Na fakultě sociálních věd se nově vyučuje interní komunikace
Fakulta sociálních věd na Univerzitě Karlově je zatím jediná vysoká škola, kde se začíná vyučovat interní komunikace. Svoje zkušenosti budou na akademické půdě sdílet hlavně odborníci sdružení kolem Institutu interní komunikace.
Na fakultu sociálních studií chtějí studentům se zájmem o interní komunikaci zvát lidi z médií, reklamy a marketingu. Fakultu bude v novém Kompetenčním centru zastupovat Tomáš Trampota, který je ředitelem Institutu komunikačních studií a žurnalistiky FSV UK. "Interní komunikace, která je součástí studia Marketingové komunikace a PR na našem institutu, byla dlouho zanedbávanou oblastí – a přitom je stále důležitější součástí firemní a manažerské kultury," konstatuje. Navíc pro studenty to bude dobrá příležitost k tomu, aby získali cenné kontakty pro případnou praxi nebo 
budoucí zaměstnání.
Interní komunikaci ve firmách řeší v Česku hlavně velké firmy. Zkušenosti ze své práce sdíleli manažeři interní komunikace donedávna spíše v zájmových skupinkách nebo na ojedinělých konferencích k tématu. Jednou z prvních inspirací na toto téma byly publikace Jany Holé. Ta pracovala od počátku devadesátých let na různých manažerských pozicích firem v oboru informačních a komunikačních technologií. Od roku 2004 se věnuje odborné a pedagogické činnosti na Ústavu elektrotechniky a informatiky Univerzity Pardubice. Byla jednou z prvních, která také přednášela v nově vzniklém Institutu interní komunikace před třemi lety.
Do Institutu přicházeli manažeři interní komunikace třeba z DHL, Siemensu, Tesco, T-Mobile... Cenné zkušenosti tu sdílela například Dita Stejskalová z reklamní agentury Ogilvy, která zde představovala zdařilé kampaně zaměřené na komunikaci dovnitř firem. Ze zvědavosti jsem se účastnila několika workshopů a musím říci, že zkušenosti manažerů třeba z krizové komunikace člověk v personálních čítánkách jen tak nevyčte. Minusem bylo, že jako žurnalistka jsem nesměla vynášet interní informace- třeba z výkladu bývalého tiskového mluvčího Petra Sedláčka ze Siemensu. Tuto podmínku jsem respektovala, protože zkušenosti z kampaní, nastavovaní procesů interní komunikace byly v Česku novinkou a literatura k tématu chyběla. Většinou velké firmy přejímaly základní manuály a kodexy z mateřských firem.
To se pomalu začíná měnit a literatury o interní komunikaci přibývá. A k rozvoji oboru určitě přispějí i workshopy a přednášky na fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Mnohým praktikům se může zdát taková věc jako interní komunikace zbytečná. Výzkumy i praxe z firem však ukazují, že zapojení zaměstnanců do života firmy přináší nemalé úspory. "Zaměstnanci s nízkou motivací plní úkoly bez iniciativy, přesně dodržují pracovní dobu, nevyjadřují se k dění ve firmě a nechtějí nic řešit ani zlepšovat," konstatuje Tomáš Poucha, jeden za zakladatelů Institutu interní komunikace a doplňuje: "Mají také vyšší fluktuaci a nemocnost a přinášejí mnohem méně vlastních nápadů na zlepšení.“
Dokazuje to i průzkum Gallupova ústavu v Německu, který možné roční úspory vyčíslil na 10,5 miliardy eur. V Česku je tato oblast spíše nedotčená, příklady dobré praxe však existují. Nyní Institut interní komunikace (IIK) navázal těšnější spolupráci s Univerzitou Karlovou. „Je to signál, že je interní komunikace důležitá,“ říká spoluzakladatel IIK Tomáš Poucha. Je jen otázkou, zda studenti nedotčení praxí a neznalí praktického života ve firmě, vytěží ze studia maximum. Při interní komunikaci nelze něco mechanicky jen přenášet, je třeba pracovat s konkrétními lidmi a situací ve firmě.
Samozřejmě záleží na tom, s kým se studenti setkají. První semináře v Institutu interní komunikace byly výživné právě proto, že partnery v diskusi si navzájem byli dlouholetí praktici se zkušeností, kteří mluvili o konkrétních problémech.
