Téma
Téma

Seberozvoj – legální droga západní civilizace?

01.11.2012  Martin Hudeček 0  komentářů

„Napiš článek na téma seberozvoj,“ zněla prosba Martina Hudečka. A já řekla proč ne. Potom jsem stála na ulici, koukala na kolemjdoucí a v duchu probírala, kdo z lidí, které znám, tenhle pojem ve spojení se sebou kdy v řeči použil..

A pak mne napadlo – v jaké úrovni se to k sobě vlastně vztahujeme, když mluvíme o seberozvoji? Co je smyslem? Myšlenky se mi rozběhly přes tezi Viktora Frankla: „Člověk přežije vše, když najde smysl, proč to žít“ k úvaze, zda jsme, zejména my západoevropané, nezačali smysl toho, proč smysly tvořit, tak nějak devalvovat, zneužívat?

Zda jsme náhodou nepropadli DROZE „vytváření smyslů“ – nutkavé potřebě je hledat či vytvářet i tam, kde nejsou potřeba? Přirovnání k drogám je zcela záměrné. Jsou to látky ovlivňující psychiku, zpravidla návykové. Roztáčejí kolotoč touhy po další, vyšší dávce tak, jak se zvyšuje naše resistence k ní, a ze závislosti na nich je velmi těžké vystoupit. Ač nám fyzicky škodí, pro naše vnímání jsou pomocníkem, clonou, skrze niž se náš život zdá být na chvíli jednodušším, barevnějším, (smyslu)plnějším.

Ale v čem je ve výsledku (ovlivněná psychika) rozdíl mezi chemickou látkou a myšlenkou, která se stane legitimní součástí naší reality, Pravdou? Jak poznat, zda jsme nepropadli „droze seberozvoje“, vlásek po vlásku, nejprve po stránce pracovní, osobnostní, pak vyšší, duchovní…?

Srandovní na tomto příměru je, že oproti chemii podávané zvenku je mnohem těžší takovou závislost rozpoznat – je to totiž mrška legální, celospolečensky podporovaná. Z tohoto úhlu pohledu by člověk, který jednou droze „seberozvoj je potřebnou / nutnou součástí mého života a zvyšování jeho kvality“ propadl, byl dobrým, stálým (a většinou i solventním) klientem západoevropského systému. Trochu Matrix. Potíže by nastaly s těmi, kteří chtějí „přestat brát“.

V Matrixu změna začíná jednoduchým rozhodnutím – červená nebo bílá pilulka. Ve filmu je tak snadné poznat, co je „správné“, a abusus trvá jen vteřiny. V reále? Kdy jste naposledy zkusili ze své vůle pořádně riskovat – zahodit společenství známého světa, prožít neznámo, unést odpovědnost jen za sebe sama, vydržet bez medikace bolest trvající minuty, hodiny či léta? Objevit, oslovit i ty části nás, které se seberozvíjet nechtějí nebo nemohou a přesto volají po tom, být slyšeny, či dokonce přijaty (jakkoli nám nevoní)?

Možná se mi myšlenky v metafoře zatoulaly už daleko. Ale pomohlo mi to uvědomit si, čím mne osobně slovo seberozvoj odrazuje. Zavání mi totalitou, pro kterou nejsme lidmi, ale lidskými zdroji. Stále chytřejší a sofistikovanou totalitou, která už nás nemusí řídit zvenku. Nechá nás, abychom se ochotně řídili a rozvíjeli sami! URA!

P.S. Co takhle prožít 28 dní bez některého „pana domácího“, závislosti, kterou v sobě budete ochotni nalézt (seberozvoj je jen jedním z mnoha, výživní bývají např. naši vnitřní kritici atd.). Chcete-li, dejte vědět, jaké to bylo.

Autor: Sonya Janovská

Rozhovor se Sonyou Janovskou o seberozvoji

Rozhovor se Sonyou Janovskou vznikl v restauraci Kolkovna na Budějovické v Praze. Tímto restauraci děkujeme za ochotu a poskytnutí prostor pro natáčení.

Martin Hudeček

Systemický kouč, jednatel a manažer v ORBITu, konzultant, podnikatel a pedagog.

 
Moje další články
 

Minulá témata

 
Přináší společnost LMC, s.r.o., vyrobeno ve spolupráci s Omega Design & Breezy