Téma

Seberozvoj. Co bude fungovat u mě?

01.11.2012 Martin Hudeček 0 komentářů

Seberozvoj není schopnost přizpůsobit se všem potřebám společnosti. Tento způsob myšlení vede ke zbavování se zodpovědnosti za svůj život a svá rozhodnutí. Seberozvoj není ani schopnost přizpůsobit se svým vlastním potřebám.

Seberozvoj – to je schopnost poctivě převzít zodpovědnost za sebe a svůj život ve společnosti. A k tomu potřebuji vzdělání, které mi umožní dívat se na sebe a své potřeby z dostatečné výšky.

Možnost zkoumat své potřeby a pokládat si otázky. Odvahu na tyto otázky dávat poctivé odpovědi. A potom ano, potom mohu převzít zodpovědnost a naplňovat své potřeby. Na své vlastní cestě jsem při zkoumání svých potřeb neustále překvapován tím, čí potřeby se tváří jako moje. Pokud tedy chcete zkoumat své potřeby, najděte si svou cestu. Snad se mi podaří poskytnou vám inspiraci.

Smyslem tématu HR kavárny není nabídnout konkrétní odpovědi. Stačí, když budeme dostatečně provokovat k položení otázek a budeme důvěřovat individuální schopnosti člověka nalézt si svoji životní cestu.

Seberozvoj můžeme chápat jako přirozenou potřebu člověka se rozvíjet. Nebo jako nutnost, která nám umožňuje přežít. A ono je to vlastně jedno. Důležité je si prostě vybrat a jít. Na jednu takovou právě vyrážíme.

Pojďme se učit létat. Získat nadhled a schopnost jít současně po více cestách. Možnost chápat sebe a svět kolem nás plasticky, v xD. Užívat si zdánlivě nudné a školometské biflování čehokoliv stejně tak, jako nekonečné žvanění o světě, filozofii, principu, člověku. Budujme schopnost vše kombinovat podle měřítka a tím užitečnosti. Přijmou fakt, že nic není samo o sobě dobré či špatné, chutné či nechutné. Vlastnost čehokoliv vytváříme my svou schopností využít to, co nám život nabízí. (ano, jsme zpět u úvodního důrazu na osobní zodpovědnost).

Abych mohl skutečně převzít zodpovědnost za svůj život, potřebuji k tomu vzdělání. A potřebuji se vzdělávat takovým způsobem, který nám umožní vidět a chápat souvislosti a vyvodit z nich závěry pro sebe, rodinu, firmu... U někoho jde o to studovat historii, filozofii, umění, fyziku, kybernetiku, psychologii...a vše propojovat, kombinovat. Někdo jiný se nejvíce naučí při chovu koní, výchově dětí, pomáhání potřebným. A další zase při řízení své firmy, obsluhování svých zákazníků. Nic není samo o sobě fuj a nic není mňam.

Nevěříte? Tak jinak. Jak na svém rozvoji pracují naše děti? Podle čeho se rozhodují? Když potřebují teplou náruč, sledují snad, zda máme špinavé ruce? Když se chtějí postavit na vlastní nohy, zkoušejí to pouze tam, kde je měkký a čistý koberec? Když se prostě nutně a okamžitě musí dozvědět, jak funguje vesmír, zeptají se nás ve vybraný čas? Ne, hledí si svého a využívají k tomu vše, co jim život nabízí.

Mohl bych pokračovat do nekonečna. Proto se musíme přesunout od obecné definice ke konkrétnímu člověku, který si může klást otázky: Proč? Co? Jak? Proč mám žít v nejistotě? Co to znamená? Co bude fungovat u mě? Jak na to půjdu?

Pro začátek stačí držet se tří doporučení: Vzdělání chápej v nejširším možném kontextu, Najdi někoho, kdo Ti ukáže kouzlo filozofie (nauč se myslet) a potom za sebe začni přebírat skutečnou zodpovědnost.

A jako cvičení přemýšlej, co to pro tebe znamená „převzít zodpovědnost“.

Video rozhovor, dialog mezi Ivem Minaříkem a Martinem Hudečkem: