Tenistka, daně a zvrácená pomsta po česku
Nedá mi to, protože tohle je přesně téma, které zase notně pročíslo charakter společnosti, ve které žijeme. Na začátku byla krátká douška, že čerstvá wimbledonská vítězka Petra Kvitová od minulého roku žije v Monaku. Ona celkem bezelstně uvádí, že hlavním důvodem jsou daně. Není první ani poslední, Monako je pro tenisty něco jako Beverly Hills pro herce. Co se ale spustilo následně po této zprávě, je neuvěřitelné – a možná docela typické. Takže pozor personalisté a manažeři: v české kotlině počítejte s tím, že tu žijí nesmiřitelné „lidské zdroje“ lačnící po pomstě ztráty „svých“ daní!
„Petra je špína a měla by přijít o české občanství, když se rozhodla žít v Monaku,“ tak tohle je zkratka textu, který lajkuje a přeposílá na Facebooku poslanec Huml a k jehož názoru, že „když se někdo rozhodne žít v jiné zemi, měl by logicky přijít o české občanství“, se na portálu iDnes hlásí kolem dvaceti procent čtenářů. Ne že bych měla zas až tak velká očekávání od Humlových „přátel“ na Facebooku a čtenářů iDnes, tohle mě ale opravdu šokovalo. Petře na wimbledonském „tácku“ ještě ani pořádně neoschlo jméno, je pár dní v republice, má plné právo užívat si všech poct a díků za skvělou reprezentaci naší země, a zároveň má číst tak ostudný pamflet?! Moc doufám, že ji to číst nenapadne, a pokud ano, že je dost velká dáma na to, aby si nechala svůj triumf takovýmto nenávistným slizem kazit. Pan Huml nám ale opět ukázal jak dvojí metr (v Monaku žije i Rittig, a tomu občanství nikdy brát nechtěl), tak naprostou ubohost, neakceschopnost a krátkozrakost (o dalších přívlastcích raději diskutovat nebudu) těch, kteří o nás rozhodují.
Petra Kvitová rozhodně není jediná, kdo tento krok udělal. Paradoxem je, že obětním beránkem se stává právě ona, a to v okamžiku, kdy by snad v jakékoli jiné zemi byla brána za největší hrdinku – někdo už v minulosti párkrát řekl, že Češi úspěch neodpouštějí, a ono na tom asi něco bude. V dnešním propojeném světě, kdy spolu komunikujeme online napříč kontinenty, nám bude někdo diktovat, v kolika zemích smíme žít a jak budeme potrestáni, když se rozhodneme jít jinam? To už jsme tu přece jednou měli a dopadlo to vždy stejně – jen samotný český tenisový svět se takto připravil o Lendla, Navrátilovou a další. Nejsem národohospodář, ale možná by stačilo ten náš daňový systém trochu zprůhlednit a to, co se v něm vybere, smysluplněji spravovat? Pak by třeba úprků do daňových rájů ubylo, ne?
Ještě větším problémem ale je, že si lidé jako pan Huml neuvědomují, jakou paseku páchají na místním obyvatelstvu. Jeho vzkaz je bohužel jasný: „Nevynikej, a pokud ano, drž ústa a krok, nebo ti to spočítáme.“ Kdo něco dokázal a nepodřídí se, pro toho tu není místo. Na druhou stranu tu benevolentně přivíráme oči nad často organizovanými bandami grázlů, kteří se k českému občanství mohou bezproblémů hlásit, protože jim je nikdo nezpochybňuje. A kteří tu mimochodem velice často daně taky neplatí. Tenhle dvojí metr, tahle selektivní pomsta po česku na základě jakési zvrácené komunistické logiky je alarmující! Lidem jako pan Huml zřejmě nedochází, že oni jsou placeni z daní nás, poplatníků, a tedy by nám právě oni měli skládat podrobné účty, zatímco slečna Kvitová si peníze vydělala sama svým úsilím (mimochodem v zahraničí), a ať si je tedy daní a užívá, kde chce. Proč by ona a její sponzoři měli lepit černé finanční díry těch, kteří nejsou schopni uhlídat státní kasu? To se přece nechce ani panu Kellnerovi, který požívá titulu nejbohatší Čech, přestože jeho firmy, domov ani on sám už toho s Českem moc společného nemají.
Je mi smutno z toho, že přesně tyto hloupé proklamace „pánů Humlů“ představují házení klacků pod nohy těm, kteří se snaží z České republiky udělat sebevědomý a férový stát, na který bychom mohli být právem hrdí. Asi jim při jejich konstantním zaujetí vlastní závistí nedochází, že dobrá země je tvořena dobrými lidmi, kteří jsou si navzájem inspirací a podporou. To ale nejde nařídit a je možné toho docílit jen pozitivním příkladem. Rozhodnutí slečny Kvitové je jen praktickou a pragmatickou reakcí na spoušť, která tu v oblasti daní panuje, a rozhodnutím, které už udělalo tolik lidí před ní. To, jestli žije v Monaku, Česku nebo na Marsu nic nemění na tom, že Českou republiku reprezentovala skvěle a že dokud bude hrát za ČR, bude nám prokazovat velikou službu. Nejsem fanouškem tenisu, ale Petry si vážím a strašně bych si přála, aby nám jako model poctivé práce pro mladou generaci ještě dlouho zůstala. Osobně budu určitě mnohem raději a s výrazně větším nadšením žít ve stejné zemi s dvojnásobnou wimbledonskou vítězkou Petrou Kvitovou než tam, kde vládnou „nepřející Humlové“ podporující průměrnost, ponižování schopných a vlastní lenost. V takovém prostředí se totiž moc dobře žít nedá. Ani jednotlivcům, ani firmám.
Foto: Flickr user Calin Chiorean
Přečtěte si také k tématu:
Monika Barton
Heutagog a prakademik s novozélandským certifikátem a trvalým pobytem tamtéž.
- Šok, se kterým se nepočítá
- Ach ti konzultanti
- Rozjímání o blbé náladě, radosti, závisti, nadšení a snění
