Téma

Zaměstnatelná budoucnost

31.03.2014 Vendy Jersáková 2 komentářů

Prolog: Známý ekonom a publicista Andrew Smithers v rozhovoru pro Financial Times vzpomínal na své profesní začátky. V roce 1962 dostal práci jako finanční analytik v jisté makléřské společnosti, PŘESTOŽE měl vystudovanou vysokou školu. Nejdřív jsem si myslela, že větě špatně rozumím, ale Andrew Smithers pokračoval: „Víte, londýnská City byla v té době docela anti-intelektuálské místo.”

Když mi v roce 1992 nabízela jistá mezinárodní poradenská společnost práci, měla pouze tři požadavky – abych měla dokončenou jakoukoli vysokou školu, uměla aspoň trochu anglicky a byla připravená učit se nové věci. Stačil jeden pohovor s vedoucím pobočky. Žádné kompetenční profily, psychodiagnostiky, behaviorální pohovory, assessment centra, žádné testy analytických či jiných dovedností. Bylo to prosté, rychlé, efektivní. A evidentně to stačilo k docela úspěšné a zajímavé kariéře.

Každý rok do firmy nastupovaly hned po skončení studia desítky mladých, po úspěchu hladových lidí, prošly intenzivním tréninkem, následně byli vypuštěni „do terénu” a za dva roky jich zbyla asi tak polovina. Ale i ti, co nevydrželi pracovní tempo nebo odešli z jiných důvodů, byli nadprůměrně dobře vytrénovaní s velkou šancí uspět ve své kariéře kdekoli jinde. Zahraniční společnost to tehdy brala jako svůj vklad rodící se nové československé ekonomice.

Dnes se nezdá, že by to tehdejší absolventi po dvaceti letech od ukončení svého studia chtěli těm současným absolventům nějak ulehčit. Lidé s čerstvým diplomem opravdu nemají začátky své pracovní kariéry jednoduché. Často narážejí na dlouhý, většinou hodně neosobní náborový proces a někdy až nereálná očekávání firem, které doufají, že jim hned po škole přijde již „hotový“ člověk, který se rychle a plnohodnotně zapojí do pracovního procesu, a tak do něj nebudou muset moc investovat.

Zaměstnatelná budoucnost

Každou chvíli se objeví nový průzkum, zpráva nebo pojednání, které mapuje či komentuje připravenost čerstvých absolventů pro současný trh práce. Různé výzkumné, vzdělávací nebo poradenské instituce zjišťují, jak na tom absolventi při hledání práce a po nástupu do zaměstnání jsou. Většina z těchto průzkumů se zaměřuje pouze na jednu skupinu, buď na studenty a jejich (ne)připravenost, nebo na zaměstnavatele a jejich očekávání.

Název pro svůj článek jsem si vypůjčila z projektu, který byl unikátní v tom, že v jeden okamžik na jednom místě propojil tři zainteresované skupiny – studenty, školy a firmy. Na půdě Vysoké školy ekonomické se při moderované diskuzi třikrát během jednoho roku potkali studenti a absolventi vysokých škol, personalisté a manažeři převážně velkých mezinárodních firem a zástupci vysokých škol, většinou prorektoři pro výuku.

Obecným cílem projektu bylo otevřít diskuzi o žádoucím kompetenčním profilu absolventa českých vysokých škol a navrhnout způsoby, jak ty nejdůležitější kompetence získat a rozvíjet už při studiu. A také poskytnout zaměstnavatelům možnost ovlivnit přípravu svých eventuálních budoucích zaměstnanců.

Setkání předcházel průzkum, který porovnával firemní očekávání a skutečně existující kompetence absolventů VŠ, zjišťoval, zda studenti tyto kompetence získávají ve škole nebo spíš jinde, a mapoval způsob výuky, který by měl vést k zajištění základu pro určitou kompetenci. Nikoho nepřekvapilo, že očekávání manažerů od nastupujících absolventů byla u všech kompetencí vyšší, než jak manažeři hodnotili jejich reálnou úroveň. A naopak sami studenti hodnotili své skutečné dovednosti výše, než jsou od nich v praxi požadovány.

