S praporem změny posiluj nenávist

Je tak snadné se vymezit. Odrazit se od současné existence, tu označit za špatnou, malovat krásnou, jinou, lepší budoucnost. Svou kresbu podpořit silnými slovy o měnící se době, digitalizaci, virtuální realitě, nové generaci Y a Z. My a oni.

Sledují další z prezentací, která se koná v HUBu (jak jinak, že) a na které sympatický „inovátor”, zaměstnanec České spořitelny, prezentuje své úspěchy a ambice změnit banku. Další prezentace podle osvědčeného návodu EasyYes.

1.     Najdi si nepřítele a sdílej jej s publikem. / YES, korporace jsou zastaralé a nepružné.
2.     Nauč se několik frází o změnách, které jistě nastanou. / YES, změna je nevyhnutelná.
3.     Dej do své prezentace generaci Y a Z. / YES, na novou generaci nejsme připraveni.
4.     Prohlašuj, že digitální svět je naše jediná budoucnost. / YES, stačí se podívat na UBER a Apple.
5.     Současnost pojmenuj jako zastaralou, neochotnou ke změně. / YES, nejsme připraveni.  

Inovátor banku definuje jako neperspektivní, neschopnou přežít. „Do dvou let banky z trhu zcela zmizí.” A já si říkám: „Je vymezení skutečně jediná cesta?”

Před finanční krizí jsme naslouchali mnoha ekonomickým prognózám a věřili jsme jim. Potom se ukázalo, že se mýlí. Nyní nasloucháme novým kazatelům, jak mluví o novém bohu. O změně základních paradigmat našich životů, našeho světa. O nutnosti se těmto změnám přizpůsobit, anebo zemřít. Věříme jim, tleskáme jejich odvaze, klaníme se jejich moudrosti. Spoléháme na ně, oni nám zajistí změnu. Představitele starých náboženství upalujeme na pomyslných hranicích, kamenujeme jako zpátečníky. Boj je cesta k osvícení, ke změně, k novému, lepšímu světu.

Musí to tak být? Skutečně jsme se my, lidé, za ta staletí nezměnili? Jedinou cestou je revoluce? Kde je dialog, diskuze, propojení? Kde je potom ta zásadní změna člověka, člověčenství, společnosti?

Skutečně je nutná revoluce?

Troufám si tvrdit, že svým životem reprezentuji moderní myšlení a jsem otevřen novým možnostem a změnám. To také znamená, že naslouchám starším a vážím si toho, co se svými životy udělali. Přemýšlím nad tím, co mi sdělují, jaké hodnoty mi připomínají. Nemám potřebu je měnit, mám díky nim šanci měnit sebe.

Podobnou sounáležitost však nevidím ve větších sociálních systémech, ve firmách, v korporacích. Tady vládne odpojení. Pod praporem představy kým máme a musíme být zapomenout na to, kým jsme. Musíme se změnit, přichází digitální doba, nové generace zákazníků. Když se nezměníme, do dvou let zanikneme. Kazatel promluvil a my poklekáme. Kdo je proti, bude kamenován.

To přece není nutné. Změny se dá dosáhnout i bez revoluce. Dialogem.

Dialog je terapií, která lidem pomáhá změnit jejich životy. Dialog vlastní minulosti s budoucností, dialog se svým okolím, se sebou samým. Revoluce je v osobní rovině užitečná jen v ojedinělých případech a je dobré si ji nechávat jako poslední možnost. Nedá se totiž řídit, nedá se usměrňovat. Kolik lidí dosáhlo skutečné, pozitivní změny revolucí, odpojením, vymezením?

To, co je ověřeno na úrovni jednotlivce, rodiny, malého sociálního systému, bude fungovat u většího celku. Dialog, přijetí, propojení. Je nutné k tomu mít odvahu, lásku k tomu, co bylo, k tomu, co bude. A když ne lásku, tak alespoň respekt. To jsou základní ingredience změny. Vymezit se umí každý, propojit jen málokdo.

Zkusme to spíše propojit…

Při sledování prezentace inovátora České spořitelny cítím smutek. Je škoda, že nedokážeme propojit energii nového s tím, co už existuje. V rámci strategie vymezení vytváří tábory, které spolu bojují, které se nenávidí. Změnu přináší, to ano, otázkou je, jestli to je změna, která zajistí přežití.

Může zkusit jinou cestu. Hledat to, co má starý svět s tím novým společného. Vypravit se na pobočky a mluvit s těmi, kteří na nich pracují. Kteří obsluhují zákazníky. Učit se od nich, naslouchat jim a ukázat možnosti, jež změna přináší. Čelit jejich nechuti ke změnám a nacházet příležitost k dialogu.

Nepopírám nutnost změny, snažím se jen nabídnout jinou cestu. Cestu bez vymezení, fanatismus, nenávisti. Bez nutnosti stanovit nepřítele, zahodit, co existuje. Je kolem nás až příliš mnoho nenávisti, fanatiků, praporů. A nemyslím tím uprchlíky. Co kdybychom tohle změnili?     

Martin Hudeček

Systemický kouč, jednatel a manažer v ORBITu, konzultant, podnikatel a pedagog.

 

• V kanceláři nic nevymyslíš
• Pod hladinu
• A kdo to zaplatí?

Moje další články