Téma

Co kdyby už nikdo nikdy nic neukradl?

21.01.2016 Radim Koštial 2 komentářů

Zkuste si představit globální byznys, kde se každý nápad objeví jenom jednou a nikdy by ho nikdo nezopakoval nebo neukradl, protože by to považoval za nečestné, anebo by se třeba bál přísného postihu.

Tohle nám od mala vtloukali do hlav rodiče, babičky, škola. Krást se sice nemá, ale dělá se to.

Na jedinečnost nápadů a jejich morální i úřední ochranu se dřív nejspíš dbalo mnohem víc než dnes. Třeba Járovi Cimrmanovi v C&K patentovém úřadu nezaregistrovali ani telefon ani dynamit, protože zkrátka přišel jako druhý. „Teď tu byl!“ zvolal pokaždé úředník a Cimrman prostě utřel, i když třeba jeho telefon nebyl s tím Bellovým totožný, ale asi hlavně proto, že telefon jako takový už vynalezen byl a následně také zapsán do knihy a basta.

V kontrastu k idylickému světu cimrmanologů zase stojí třeba namátkou vybraná zkrácená historie počítačových tabletů: V Apple nebyli první, kdo vymyslel tablet, přestože teprve jejich iPad znamenal ten zásadní průlom. S tablety přišel dávno předtím Microsoft, ale byly humpolácké nejen jako hardware, ale i software. Apple zcela překopal přístup a představil svůj iPad v podstatě jako výrazně zvětšený telefon s totožným ovládáním. Zároveň zcela razantně zavrhl stylus, tedy tužku, a vše soustředil na ovládání dotykem.

iPad je fajn, ale na opravdu profesionální použití se příliš nehodí. Respektive jde to, ale trochu krkolomně. Poté, co Apple použil a předělal něco, co už tu bylo a co následně zase okopírovali jiní, se na scénu vrátil Microsoft. S tabletem Surface, který se během pár let vylepšil k dokonalosti a který je vybaven stylusem a připínací klávesnicí, už opravdu pracovat jde. No a na Surface od Microsoftu aktuálně zase reaguje Apple se svým iPadem PRO, větším, a navíc se Stevem Jobsem zatracovaným stylusem (který si ovšem musíte dokoupit.) A to záměrně vypouštím cokoliv o bezpočtu tabletů mnoha dalších značek na trhu, které v podstatě jenom kopírují, byť používají jiný operační systém.

Inspirace, nebo krádež?

Inspirujeme se od sebe navzájem, nebo jenom krademe? A vnímáme vůbec krádež nápadu všichni stejně?

Své by o tom mohl vyprávět třeba jeden úspěšný český výrobce minimotorek. Po uvedení nového modelu na evropský trh stačilo vždy čínským plagiátorům jen pár dní na to, aby dali do výroby navlas stejné minimotorky, byť s výrazně nižší kvalitou, a během dvou měsíců jimi zaplavili trh. Když se prý onen nešťastný majitel firmy vypravil do Číny za místními výrobci, ti mu pyšně předváděli výsledky své práce (rozuměj věrné kopie originálu) a byli upřímně přesvědčeni o tom, že tím našemu výrobci vyjadřují poklonu.

Chápu, že se drahý vývoj náročných výrobků stále drží pod pokličkou a ze strachu z okopírování a ukradení nápadů a průmyslového a intelektuálního vlastnictví se utajuje do poslední chvíle, na druhou stranu je něco takového stále větší části světa celkem ukradené. Vždyť třeba čím dál víc muzikantů dává části svých alb volně ke stažení, ne-li přímo alba celá.

Ano, navzájem se vykrádáme. Pokud se ale nepustíme až na tenký led bezskrupulózní krádeže například průmyslového patentu, pohybujeme se v šedé zóně, kde je možné a dovoleno téměř vše. Najít hranice mezi kopírováním, napodobením, inspirací, rozvinutím, navázáním a krádeží je občas nemožné. Nemám kradení a napodobování rád. Na druhou stranu je mi jasné, že cokoli a jakkoli dělám, tu už někdy někde bylo a já se vědomě nebo nevědomě inspiruji. A to si s tím alespoň trochu a pokrytecky lámu hlavu díky tomu, že o tom píšu článek. Ale ti mladší to moc neřeší a ti ještě mladší to – až budou ekonomicky aktivní – budou nejspíš řešit ještě míň. Třeba jak nám přímo radí Austin Kleon ve své knize Kraď jako umělec.

No a co by se tedy stalo, kdyby už nikdo nikdy nic neukradl, nezkopíroval, zkrátka mírně řečeno nenechal se inspirovat? Myslím, že by to byl docela průšvih. Nejspíš by nové hudby, nových filmů, knih, oblečení atd. atd. bylo jako šafránu, protože tu přece všechno už jednou bylo. Vývoj všech průmyslových odvětví by se nejspíš zpomalil, protože kolik skutečně nových nápadů připadá třeba na sto okopírovaných?

V tomhle šíleně zrychleném světě s dramaticky rostoucí populací se na unikátnost a jedinečnost nápadů, řešení a intelektuálního vlastnictví dbá čím dál tím méně. Jinak řečeno, vývoj kupředu bez „přebírání“ nápadů není reálný v takové dynamice, na kterou jsme zvyklí. Nevím, jestli je cesta zpátky vůbec možná bez radikální změny našeho životního stylu a komfortu, na který jsme zvyklí, ale tuším, že ne.

Foto Flickr user Austin Kleon