Stálé rubriky

Jana Trdá: Vzděláváním můžete dosáhnout změny stavu, ne jen příjemně strávit den

09.07.2014 Jaroslav Procházka 0 komentářů

Vzdělávacích společností je na dnešním trhu jako hub po dešti, přičemž trendem posledních let jsou soft skills, manažerské a prožitkové semináře. Stačí ale současný model k vytvoření nové dovednosti? Je kvalita dalšího vzdělávání dostatečná? Odpovědi na tyto otázkou se mohou zdát zcela jasné, ale není tomu tak. Proto jsem se o tom, co kvalita ve vzdělávání vlastně znamená, o chystané konferenci na toto téma, o situaci na českém trhu, fondech EU, ale i dalších tématech bavil s Janou Trdou, jednatelkou tak trochu jiné vzdělávací společnosti Erudio Patria.

Na 24.−25. září plánujete společně s RainFellows konferenci o kvalitě ve vzdělávání. Jak tento nápad vznikl?
Konference vznikla v podstatě náhodně. Kromě vedení firmy pokračuji ještě v doktorandském studiu a jednou z povinností je také účast na konferencích. Jelikož jsem pracovně dost vytížená, tak mi některé zajímavé konference utekly, a tak jsem si konferenci uspořádala sama. Původní akce pro 15 doktorandů v Praze se nám nakonec rozrostla na 60 účastníků nejen z univerzit, ale také z firem z celé republiky. Museli jsme třikrát navyšovat prostory, aby se na konferenci všichni zájemci vešli. Vzhledem k tomuto úspěchu jsme se rozhodli konferenci zopakovat a udělat z ní konferenci mezinárodní úrovně. A protože jsme s partnerskou firmou RainFellows tak trochu ostravští patrioti, pořádáme letošní ročník právě v Ostravě.

Pro koho je konference primárně určena a liší se nějak od podobných konferencí v oboru?
Primárně je konference určena pro personalisty, personální ředitele a manažery, ale stejně jako v loňském ročníku i letos rádi uvítáme ekonomy, vyšší manažery či zástupce vysokých škol, kteří si v programu také najdou své. Kromě snahy o uspořádání opravdu mezinárodní konference chceme dát důraz i na doprovodný program a networking. Hlavním cílem pro nás je, aby si účastníci z konference odnesli něco konkrétního. Jmenovitě to znamená konkrétní návody a pohledy na svoji práci. Chceme, aby si personalisté uvědomili, že mohou od vzdělávacích společností dostat mnohem víc, než nyní dostávají. Více o obsahu, tématech a přednášejících se mohou zájemci dozvědět na webu konference www.kvalitavevzdelavani.cz.

Proč téma kvalita ve vzdělávání? Je v současném vzdělávání kvality málo?
Existující model, kdy mezi různými společnostmi kolují stejní lektoři, ukazuje na to, že společnosti nemají zásadní know-how, ale poskytují více méně stejné služby. Problém je v tom, že kvalitní vzdělávání vychází na hlavu dráž, protože chcete-li se zaměřit na kvalitu, nemůžete mít v kurzu 15−20 účastníků. Musí jich být výrazně méně. Vzdělávací společnosti se tohoto modelu bojí, protože pokud budou chtít vydělávat stejně, ale budou mít v kurzu třetinu účastníků, mohou se jejich produkty stát neprodejné. K nekvalitě přispívají i samotné firmy, protože nevyžadují více, než nyní dostávají. Proč nabízet firmě více, když dostaneme zaplaceno za to, co dodáváme nyní a je to s minimem snahy? Díky pochopení této situace mi došlo, že k tomu, aby se něco změnilo, bude třeba zaměřit se na personalisty, a ne na vzdělávací agentury a lektory.

Jaké cesty a nástroje k tomu, abyste o této situaci poučila personalisty, tedy používáte?
Každý měsíc pořádáme v Ostravě, Praze a Zlíně kulaté stoly s personalisty, které jsou pro naše klienty zdarma. Personalistům na nich vysvětlujeme, co všechno mohou a měli by po nás, vzdělávacích agenturách, chtít. Kulaté stoly jsou tedy platforma pro výměnu zkušeností na určité téma, nedávno například na téma „Age managementu“. Formou řízené diskuse personalisté sdílejí, jak ve svých firmách pracují s daným tématem, co jim jde, co nejde, a třeba také proč. My se jim pak snažíme představit ideální model, ke kterému se oni přiměřují. Jakmile se personalisté něco nového naučí, mohou to po nás chtít a lépe také dokáží popsat své potřeby. Tím pádem samotný klient vytváří tlak na kvalitu dodávaných služeb. Klienti pak samozřejmě mohou dále požadovat i standardní přednášku, ale budou vědět, že mají na výběr a že mohou vyžadovat i něco jiného.

A co unijní fondy, které měly posloužit lepší dostupnosti vzdělávání i pro malé a střední firmy? Pomohly nějak, nebo situaci ještě zhoršily?
Ani jako vystudovaný ekonom, ani jako metodik ve vzdělávání fondy EU moc nechápu. Fondy EU podle mě přispěly k degradaci kvality ve vzdělávání, ale ne vinou peněz samotných, spíše je to administrativou a češstvím. Ze začátku bylo celkem běžné, že od doby napsání a podání projektu do jeho skutečné realizace uběhly dva roky. V té době je firma už zcela jinde a má docela jiné potřeby. Projekty EU nám tedy k zaměření se na kvalitu moc nepomohly. Ale abych jen nekritizovala, tak musím zmínit, že fondy měly samozřejmě jednu nespornou výhodu: díky nim se naučily vzdělávat i společnosti, které to do té doby nedělaly a které by se ke vzdělávání dostaly třeba až za deset let, až by je trh donutil. Tady si firmy konečně začaly uvědomovat, že vzdělávání je skutečně investice.

