Stálé rubriky

Zaměstnanci nesmí nic vědět – ta strategie je tajná!

13.01.2013 Monika Barton 2 komentářů

Nedávno jsem zjistila, že „se někde“ tvoří rámec strategie vzdělávání Česka do roku 2020. Když jsem se po něm pídila, nestačila jsem se divit. Jsem pedagožka a když něco potřebuji zjistit, tak si to najdu. Tentokrát se mi to nepovedlo. Zažila jsem absurdní strategické „déjá vu“

Nedávno jsem na jednom setkání dávala k dobrému letitou historku od svého bývalého zaměstnavatele SPT Telecom. Z dnešního pohledu se ta historka jeví veskrze absurdní a proto také po zásluze vzbudila adekvátní veselí. Představte si – někdy kolem roku 1997 zmíněná společnost nastavovala svou novou strategii, kterou chtěla v rámci své transformace napříč společností implementovat. Když jsem se coby nově vyloupnutá a totálně zelená HR manažerka s ještě mokrým MBA diplomem v kapse pídila po obsahu té strategie, abych o ní mohla komunikovat se zaměstnanci a náležitě je pro ni nadchnout, byla jsem rázně stopnuta. „To v žádném případě,“ byla jsem varována, „zaměstnanci nesmí nic vědět – ta strategie je totiž tajná!“

Je asi zřejmé, že zkoušet nadchnout někoho pro něco, o čem nesmí nic vědět, je pěkná ptákovina a zbytečné mrhání sil. Stejně tak, jako se snažit plošně zavést strategii, o které ví jen dvě procenta nejvyšších zasvěcených. Jak Telecom se svou strategií dopadl, ukázal čas. Jasně, interní komunikace ve velké korporaci je prostě problém vždycky, snažila jsem se být spravedlivá. A pak nejednou – sláva! – pokrok nás obdaroval internetem a sociálními sítěmi a sdílení a výměna informací byly najednou tak snadné a rychlé! Možná až příliš, ale s trochou snahy i průměrně inteligentní jedinec dokáže postupně odfiltrovat zrno od plev. Dnes – v roce 2013 – máme mraky cest, jak oslovit cílovou skupinu, jak se s ní zkontaktovat a pravidelně komunikovat.

Business tyto možnosti využil okamžitě a záhy je pochopilo i běžné občanstvo. Kdo ale stále vytrvale odolává, je státní správa. Náhodou jsem nedávno zjistila, že „se někde“ tvoří rámec strategie vzdělávání České republiky do roku 2020. Když jsem se po něm začala pídit, nestačila jsem se divit. V rozvoji a vzdělávání se pohybuji 20 let a v Belbinově testu týmových rolí mi vyšel jednoznačný „resource investigator“ – a to tak, že jsem se nevešla na běžnou stupnici. Jinými slovy – jsem dost zvědavá a když něco potřebuji zjistit, tak si to taky najdu. Přesto jsem si na této strategii vylámala zuby – ať jsem se snažila jak jsem chtěla, nikde nic. I nejlepší přítel Google se tvářil velmi rozpačitě a kromě kusých a rádoby obdobných ještě obecnějších dokumentů typu „strategie pro konkurenceschopnost“ mi nedokázal ukázat nic smysluplného.

Jsem vysokoškolská učitelka a tak mě strategie vzdělávání docela zajímá. Účastnila jsem se bezpočtu výzkumů na toto téma a vždy jsem v nich poctivě zatrhla doušku, že chci být informována o dalších krocích. Ale nikdy se nic nestalo. Ptala jsem se kolegů kantorů – ti nejsou „resource investigator", takže nevěděli už vůbec nic. Ptala jsem se kolegů personalistů, snad ví něco alespoň oni, když budou ty „výstupy ze vzdělávacího procesu“ pak zaměstnávat, ale i oni kroutili hlavou, jako že žádnou strategii vzdělávání nikde nepotkali. Pak prásk a najednou mi to konečně došlo – ona ta strategie bude asi taky tajná! Parádní déjá vu po 17 letech.

Jenže v době pulsujících sociálních sítí a volného pohybu osob vám na tajnou strategii, milé ministerstvo školství, zvysoka kašlu. A nejen já – většinu z těch nezávislých šikovných mlaďochů, ale i nás „v nejlepších letech“, co jsme byli u těch nejhezčích rozvojových projektů v posledním roce, žádné tajné strategie, narýsované nějakou komisí od stolu, nezajímají.

Vedle formálního vzdělávacího rámce, který se těžkopádně potácí při hledání sama sebe, už živelně vznikají stovky úžasných rozvojových aktivit, které jsou na něm absolutně nezávislé. V některých zemích už pochopili, že lidský potenciál se přihlásí sám a chytré země ho umějí aktivně využívat. Mezi tyto země Česko bohužel zatím rozhodně nepatří. A přitom by stačilo tak málo. Například se naučit sdílet přípravu strategie s těmi, kteří jsou součástí nových trendů a dokázali by odejmout ze spojení „formální vzdělávání“ nálepku „nudné a předpotopní“.