Téma

Škola základ života

28.02.2015 Ondřej Krása 0 komentářů

Můj oblíbený ruský autor Josif Brodskij opustil školu uprostřed vyučování ve svých patnácti letech, protože pochopil, že škola mu víc dát nemůže. Protloukal se, byl zavřený, ale nakonec dostal Nobelovu cenu za literaturu za to, co napsal v angličtině. V USA pak přednášel literaturu na prestižních univerzitách. Se základním vzděláním.

James Hillman, který studoval desítky životopisů výjimečných a úspěšných lidí, si všiml jedné společné věci – většina z nich se nějakým způsobem vyhnula škole. Byli uchráněni pedagogického působení nejen středoškolských profesorů, o nichž už Masaryk tvrdil, že jsou zhoubou vzdělání, protože středoškolský profesor trpí představou, že ví, „jak to je“, a navíc často rozumí všemu.

Není pravda, že by Brodskij či ostatní géniové neměli učitele. Měli. Často to byli lidé, kteří se pohybovali mimo oficiálně uznávané kruhy, často jejich talent rozpoznal někdo, kdo je podpořil v onu klíčovou chvíli, aby nezůstali zcela osamoceni vůči světu či osudu.

Firemní vzdělávání

Jeho českým průkopníkem byl Tomáš Baťa, který pochopil, že pro svůj závod potřebuje naprosto jiný způsob vzdělání. Jeho školy vytvářely „baťamany“, on sám byl autorem klíčové učebnice o úspěchu. Baťovými školami prošlo mnoho později úspěšných lidí. Byl efektivní. Z principu nesnášel ruské autory, zvláště pak dekadentního Dostojevského, kterého dělníkům vysloveně zakazoval číst, protože existenciální pohled na svět zřejmě ohrožoval Baťův pozitivistický optimismus ve výrobě.

Nicméně i Baťa měl učitele. A tím nebyl nikdo jiný než zakladatel moderního managementu, genius Henry Ford.

Když jsem se začal zabývat firemním vzděláváním, měl jsem to štěstí, že jsem ještě potkal první generaci trenérů a konzultantů, kteří se rodili okolo Občanského fóra a naší slavné ekonomické elity. Spousta z nich si uvědomovala, že to západní řízení tady nikdo neumí. A tak šli k zakladatelům do Švýcarska. Gustav Kaser, Erick Krauthammer atd. Tato jména stála za tím, čemu dnes říkáme soft skills.

Ještě dneska si pamatuji, když jsem se ve výcvikovém kempu pro nováčky v jedné slavné mezinárodní švýcarské konzultantské firmě ptal spolu s jedním nebohým Slovincem, kde bral náš výcvikový trenér další ze svých pravd, „že lidé myslí v jednosměrkách“? Řekl nám, „že to je učení, které je posbíráno od moudrých všeho světa, včetně Ježíše Krista“. Amen.

Soft skills tréninky jsou plné pavěd, které jsou často tvrzením bez skutečných (falzifikovatelných) důkazů. Nicméně to v některých firmách vypadá, že slouží jednomu záměru – aby průměrní či podprůměrní dokázali pomocí návodů efektivněji motivovat = manipulovat a dosahovat svých či firemních cílů. V oné švýcarské firmě jsme jako trenéři měli zakázáno jedno – účastníci nesměli moc diskutovat „To je ztráta času, protože oni nic dobrého nevymyslí. Navíc jedeme podle scénáře, pánové, takže koukejte skončit o pauze v 11.20.“

Tedy tudy ne. Ale kudy?

Cesta k úspěchu myslím paradoxně nevede přes vzdělání. Vede přes život. Když máte svůj směr, tak si své mistry najdete nebo si oni najdou vás. To všechno totiž začne fungovat v momentě, kdy přestanete řešit otázku „co mám dělat“ (v čem podnikat, studovat, na co se specializovat, co se mají lidé učit, co dělat, co prodávat…). Magie začne fungovat, když si položíte otázku „jak“. Jak mám nejlépe obchodovat, jak facilitovat, koučovat, řídit, učit. Když je otázka jak skutečným zájmem, který vychází z mého směřování či srdce, pak učení se je můj život.

Foto: Flickr user peetje2