Vzdělávejte se a vyhledávání informací nechte na Googlu – 2. část rozhovoru s Tatianou LeMoigne
Google není třeba představovat, co je však dobré zdůrazňovat jak Google k věcem přistupuje jinak. Určitě moderněji, často jednodušeji a určitě kreativně. Přečtěte si druhou část rozhovoru s ředitelkou české pobočky Google Tatiány LeMoigne – nejen o vnitrofiremním vzdělávání.
Snažíte se nějak podporovat náš vzdělávací systém?
Letos jsme spustili projekt Česko mluví o vzdělávání, takže každou chvíli teď na toto téma někde promlouvám. Čas od času mě pozvou i školy. Pomáháme lokalizovat Khan Academy, což je z hlediska budoucnosti vzdělávání úžasná věc. Není času nazbyt. Generace dětí se vyvíjí extrémně rychle a kantoři jsou ve velmi těžké situaci, protože nežijí v internetu jako ony. Technologie se zlepšují a zlevňují, a to výuku ovlivňuje, ať chceme, nebo ne. Nemá cenu čekat na další reformu ministerstva školství.
Jak říká Ondřej Šteffl: Školství je mrtvé, ať žije vzdělávání!
Přesně. Vzdělávání je součást prostředí, ve kterém žijeme, lidí, kterými se obklopujeme. S Ondrou souhlasím v tom, že škola bude nadále sehrávat svou roli, ale bude muset projít velkou renesancí, aby si udržela své postavení v době, kdy pro přístup k informacím už není klíčová škola nebo knihovna. Kantor musí být in a znát technologie. Současně je ale pořád nositelem akademické vzdělanosti, hodnot a diskuse. Musí umět naučit děti řešit problémy za pomoci analýzy a syntézy, učit je komunikovat, sdílet, prezentovat, dokázat hovořit, dát věci do souvislostí – to jsou klíčové momenty. Najít si nějaké informace, to necháme na Googlu.
Garry Hammel píše o Googlu, že jeho odborností je demokratizace informací.
Já sama jsem studovala na konci osmdesátých let. Chodili jsme do knihovny a najít nějakou informaci nebylo vůbec samozřejmé. Nemluvě o režimu, který byl tehdy a který je teď. Dnes už je pro nás samozřejmé, že si na Googlu najdeme úplně všechno a přístup k informacím máme i na mobilech. Jenže to se týká jenom dvou miliard lidí ze sedmi. Pět miliard lidí tohle nemá. Google měl historicky slabou pozici v pěti zemích: v Japonsku, Číně, Rusku, Severní Koreji a České republice. Teď už jsou to jenom tři země. V Japonsku jsme udělali deal s Yahoo. V ostatních zemích je totalitní režim, což je z hlediska možnosti přístupu k informacím jiná písnička. Jsem ráda, že už je Česko z tohoto seznamu pryč.
Vizí Googlu je dělat služby pro úplně normální lidi, ať jsou to mapy, street view, YouTube nebo vyhledávač, a zprostředkovat tyhle služby všem na celém světě. To vše dramaticky ovlivňuje vzdělanost populace, její gramotnost a schopnost pracovat s technologiemi. Jsou země, kde úplně přeskočili éru PC. Třeba v Africe se šlo rovnou do mobilů. Investice do internetové infrastruktury proto dramaticky ovlivní vzdělanostní křivku v dalších třiceti padesáti letech. Internet a mobil extrémně zrychlily vzdělanost, kolaboraci, sdílení a my se musíme naučit všechny tyto nástroje používat. Mělo by se to učit povinně od mateřské školy! Jsem zoufalá z toho, když rodiče nechají své děti hrát si s internetovými zařízeními bez jakékoli kontroly. Šestileté dítě bychom také neposadili do auta a nenechali je řídit samotné, ale u počítače sedí desetileté děti zcela samy, o bezpečnosti na internetu jim nikdo nic neřekl, a přitom je tam spousta věcí, které je můžou poškodit a ohrozit. A ony by to měly vědět. Ale zároveň je na internetu spousta věcí, které je mohou rozvíjet a nastartovat jejich životní cestu. Internet je nástroj jako každý jiný a musí se s ním naučit zacházet. My dospělí máme velkou odpovědnost za to, jak technologické nástroje dětem zpřístupňujeme.
