Téma

Nejhůř jsou na tom mladí s maturitou nebo výučním listem

28.12.2015 Dalibor Holý 1 komentářů

Světový trend, uvedený v článku Vzdělání není dostatečnou obranou proti vzestupu robotů, se rozhodně týká i České republiky, i když s jistým odstupem, a je překryt vrstvami výraznějších změn, které jej buďto zpomalují, nebo mu kráčejí vstříc.

Tak především – technologický vývoj v české ekonomice je nerovnoměrný, hlavně podle toho, kam směřovaly zahraniční investice. Některá odvětví tak vyrazila prudce směrem k (anglosaským) poměrům 21. století, informatizaci a robotizaci (snad netřeba jmenovat automobilový průmysl), jiná zůstala trochu na okraji, jakoby v časech minulého století. Pracovní síla se mezi různými obory přelévá, a pokud jste schopný a nejste vyloženě úzkoprofilovým specialistou, najdete si tu většinou nějaké své místo. V důsledku toho je tu mimochodem nezaměstnanost nyní jedna z nejmenších na světě.

Ovšem také populace je v naší vlasti rozložena velmi nerovnoměrně. Nejsilnější jsou tu dvě starší generace a nejslabší je ta nejmladší. Pojďme to vzít popořádku: početné jsou poválečné ročníky, které mají velmi nízký podíl vysokoškoláků, což se týká zejména žen. Specialisty jsou proto v této generaci často lidé bez diplomu, ale se školou života – lidé ctění, leč nyní odcházející do ekonomické neaktivity kvůli věku. Působí převážně v oborech, kde se robotizace moc neuplatňuje, protože v nich pracují celý život a řídí si je tak. Problém mají tehdy, když jejich podnik zkrachuje.

Ještě početnější je generace 70. let. Tito lidé již od mládí dospívali s počítači a srostli s nimi. Také zde je – ve srovnání se stejně starými lidmi v západních zemích – nízký podíl vysokoškoláků, ale tady se již na diplom hledí. Kvalifikovaní specialisté s VŠ jsou tu proto vážení, je jim 35-45 let a jsou na vrcholu kariéry, na trhu práce nemají problém, také právě proto, že je jich tak málo.

A jsme u mladých lidí narozených v 90. letech. Jich se týká stále omílaná „masifikace“ školství. Nadpoloviční díl z nich má pomaturitní studium a nějaký ten papír s razítkem. Kvalita jejich studia je ale již předmětem debat. A nemají praxi. S informačními technologiemi jsou jedna ruka, ale u nich to nestačí. Právě oni musí dokázat, že to není to jediné, co umí. Že dokážou také něco, co ostatní a mašiny ještě neumí. Jen část z nich obstojí v konkurenci zkušenějších starších generací a uplatní se v nejlépe placených oborech. Jiní musí vzít zavděk místy, kde svou kvalifikaci nevyužijí. Statistika proto ukazuje, že průměrná mzda vysokoškoláků v tomto mladém věkovém pásmu permanentně klesá ve srovnání s celkovým průměrem.

Nejhorší to pak mají ti mladí, kteří skončili jen s maturitou nebo učňákem. Jejich místa obsazují neuplatnění vysokoškoláci a na ně samotné pak zbývají jen místa zcela nekvalifikovaná, se mzdou k nepřežití, neboť tam si konkurují s lidmi zcela bez vzdělání, kteří již nemají kam níže sestoupit. Jediné štěstí okamžiku je to, že tato generace 90. let je početně velmi slabá, poloviční oproti generaci 70. let. Masivní nezaměstnanost proto nevytváří.

Nejhorším důsledkem popsaného trendu je demotivace a pocit „ztracené investice“ mladých lidí. Léta tráví na školách, aby se připravili na dospělý věk a využití těchto znalostí. Potom ale zjistí, že o ně není zájem, a musí vzít zavděk rutinní prací. Ve společnosti se pak mluví o nepotřebnosti a neekonomičnosti zvyšování vzdělanosti, o snižování počtu škol, a zapomíná se na to, že vzdělání, kultura a všeobecný přehled jsou všelidskou hodnotou samy o sobě. To nám žádní roboti nenahradí, pokud nenahradí lidstvo jako takové.

Odkaz na článek: Vzdělání není dostatečnou obranou proti vzestupu robotů

Foto: Flickr user Francisco Osorio