První setkání bylo spíše teoretické. Po představení výstupu z průzkumu proběhla diskuze ve skupinách, jejímž cílem bylo identifikovat, co od absolventů očekává dnešní pracovní trh, a sestavit požadovaný kompetenční model. Druhé a třetí setkání bylo již více praktické. Při diskuzích nad jednotlivými kompetencemi a podkompetencemi jasně vyznělo, že praxe potřebuje především rozvoj tak zvaných měkkých dovedností (soft skills). Diskutovalo se, jak můžou školy jednotlivé kompetence rozvíjet a jak při tom můžou firmy pomáhat. Nejčastěji bylo uváděno řízení modelových projektů a řešení případových studií v rámci výuky, kombinované přednášky s externisty a manažerské hry za supervize odborníků z praxe. Na řadu přišla i možná rizika spojená s novým přístupem k výuce, jako je nedostatek motivace, kapacity a financí na straně firem, nepřijetí, nezájem a rezistence ze strany škol i studentů.

Protože za firmy se diskuzí zúčastnili ti, kteří s absolventy přímo pracují, podělili se také o své osobní praktické zkušenosti s absolventy a jejich kvalitami. Všichni se shodli, že firmy o absolventy stojí, některé je pro svůj business model přímo potřebují. Celkem shodně však čerstvým absolventům vytýkali sníženou schopnost pracovat v týmu, nedostatek kontaktu s praxí během studia, přeceňování svých schopností a znalostí, nízkou loajalitu a disciplínu, neochotu upustit od svých koníčků a kamarádů ve prospěch tvrdé práce. Také od studentů směrem k manažerům přišel během diskuzí zajímavý komentář. Studenti jim vyčítali, že od absolventů často očekávají znalosti a dovednosti, které sami nemají. A stejně, jak už uvedli v průzkumu, namítali, že oni potřebné dovednosti mají, ale nikdo je od nich při práci nevyžaduje. Všechny strany diskuze se shodly, že potřebné kompetence lze nabýt zejména praxí poskytovanou v úzké spolupráci škola-firma, že je však potřeba mít realistická očekávání, ode všech.

Spolupráce škol s praxí samozřejmě existuje, na obou stranách však stojí většinou jen na iniciativě a nadšení jednotlivců. Není nastaven žádný jasný a dlouhodobý plán, neexistuje jeden určený koordinátor, který by řídil diskuzi o definování potřeb a cílech spolupráce mezi firmami a školami, na kterého by se školy a firmy mohly obracet se svými požadavky.

Epilog

Od posledního setkání na VŠE pod hlavičkou projektu Zaměstnatelná budoucnost již uplynuly více než čtyři roky. Toto téma je však pořád aktuální, i přes vznikající a stále lépe fungující kariérní a rozvojová centra na některých vysokých školách. Situace se navíc dost liší nejen mezi jednotlivými vysokými školami, ale i mezi jednotlivými fakultami.

Výstup z mezinárodního projektu REFLEX 2010, který zaštiťuje MŠMT a který hodnotí vzdělání českých absolventů vysokých škol a jejich uplatnění na pracovním trhu, jen potvrzuje to, o čem se diskutovalo už před čtyřmi roky. Ukázal, že představy zaměstnavatelů o kvalitě přípravy absolventů vysokých škol pro praxi se stále hodně liší od představ akademické sféry. Zejména v tom, že akademici dávají větší důraz na hloubku vzdělání, zatímco zaměstnavatelé na její šíři.

V průměru jedna třetina absolventů vysokých škol dosáhne během 4-5 let od ukončení studia na nějakou řídící pozici. To jen potvrzuje potřebu absolventů být dobře připraven nejen odborně, ale zejména být kompetentní v měkkých, manažerských dovednostech. Tedy v dovednostech, které přímo nesouvisejí se studovaným oborem.

Snad bude přibývat škol i zaměstnavatelů, kteří vzájemnou diskuzí a spoluprací nabídnou studentům vyvážený poměr studia a praxe a obtížný start profesní kariéry absolventům aspoň trochu usnadní. Samozřejmě to také očekává od studentů, že sami budou mít jasno, proč si daný obor vybrali a co chtějí ve svém životě po ukončení studia dělat.

Foto: Flickr user Dan Foy