Pečení chleba, slovenština a kupa poetiky
Tvrdím, že inspiraci a trénink pro své myšlení je možné najít kdekoliv. Občas je to pořádné překvapení. O jedno takové se s vámi podělím. Nabízím možnost trénovat schopnost učit se ze svého života, všímat si zdánlivých detailů a užívat si toho, co se děje tady a teď.
Text vychází z mé konverzace s klientkou Anettou. Anetta, úspěšná podnikatelka a odvážná žena, chtěla péct vlastní chléb. Přivezl jsem jí tedy svůj žitný kvásek a ona začala poznávat svět pečení vlastního chleba. Má skvělé výsledky a já ji požádal o podrobný popis vlastního postupu. Tady je:
1. dějství
Začneme bez komentáře a bez úprav. Zkuste si už v tomto kroku hledat svou inspiraci k práci s lidmi, řízení výkonu, kormidlování svých firem. A mimo jiné, všimněte si té krásy jazyka a věřte, že poskytnutý návod funguje.
Môj postup
(rady):
- múku preosiať. (To, že je to tak správne, som pochopila až pri 4. chlebíku, ktorý teraz s olivovým olejom a paradajkou raňajkujem a je úúúúúúúúúú....žasný. To je bomba.)
- nikdy nič nevážim (pomer múk a semien cítim vo vnútri mňa samej), neznášam recepty. Pomer pšeničná a ražná múka je asi taký, ako si hovoril (cca 75/25 %). Ale môj cieľ je zvyšovať pomer ražnej múky.
- do 4. chlebíka menom ANET (druhé T sa už nezmestilo) som dala čerstvý rozmarín. To musíš vyskúšať. Nakrájaj dve tri vetvičky rozmarínu a daj ho do cesta spolu so semenami.
- na 250 stupňoch Celzia pečiem chlebík cca 12-14 minút podľa veľkosti chleba. Potom cca 70 mimút na 200. Chlebík je chrumkavý.
- semienka som nenamočila a to sa mi zdalo dobré (ak som ich namočila a ešte som dala veľa ražnej múky, chlieb bol moc vlhký a ťažký).
- prvé dva chlebíky som nechala moc prekysnúť (teraz kysol 8 hodín a potom v ošietke 3 hodiny)
- kvások – v chladničke si rozmnožujem kvások. Ten kvások potom už nekysne celú noc, ale nejaké tri hoďky. Keď nemá priestor prekysnúť pred tým, ako ho vmiesim do múky, viacej sa snaží v ceste.
- cesto som prykryla utierkou a dala na radiátor. Pod utierkou sa nezapotilo ako pod fóliou.
A posledná, asi najdôležitejšia rada, ktorá je určite pravdivá a všeobecne platná – je: piecť chlebík s láskou a pokorou, citiť pri práci vášeň a zamilovať sa do cesta, ktoré práve miesim, a potom do chlebíka – presedieť pri rúre hodiny a povzbudzovať ho, keď sa rozhoduje, či sa upiečie do zlata a mäkka, alebo zostane taký mdlý.
2. dějství (vybrané pasáže s komentářem ve formě dialogu)
A teď, co si z tohoto krásného návodu beru já pro svůj rozvoj? Vezměme to od začátku.
Anett: Múku preosiať. (To, že je to tak správne, som pochopila až pri 4. chlebíku, ktorý teraz s olivovým olejom a paradajkou raňajkujem a je úúúúúúúúúú....žasný. To je bomba.)
Martin: Hlídej si, aby v tvé práci byla vzdušnost, lehkost. Pokud chceš, aby cokoli vyrostlo, musíš tomu dát prostor. Nespěchej. Užívej si okamžiku tady a teď. Když dáváš cokoli (ano, také lidi) dohromady, všímej si, jak k sobě pasují, a hledej vyvážený poměr.
Anett: Nikdy nič nevážim (pomer múk a semien cítim vo vnútri mňa samej), neznášam recepty. Pomer pšeničná a ražná múka je asi taký, ako si hovoril (cca 75/25 %). Ale môj cieľ je zvyšovať pomer ražnej múky.
Martin: Znám recepty/návody, jsou pro mě inspirací, ale ne dogmatem. Uvědomuji si, že každá situace je originální a že musím zapojit také svůj cit, intuici a zkušenost. Vím, kam se chci dostat, respektuji ale svoje současné možnosti a umím si počkat. Chápu, že musím dále studovat, zkoušet, testovat.
Anett: Chlebík je chrumkavý.
Martin: To zní prostě úžasně... chrumkavý chlebík. Umím si jej představit všemi smysly, vidím jej před sebou, cítím jeho vůni, slyším zvuk, který vydává při poklepání, a chuť, ta je úžasná. A tomu říkám jasná představa cíle. Když mluvím o svém cíli, mluvím o takto konkrétní představě žádoucího stavu.
Anett: Cesto som prykryla utierkou a dala na radiátor. Pod utierkou sa nezapotilo ako pod fóliou.
Martin: Jsme zpět u možnosti dýchat. Když řídím lidi, je to jako s těstem. Potřebují přikrýt, něčeho se držet, být chráněni. Nesmím je ale dusit, moje přikrývka musí být dostatečně prodyšná, aby mohli růst. Pozor na fólii!
Anett: A posledná, asi najdôležitejšia rada, ktorá je určite pravdivá a všeobecne platná – je: piecť chlebík s láskou a pokorou, citiť pri práci vášeň a zamilovať sa do cesta, ktoré práve miesim, a potom do chlebíka – presedieť pri rúre hodiny a povzbudzovať ho, keď sa rozhoduje, či sa upiečie do zlata a mäkka, alebo zostane taký mdlý.
Martin: Nemám co dodat. Jen si místo chleba dávám svůj život, práci, kolegy, sport, rodinu... Sedím, čtu si ten krásný poetický jazyk stále dokola a jen koukám...
Třetí dějství: Tak co, co ses, milý čtenáři, naučil?
Toto je prostor pro tebe...
Netvrdím, že je nutné učit se z receptu na pečení chleba. Tvrdím, že je nutné učit se všímat si věcí kolem sebe, inspirovat se, mít oči otevřené. Napište, z čeho netypického, netradičního, překvapivého jste se něco naučili v posledním týdnu vy. Komentujte a nabídněte svá dějství. Ať máme kde trénovat. :-)
