Podnikající studenti jsou solí i kořením výuky
Mít ve studijní skupině nebo na přednášce již podnikajícího studenta – ano, či ne? Kladu si tuto otázku už dva roky, tedy po celou dobu mé dosud limitované zkušenosti s výukou na univerzitě. Pustila jsem se do učení daní pro ekonomy, manažerských výpočtů pro personalisty a také manažerských dovedností pro strojaře.
Podnikající studenti výuku bezesporu obohatí příklady ze života, svými dotazy. Navazuje se na to dobře zobecněním pro ostatní studenty. Ale také občas zcela oberou vyučujícího o přestávku, když přijdou s vervou řešit své specifické osobní otázky. Nebo umí strhnout výuku do směrů, kam to původně vůbec neplánujete.
Jak se pozná podnikající student?
Sedne si na cvičení do první lavice. Hned na první hodině se aktivně vyptává: „A budeme také probírat přenesenou daňovou povinnost? Je v tom chaos“.
Sedne si dopředu a jen tak zmíní, že si váš předmět nechal zapsat dobrovolně, že už je ve vyšším ročníku, ale když to viděl v rozvrhu, chtěl chodit.
Vydrží mezi odolnými studenty, kteří chodí na všechny přednášky, a klade všetečné dotazy, na které není ani pro profíka s dvacetiletou praxí lehké jednoduše a jednoznačně ihned odpovědět.
Doprovodí vás cestou ze školy na metro a vyptává se na spoustu pro něho užitečných informací.
Začne nenápadně klást otázky na možnost vystopování příjmů, které má z hraní pokeru na internetu nebo za fotografie umístěné na zahraničních serverech.
Práce, nebo škola
Chvílemi jsem si ale neuměla vybrat, zda je lepší student jen studující, či student podnikající, resp. pracující. Jako vyučující mne rušilo, když pracující student dorazil na hodinu na poslední chvíli a po osmi hodinách v práci byl pěkných pár minut duchem nepřítomen. Evidentně neměl školu jako prioritu číslo jedna. Student jen studující byl dobrý v tom, že byl na hodině včas, nic jiného ho nerušilo, byl naučený, připravený, ale jen teoreticky.
Co do výuky přidat
Aby se ze studentů snáze stali dobří podnikatelé, a vlastně i dobří zaměstnanci, snažila jsem se kde to šlo do výuky zařadit následující body. Právě u nich jsem viděla, že je studenti potřebují jako sůl, a ne jen jako krátký exkurz, kterého jsem byla schopna já ve svém osnovami vymezeném čase. Jestli mohu někde začít horovat za zařazení těchto bodů do výuky, začínám zde.
Komunikace
Oříšek. Pro hodně studentů. Chtít po nich odpověď na otázku celou, srozumitelnou větou byl občas nelehký úkol. Také bylo zajímavé sledovat úroveň písemné komunikace, když se mi někdo omlouval e-mailem z hodiny. Jak pohladil mne na dušičce ten výjimečný e-mail od studenta, který už pracoval a musel komunikovat se zákazníky. A jak mne zase do studentské reality vrátil e-mail psaný studentskou řečí i s gramatickou chybou…
Time management
Studenti jsou kouzelně nedotčeni tímto tématem a jsou vděční za každou praktickou radu, jak zvládat svůj čas, kterého mají ještě tak luxusně hodně, ale už teď mají pocit, že jim utíká mezi prsty. Nevědí, jak pracovat s prioritami, jak odhadovat, kolik času budou realisticky potřebovat na nový úkol, jak udržet svou mysl soustředěnou jen na jedno téma a neodbíhat k sociálním sítím.
Finanční gramotnost, peníze
Předmětem mé výuky nebylo podnikání jako takové. Předmětem byly užitečné znalosti, které mají studentům jejich podnikatelský i pracovní život usnadnit. Hodně velkým překvapením pro většinou studentů bylo, když jsem s nimi rozebírala, jak se kalkulují náklady na nového člověka, kolik si na sebe musí vydělat a jak se to vlastně počítá. Že ne každá hodina jejich času stráveného podnikáním je v ten moment také hodinou fakturovatelnou konečnému zákazníkovi. Že takových hodin bývá například jen tisíc ročně, pokud si musí sami shánět své zakázky.
Že finance zatím do jejich života příliš nepatří, jsem zjistila také ve cvičení na řízení projektu. Byli schopni dobře naplánovat strukturu projektu, čas k tomu potřebný, věcné zdroje. Ale finance? To přece vyřeší sponzoři, ti jsou všude kolem nich a jen rozdávají peníze nebo Red Bully. Nechtěla jsem jim v ten moment brát všechny iluze o životě a získávání peněz na projekty…
Nedobrovolní podnikatelé
Jedna věc mne ale zamrzela. Někteří studenti nebyli podnikateli jen o své vůli. Přiměl je k tomu jejich „zaměstnavatel“. Sice jim nabídl práci, ale vyžadoval, aby si vyřídili svůj vlastní živnostenský list a svůj čas strávený prací pro něho mu fakturovali. Chvilku mi trvalo se v jejich formulacích o chození do práce, šéfovi a fakturaci za práci vyznat. Operativně jsem zařadila podrobný výklad znaků „švarcsystému“ i to, jak se o tom má správně mluvit. Úplně v každém jsem správnou mluvu o jejich výdělečné situaci hned nezakotvila. Což mi bylo na jednu stranu sympatické, protože jsou u podstaty věci a nechtějí klamat svět. Ale doufám, že tak nebudou mluvit na úřadu práce či před lidmi z finančního úřadu.
Proč si zkusit výuku na vlastní kůži?
Protože je to neskutečná škola prezentačních dovedností. Například jak zvládat rušivé momenty při prezentacích. Dospělý, který je na semináři, kde ho to nebaví, se jen tiše odpojí. Student, pro něhož téma není superzajímavé, okamžitě začíná konverzaci se sousedem či jinou, pro něho zábavnější aktivitu. Natrénujete si vyjádření složitého problému jednoduše, srozumitelně, a přitom výstižně. Ideálně ještě zábavnou formou.
Já se k výuce dostala díky jednomu náhodnému dotazu na možnost udělat čtyři tematické přednášky. Postupně začaly přicházet nabídky na design zcela nových předmětů na celý semestr. A to už je hodně velká výzva, jak tomu všemu dát strukturu a koncepci, uvědomit si, co je důležité…
Výuka současných studentů je dobrá výzva. A jestli máte rádi nové výzvy, jděte do toho.
foto: Flickr user Karissa
