Petr se dostal na konzervatoř v Brně, kde se seznámil s kamarádem Jirkou Vaculíkem a tam vznikla Tescoma.

Pane inženýre, jaká je vaše profesní historie?
Jako profesní? Moje vlastní? 

Vaše vlastní. 
Já jsem větší část svého života pracoval v zemědělství. Rodiče byli zemědělci. Když jsem vycházel ze školy, bylo družstevnictví v začátcích. Až do doby, než jsem šel do Tescomy, jsem pracoval v zemědělství. Začínal jsem od píky. 

Pocházíte ze Zlína, nelze se nezeptat na Baťu.
Baťa je velký vzor. Byl vždycky. I když tehdy se o Baťovi moc nehovořilo. Baťa byl vždycky velká výzva. A v zemědělství v okrese Zlín působil například Franta Čuba, to je známé jméno, ten prakticky ve svém podnikání v zemědělství kopíroval také Baťu. Já myslím, že to v nás žije neustále, že se to předává z generace na generaci, protože tam jsme se narodili, tam jsme doma, tam to všechno vnímáme.

Když jste přišel pomoct svému synovi do Tescomy, kolik měla tenkrát zaměstnanců? 
Přišel jsem do firmy asi ve druhém roce po založení. V té základní buňce, která tu skupinu tvořila, nás bylo asi čtyři nebo pět lidí. A zbytek byli dealeři, kteří prodávali naše zboží. 

Když jste od Petra dostal nabídku, abyste se k němu připojil, rozhodoval jste se, jestli přijmete? Jestli do Tescomy půjdete, nebo nepůjdete? 
Já měl jisté místo, dělal jsem ředitele v jedné velké zemědělské firmě. No ale když Petr s nabídkou přišel, tak jsem se rozhodl, že prostě půjdu. Proč ne? To byla taková samozřejmost. 

Samozřejmost? Myslíte pomoct klukům, synovi s podnikáním. 
No prostě... být u toho. Řekl bych, že být u toho. Protože mě vždycky bavilo být u něčeho nového, co začíná. Co je netradiční, co je neznámé. To byl takový můj celoživotní koníček.

A v čem pro vás v té době, když vás Petr oslovil, byla Tescoma nová, netradiční? 
Tak nová byla v tom, že začínala opravdu úplně z nuly. Syn prakticky začínal tím, že nabízel a prodával spořiče vody. Tím firma začala. První kancelář firmy Tescoma byla u mě, ve zlínském podniku, kde jsem dělal ředitele. Tam měli pronajatou kancelář, tam začínali tři lidé. Tam, v malé kanceláři, začínala Tescoma.

Když přicházíte do firmy, skutečnost, že je něčím jiná, vidíte hned – na tom, jak ta firma funguje. Tescoma byla už tenkrát jiná než ostatní podniky, které v té době byly na trhu.
My jsme ani nesledovali, jestli se ostatní firmy chovají jinak. My jsme prostě měli své představy a za těmi představami jsme šli. Nedá se říct, že bychom někoho kopírovali. Byli jsme sví a jsme do dneška sví.

A jaké byly vaše představy? 
Vybudovat firmu, českou firmu, která osloví svět. To byla představa velké firmy, perspektivní. S tím jsme do toho šli. Pamatuju si, když jsme začínali a byli jsme na prvním veletrhu v Brně, byl to veletrh spotřebního zboží. Tam jsme pracně dostali takový malý stánek, kde jsme předváděli spořiče vody a všechno, co s tím programem souviselo. Chodili jsme po tom výstavišti, viděli ty nádherné, nasvícené firmy, španělské, italské, s nádherným kuchyňským zbožím, a přitom jsme si říkali: „My je předběhneme, nejenom, že je dožene, my je předběhneme, protože jsme lepší než oni." A to se podařilo. 

Byly někdy situace, kdy jste se synem nesouhlasil? Třeba proto, že jste měl jiné představy o směru a strategii?
Ani ne. My jsme si rozdělili parkety. Každý dělal to, co uměl. Syn, protože měl velké obchodní nadání, měl tah na branku a kreativitu. Kreativitu získal právě díky hudbě.  
A já, když jsem přišel do firmy, tak jsem usoudil, že je dobré udělat mu servis, aby tohle jeho nadání bylo rozvíjeno bez omezení. Bez starostí, jestli je tam dostatek toho nebo onoho. Prostě servis pro tu firmu, jak pro Jirku Vaculíka, který je taky velký kreativec, tak pro Petra. Tak, aby ten servis byl maximální, aby měli co nejméně starostí s běžným životem firmy. Tak nějak jsme si rozdělili úlohy a fungovalo to. 

