Lujza Kotryjová: Rolové hry mají velmi blízko k praxi

Většina firem si již uvědomuje důležitost vzdělávání svých zaměstnanců. Ovšem společně s tím rostou i očekávání jeho dopadu. A není lehké je naplnit. V některých oblastech, typicky v soft skills, může být frontální školení méně efektivní a jeho poznatky se těžko přenášejí do praxe. Problém je v lidské paměti, která si sama tvrdohlavě selektuje to, co potřebuje k přežití. Jsou tu ale emoce a příběhy, které nám pomáhají dlouhodobě si pamatovat, a jejich potenciál se dá ve vzdělávání velmi dobře využít. Jak pomocí příběhu a vcítění se do role efektivně předat klíčové informace, a zároveň i praxi, nám v rozhovoru vysvětlí Lujza Kotryová z firmy Court of Moravia, a přiblíží nám tak využití rolových her v HR.

Co je to rolová hra a jaký je rozdíl mezi ní a simulací?

Pokud se bavíme v kontextu HR a vzdělávání, v obou případech myslíme nejspíš hraní určitých scén naživo. Jiný druh jsou například počítačové simulace, které často učí ovládání různých strojů (aut, letadel, …) nebo vedou k osvojení určitého chování (např. jak se má chovat voják na misi). Rolové hry i simulace se v HR běžně využívají, přičemž hlavní rozdíl mezi nimi spočívá v tom, že simulace značně zjednodušuje, a často tak vytváří umělé situace. Jsou to například u školitelů oblíbené ukázky jednání obchodník – klient. V některých případech ovšem může být toto zjednodušení účastníkům nepříjemné a v simulaci se cítí trapně. Je to dáno také hloubkou role, v simulaci totiž zcela chybí nebo je velice plochá. Oproti tomu rolová hra nemusí „tlačit na pilu” a přehrávat konkrétní situační problém, ale i tak řeší konkrétní problematiku a trénuje požadované kompetence. Pro účastníky bývá přirozenější, protože role není tak jednorázová, má svoji hloubku a poskytuje dostatek prostoru ke ztotožnění. Rolové hry zasazují řešenou situaci do širšího kontextu, a tak jí dávají význam a smysl.  

V jakých oblastech HR se rolová hra nejčastěji využívá?

Nejčastější využití je při tréninku soft skills, protože krásně spadají do kategorie „nevyčteme z knih”. Může se týkat nácviku chování při vyjednávání, tréninku manažerských dovedností apod. Oblíbené jsou rolové hry pro nácvik jednání pod tlakem, které si ovšem nepleťme s assessmentem. Softskillová rolová hra však nemá úplně nahradit školení. Jsou dvě varianty, jak obě části provázat. V první variantě může být rolová hra předvojem před školením, takže nastíní oblasti a problémy, které školení následně rozebere, anebo naopak: nejdříve školitel přednese teoretický úvod a poté následuje vyzkoušení na vlastní kůži. Obě varianty jsou korektní, záleží jen na kontextu, který postup je vhodnější.  

Můžeš nám uvést nějaký konkrétní příklad takové rolové hry trénující soft skills?

V repertoáru máme těchto her několik, aktuálně dokončujeme hru Karavana: Cesta obchodníka. Jejím cílem je trénovat obchodnické dovednosti a jednotlivé fáze prodeje.  

Karavana, to zní zajímavě. Jak to probíhá?

Hra trvá zhruba tři hodiny, během nichž na sebe účastníci berou roli italských obchodníků putujících po stopách Marca Pola ke Kublajchánovi. Jejich úkolem je vyjednat obchodní smlouvy s chánem a na cestě překonat různé překážky, které představují jednotlivá obchodní jednání. Prakticky to vypadá tak, že lidé sice sedí okolo stolu nad mapou s figurkami, ale obchodní vyjednávání mezi nimi probíhá naživo.

Máte na hru už nějakou externí zpětnou vazbu?

Každou hru několikrát testujeme a ladíme, aby přesně plnila svůj účel. Zkoušeli jsme ji na obchodnících s dlouholetými zkušenostmi v prodeji především v rámci B2B a z korporátního prostředí a získali jsme od nich velmi cenný feedback. Pochvalovali si, že se při hře cítili uvolněně a přirozeně – na rozdíl od některých simulací plných stereotypů. Jejich role jim připadala zajímavá a nabídla jim širokou paletu možností, které si mohli vyzkoušet a různě přitom experimentovat. Celkově je zaujala možnost splnit svůj cíl a „vyhrát”, měli motivaci snažit se. Za jeden z hlavních benefitů považovali to, že jsou do hry vtaženi všichni, takže se nikdo z nich necítil být pod drobnohledem ostatních. 

Jak se taková hra jako Karavana vůbec tvoří? Co je její nezbytnou podmínkou, aby účastníci odcházeli spokojení?

Při každém designu vždy začínáme od cílovky a porozumění všem jejím potřebám. Proto jsme jako první zvolili rozhovory s obchodníky z praxe. Právě při nich jsme narazili na to, že klasické simulace, které se obvykle používají, ve skutečnosti nejsou moc účinné. Účastníci z nich často nemají dobrý pocit. Na základě potřeb obchodníků jsme začali designovat hru ve spolupráci s obchodními trenéry. V této fázi byla velmi důležitá spolupráce designérů se školiteli, aby hra skutečně naplňovala tréninkové potřeby. Nakonec jsme hru několikrát testovali a opakovali v různých kontextech, až vznikla finální verze. Aktuálně k ní chybí už jen grafika, na které pracujeme. 

Dělají se takovéto hry i v zahraničí? Můžeš uvést nějaké konkrétní firmy, které prorazily na trhu?

Ano, existují. Liší se od sebe terminologií, protože ta zatím není ustálená, ale rolové hry jako učicí prvek využívají v zahraničí čím dál více. Z velkých firem mohu jmenovat třeba Tirian, Celemi, Eagles Flight apod. 

Děkuji za všechny informace. A kdy vlastně bude Karavana v provozu?

Firmy, které chtějí mít náskok před zbytkem trhu, si mohou Karavanu vyzkoušet už od května a zapojit se mezi prvními, než se tento způsob školení soft skills stane lokálním standardem. V příštím roce pak chceme připravit hru pro licencování na mezinárodním trhu.

Lea Mentlíková

Designérka služeb a lidské interakce využívající gamifikaci k tvorbě chytrého designu. Ze svobodné firmy Court of Moravia.

 

• Jak poznat dobrou gamifikaci od špatné?
• Lujza Kotryjová: Rolové hry mají velmi blízko k praxi
• Gamifikace může z onboardingu udělat pozitivní zkušenost

Moje další články