Jak tedy kvalitu ve vzdělání poznat?
Když investujete na burze, nevnímáte jako vhodnou investici trvale problémovou a klesající firmu. Investujete proto, aby vám společnost vydělávala. Stejně tak je to i se vzděláváním. Vzdělávání je investice a jako taková by měla být vidět, měl by být zřejmý denní přínos, kde a jak kurzy pomohly. Když investujete za roky milion korun do kurzů, školení a workshopů, vidíte, o kolik a kde vám to mohlo? Zvýšil se prodej po školení obchodníků? Zvedla se kvalita produkce po školeních a workshopech na postupy kvality ve výrobě? Někde musíte vidět, zda se vám ten milion vrátil, jde přece o investici. Ale takto firmy neuvažují.

Já se na tohle téma nedávno ptal několika firem a téměř nikdo z dotázaných exaktně neměří návratnost investic do vzdělávání. Měří se spokojenost se školením, ale už ne praktický dopad a návratnost. Požadují od vás firmy takové měření, když o této možnosti vědí?
Někteří klienti měření chtějí, někteří nikoliv. Snažíme se, aby o to zájem měli, ale není to jednoduché. Kdyby bylo kvalitní vzdělávání jednoduché, už to dávno dělají všichni. Ono je to vlastně těžší pro klienty samotné než pro nás. Pro mě je jednodušší, když chce klient kvalitní vzdělávání a zadá mi přesné parametry, protože to mám bez práce. Klienti ale měření většinou nepožadují, a my se je naopak snažíme přesvědčit, že to má smysl. Pak tedy nakonec chtějí, ale společně to dotáhneme do takové polovičaté verze, protože je nutné tímto procesem projít postupně. Někdy jdeme vpřed moc rychle a prostředí ve firmách na všechny tyto změny není připravené. Proto i takové „polovičaté“ řešení stačí, protože i to je mnohdy velký posun klienta vpřed. Připravenost společnosti je klíčem k úspěchu. Nepřipravená společnost takový postup nepřijme, je to tedy postupný vývoj a právě zde nám kulaté stoly, naše konference či otevřené kurzy pro lektory pomáhají vzdělávat a připravovat klienty na změnu.

Na čem je tedy založen váš přístup či vzdělávací metodika zaměřená na kvalitu? Je to malý počet účastníků a zmíněná měřitelnost přínosů?
Naše metodika je založena na Kirkpatrickově metodě hodnocení vzdělávání, jelikož mi tam ale něco chybělo, tak jsem si dovolila původní model trošku upravit. On vlastně říká, že naprostá většina firem hodnotí vzdělávání podle emocí. Po kurzu všichni dostanou dotazník a odpovídají, jak se jim líbil lektor, prostředí, téma nebo materiály. Je to o tom, co se mi líbilo, jak jsem si školení užil, prostě o emocích, ale takové hodnocení mi nic neříká o naplněných potřebách firmy, o kolik třeba stoupnou akvizice, když vyškolím obchodníky. A to je přece cíl školení, proto je tam posílám. Emoce tedy nesmí být cílem vzdělávání. Jsou totiž jen ukázkou sociální interakce lektora a připravenosti prostředí, ne důkazem kvality!

Co je tedy další úroveň, když nemáme zůstat jen u emocí?
Další úrovní je zaměření na informace, což funguje v oblastech, jako jsou zákony, předpisy či postupy práce. Někdy je však mnohem jednodušší a levnější najít si nové informace v knize nebo na internetu. Ale ani informace nejsou ještě ke změně dostatečné. Já bych dokázala o zdravém životním stylu napsat dvě knihy, ale dlouhý spánek, pravidelná strava a cvičení jsou mi cizí. Vím, že je to špatně, tuto informaci mám, ale nedělám to jinak. Lidé vědí, že by měli určité věci dělat jinak, ale nedělají to. Klíčem je totiž vybudování nové dovednosti. Lidé musí mít možnost a dostatek času si v bezpečném prostředí kurzu novou dovednost vyzkoušet a osvojit. Osvojení znamená provést danou věc vědomě správně ve svém kontextu. U účastníka kurzu tedy proběhne kontextový překlad podané informace do jeho denních situací. Pak je schopný danou věc udělat správně, ale musí na to ještě vědomě myslet. Dovednost ale vybuduji, až když si danou věc správně minimálně 5−8x zopakuji. A teď si představte, kolik času to zabere. Na úvod to několikrát udělám špatně, až po opakované zpětné vazbě začnu pomalu danou věc dělat správně, ale ještě si to potřebuji 5−8x vyzkoušet – a jsme u maximálního počtu třeba 4−6 účastníků na jeden den. Informačně-emoční kurzy se vyznačují tím, že praktické vyzkoušení proběhne jednou či dvakrát. Emoce a informace dnes poskytuje 95 % vzdělávacích společností na trhu, ale v praxi se moc nezmění. Až nová dovednost znamená, že se něco změní i v praxi. A to je to hlavní, co bych chtěla, aby si klienti uvědomili, že vzděláváním mohou získat kýženou změnu stavu, ne jen příjemně strávený den.

Jano, děkuji vám za rozhovor, přeji úspěšnou konferenci a aby víc a víc klientů chápalo a vyžadovalo kvalitní vzdělávání.

Foto: autor