Myslíte si, že hudba souvisí s úspěchem, kterého Tescoma dosáhla?
Určitě. Umění člověka zušlechťuje. S duší prakticky pracuje, i když o tom neví. A když se to takhle propojí, hudební nadání s tím talentem pracovním, v Petrově případě obchodním, tak vzniká přidaná hodnota, deviza, na které se postavila Tescoma. 

Zmínil jste, že jste se rozhodl podporovat jej, aby se mohl věnovat svému obchodnímu talentu. Vlastně jste odešel podporovat svého syna i v dospělosti, podobně, jako když byl malý. Tehdy děti také podporujeme, aby se mohly věnovat tomu, co jim jde. 
Dá se to tak říct. Ale bylo to nevědomé. Já jsem prostě usoudil, že ten talent, který má, je potřeba nechat působit do světa.

Když jsme u toho talentu - jak jste v synovi rozpoznal, že má obchodní talent, že je to prostě něco, co je „dáno od boha", že je to jeho poslání a povolání? Spousta rodičů v dnešním rychlém světě v podstatě ani netuší, jaké jsou talenty jejich dětí.
To v něm rostlo od malička. Když chodil do školy, tak vyměňoval se spolužáky jakékoli věci, které v té době byly jaksi dobré a módní, a vždycky utržil nějakou nadhodnotu. Takže tím to bylo jasné. Prostě to je mimořádné nadání, je to dar od boha. A úžasné je, že se dá takhle zúročit. 
Dneska je problém v tom, jak říkáte, že rodiče nevnímají, pro co to dítě má talent, jaké má vlohy. A to je pak velká deformace dítěte na celý život. Protože když rodiče a zejména škola neodhadnou talent a nutí třeba dítě, které má vlohy pro přírodní vědy, aby mělo stejné výsledky v matematice a trvají na tom, tak tím prakticky to dítě velmi negativně ovlivní. To je poznamenané na celý život. A proto ta dnešní společnost takhle vypadá. Protože díky deformaci talentů, vloh, které děti mají přidělené, dochází k deformaci osobnosti a ta se přenáší do deformace společnosti. Když bychom to chtěli napravit, musíme začít ve škole.  
Tak třeba typickou školou, která při výchově vychází z talentů, je waldorfská pedagogika. Tam je to dané. Učitel od první třídy až prakticky do poslední sleduje talenty dětí, rozvíjí je, tlačí na pilu tam, kde talent je, a tam, kde není, nechává přirozený vývoj. Waldorfská pedagogika například hodně využívá umění a uměleckých profesí, které jsou ve škole zastoupeny. 
Třeba na Opatově je waldorfská škola, výborná, má vynikající výsledky, a když předloni zavedl nový ministr všechny ty povinné maturity a všeobecné povinné testy pro všechny školy středního stupně, tak se waldorfská škola na Opatově umístila na prvním místě. Hluboko za ní byly ostatní školy, i soukromé, které jsou draze financovány. 

O čem to svědčí? 
To svědčí o tom, že když se člověk vychovává skrze talent a umění, tak se skutečně vytváří osobnost. A když je člověk sám o sobě dobrý a je silnou osobností, tak ho ta jeho osobnost provází celým životem a v celé společnosti. A přesně to potřebujeme. Tam bychom měli začínat, pokud bychom chtěli měnit společnost. Měli bychom začínat právě od dětí, od výchovy. Protože tam začíná sociální vnímání a cítění. Právě v této oblasti. A výchovou a vzděláním vytvářet osobnosti, který jsou sebevědomé, které vědí, jak se životem naložit, a respektují jeden druhého.

Rozumím. Vy jste řekl moc hezkou věc - ve waldorfské škole tlačí na pilu tam, kde to dává smysl, kde je talent, a tomu zbytku nechávají přirozený průběh. Což není to samé jako vykašlat se na matematiku, když mi nejde, ale nechat matematice přirozený průběh. To mi připadá důležité. Vykašlat se na matematiku nejde, protože je součástí výuky, ale dá se jí nechat volný průběh. Vykašlat se úplně na věci, které mne nebaví nebo mi nejdou, nefunguje. Proč si myslíte, že naše společnost nemá inovaci?
Tak to nikdy nefungovalo, ani dřív. Nefunguje to ani dneska a nikdy to tak nebude, jak si mnozí naivně myslíme. Společnost bude zdravá tehdy, když se budou respektovat všechny tři prvky v životě člověka. To znamená: Když bude byznys v souladu s právem a s politikou. Když tyhle tři prvky dostaneme do harmonie ve společnosti, ve firmách a rodinách, tak tehdy ta společnost bude zdravá. Nemůže být to, co je dneska, že byznys a peníze jsou na prvním místě a deformují všechno ostatní. Deformují politiku, to vidíme v korupcích, deformují právo, které se stává nástrojem na ovládání byznysu. Všechno to je prostě jinak. 