Jak se z téhle perspektivy díváte na skutečnost, že na jedné prestižně vnímané vysoké škole zakazují studentům ve výuce notebooky?
Mně to připomíná historku o posledním německém císaři Vilémovi, který prohlásil: „Věřím v koně!“ jako odpověď na rozmach automobilového průmyslu. Něco se děje, ale já to nechci vidět. Císařovy nové šaty. Lidé se někdy zakonzervují ve své slepotě, a když pak ze svých pozic nastavují vize, tak to celou věc jenom zpomalí.
Proč i přes veškeré aktivity Googlů, TEDů atd. jsou manažeři pořád zakonzervovaní ve svých světech a nejsou schopni vzdát se své moci ve prospěch lidí. Proč je tady pořád kultura kontroly?
Některým jde asi o job (smích). Konkurence roste. Já mám ve svém týmu spoustu mladých lidí, kteří jsou prostě skvělí, a já vím, že je důležité dát jim příležitost. Musí projít nějakou zkušeností, ale pokud jsou pracovití a mají „attitude“ – tedy pokoru – a svůj úspěch unesou, pak mohou s tím, co umí, za pět deset let figurovat v klíčových rolích. Po revoluci spousta mladých lidí nastoupila do vysokých pozic, ale nebyli na to tehdy připraveni. Zatímco dneska připraveni jsou, aspoň ti, s nimiž se potkávám. To je fantastická zpráva pro společnost, ve které budeme za dvacet třicet let žít. Mladí budou připraveni, pokud budou kromě vidiny kariéry a s tím spojených pozitiv, jako je společenský statut a životní úroveň, vnímat také míru své zodpovědnosti, atributů chování a hodnot.
Management byl měl být nejen kredibilní, ale také být lídrem v etickém kontextu. A takoví lidé tady jsou, jen je potřeba je ukazovat. V médiích se pořád objevují stejné tváře. Ale v téhle zemi je spousta neobjevených talentů, s nimiž by se měly natáčet rozhovory a ukazovat na YouTube. Televize s nimi rozhovor neudělá. Je třeba posílat je na TED talky, stejně jako to dělá Clinton, který jezdí do regionů a objevuje super stars, o kterých žádná média nikdy nepsala.
Budoucnost této země je v takových lidech. Každé město takového borce má – v byznysu, ve škole, v nezisku i ve státní správě. Tyhle lidi je potřeba posadit ke stolu a nechat je řešit to, co se v jejich prostředí děje. Ale musíme se chovat slušně a nemít strach pojmenovávat, co je špatně. U nás je stigma udávání, které souvisí s tím, že jsme staletí žili pod jinými národy, a proto žijeme v dualitě. Když na něco poukážeme, tak máme pocit, že žalujeme. To je třeba postupně změnit. Myslím, že ve městech a komunitách, kde se lidé znají, je prostor pro to ukazovat nejen úspěšné, ale také etické osobnosti, které kultivují komunitu, v níž žijí, protože to jsou lidé, kterých si vážíme.
Nechci pomlouvat velké korporace, ale podhoubí rozvoje je v malém a středním byznysu. Tam jsou neskutečné příběhy! Minulý týden jsme tu měli ocenění českých podnikatelek, talentovaných žen z privátního byznysu. Se žádnou z těchto hvězd nebyl nikde žádný rozhovor. Jsou to úžasné story lidí, které žádné vzdělání nepřipravilo na to, co následovalo po revoluci. Nikdy je nikdo neučil, jak řídit byznys a zároveň rodinu, a jim se to přitom podařilo!
Jsem optimista. Myslím si, že je třeba opustit svět velkých a zaměřit se na ty menší, protože tam je ukryta spousta zlata. Vždycky je to o elitě. Nejlepší mladí lidé odcházejí na elitní školy do zahraničí, ale ne všichni venku zůstávají, mnozí se vracejí. Tyhle lidi je potřeba podchytit a dát jim příležitost něco pro tuhle zem udělat a inspirovat ostatní. Pokud jim to hlava a charakter vezmou. Pokud jdou ale věci příliš rychle a jejich věk je nízký, pak to může být obtížné. Ale jsou lidé, kteří to zvládnou. To je naše velká šance.
Táňo děkujeme za čas, který jste nám věnovala.
O Khan Academy se můžete více dozvědět zde 
a zde se můžete podívat na příklad lekce