A teď jsme se přirozeně přenesli k vaší společné konferenci, kterou pořádáte například s Jirkou Jabůrkem nebo Danem Bezanyim. Jaká je vaše role v téhle konferenci, jak jste se k tomu dostal? 
My jsme taková nezdolná parta, která hledá netradiční cesty řešení. Scházíme se už víc než deset let. Měli jsme svého času takovou vizi, která se týkala základního nepodmíněného příjmu, což je dneska stále aktuální. Měli jsme jednu konferenci o základním nepodmíněném příjmu, na Kampě, kde bylo zhruba sto lidí. Tím jsme zakončili jednu etapu a pak jsme se na čas odloučili. A když jsme se znovu začali scházet, tak jsme se rozhodli pro etapu další a přišli jsme na to, že je nám nejbližší cesta sociální trojčlennosti a že ji představíme ostatním. 

Myslíte si, že konference může pomoct v tom dostat se do výše zmiňované harmonie? Do té sociální trojčlenky, o které jste mluvil?
Toť otázka. Když se podíváte na pozvánku na tu naši konferenci, tak tam to máte úplně jasně dané. Je tam napsáno, že to není tradiční konference, že je to „konference o lidsky důstojném a prosperujícím podnikání". A zároveň má osm bodů, které říkají, jakým způsobem lze reagovat na současné podmínky ve společnosti. To znamená: 
„Můžeme obstát v konkurenci bez přijímání etických kompromisů?" Toť otázka pro všechny, kteří tam přijdou. 
„Je možné mít výborně prosperující firmu, a zůstat férovým člověkem s čistým štítem?" Korupce – podívejme se na to. 
„Je možné vybudovat výkonný a spolupracující tým bez klasické pevné hierarchie?" A další otázky, které jsou tady a na které chceme dát odpověď: „Je možné motivovat zaměstnance jinak a lépe než metodou ,cukru a biče'?" „Je možné uspořádat firemní život tak, aby podporoval tvořivost a chuť k práci?" „Je možné, aby zaměstnanci a vedoucí měli přátelské a lidsky důstojné vztahy?" „Je možné, aby i práce na sobě byla plnohodnotnou součástí firemního života?" „Je možné, aby se firemní kultura odrážela ve společnosti?"
To jsou témata, která jsou pro dnešní dobu velice potřebná. Proto je i volba přednášejících a panelistů vedena tak, abychom na tyhle otázky dovedli odpovědět. A když na tyhle otázky odpovíme a lidé to pochopí a přijmou, tak to je cesta k tomu, aby mohli sami na sobě pracovat a přetvářet život ve firmách tak, aby to fungovalo podobným způsobem jako v těch, kde už to mají prakticky za sebou a naplňují to svým životem.

Řekl jste další hezkou věc: pracovat na sobě. Abych to mohl realizovat, je to práce na nás samých. Tam to za nás nikdo neudělá.
Tam to začíná vždycky. U nás samotných.

Na koho z konference se těšíte nejvíc? 
Osobně znám třeba Jirku Jabůrka, jsme kamarádi a přátelé v tomto našem týmu. To je vynikající člověk, se zkušenostmi z praxe. Tady to aplikoval ve firmě Barum Otrokovice s tři a půl tisícem lidí. Já myslím, že to je taková sestava, která osloví všechny, a je kompetentní k tomu vést tento dialog. Těším se na všechny. 

Pane inženýre, přeji vám, aby se konference vydařila a abyste vy sám měl pořád dostatek elánu k takovým projektům. Děkuji za rozhovor a těším se na viděnou 18. 10. na Smíchově. 

Pokud jste se rozhodli konferenci navštívit, máte možnost přihlášení zde 

Přečtěte si také k tématu:

• 10 důvodů, proč brát odbory s rezervou
• Být jabkem je zatracená řehole