Téma

Světe, máš nám co nabídnout? Druhý díl: Silicon Valley

12.03.2015 Jaroslav Procházka 0 komentářů

V prvním dílu zahraniční inspirace jsme se podívali pod pokličku Izraele, státu, který by možná málokdo čekal mezi světovými špičkami v podnikání. Tentokrát budeme v zahraničním výletu pokračovat, ale přesuneme se o kus dál, do míst, která už tak překvapivá nebudou. Půjdeme se totiž učit od těch nejlepších – do centra samotného Silicon Valley.

Místem pro inspiraci očekávaným je tedy opěvované Silicon Valley, jmenovitě Stanfordova univerzita a univerzita v Berkeley a jejich kurzy. Začneme kurzem The Lean LaunchPad, který připravil guru v oblasti podnikání Steve Blank a který přejalo a vyučuje množství univerzit, středních i základních škol, stejně jako americké NSF (National Science Foundation). To první, co Steve a další oborníci tvrdí a školy pochopily, je neexistence výskytu nějakého podnikatelského genu. Podnikání se dá naučit jako jakákoli jiná dovednost – nejedná se o specifickou část DNA vybraných jedinců, jak je často prezentováno v literatuře mapující úspěšné podnikatele. Samozřejmě, někdo je v podnikání šikovnější, jiný je zase lepší v umění, prodeji či jazycích. Jedná se o talent jako každý jiný. Důležité je ale povědomí o tom, že podnikání není one-man show, jak bývá často ilustrováno třeba na příkladu Steva Jobse. Za úspěšnými podniky stojí vždy schopný tým, ne jeden člověk. Podnikání je tedy o týmech a o způsobu, jak je dělají. Není to o náhodě, genu či pouhém jedinci. Jaké jsou konkrétní zkušenosti z tohoto předmětu?

Začněte s existujícím byznysem

Předmět The Lean LaunchPad je konstruovaný tak, že se studenti v jeho úvodu nejdříve naučí proces, techniky a nástroje používat v kontextu existujících služeb a produktů. U existujícího byznysu identifikují cílový trh a jeho persony, potřeby zákaznického segmentu, jedinečnou výhodu existujícího produktu/služby, ale také hledají možnosti ke zlepšení a ty prezentují přímo daným společnostem. Dostanou se tedy již od počátku do kontaktu s reálným trhem, zákazníky i problémy firem. Hovoří se skutečnými zákazníky (někdy jsou vyžadovány i desítky rozhovorů!) a zjišťují jejich potřeby, které produkt nebo služba nemusí naplňovat. Studenti vytvářejí prototypy demonstrující a ověřující zlepšení a také vše prezentují naživo, přičemž dostávají velmi důležitou zpětnou vazbu od podnikatelů, učitelů i lokálních investorů.

Celý tento proces přispívá ke zlepšení lokálních služeb a zároveň slouží jako tzv. ideation fáze. Studenti v ní identifikují možná témata a mezery na trhu, ať již ve formě produktu, služby, jejich parametrů, vzhledu, použitelnosti či byznys modelu. Až poté si projdou procesem, který je nazýván customer development, v němž formulují, prototypují, ověřují, realizují a opět ověřují svůj vlastní nápad. Toto oddělení obou fází je klíčové, protože se studenti učí, že nápad nerovná se firma a že většina prvotních nápadů je špatných a bez ověřování a dalšího rozvíjení jsou odsouzeny k neúspěchu. Tento způsob byl ověřen na mnoha školách a pomáhá ze studentů vychovávat skutečné podnikatele místo účetních.

Na Stanfordu a Berkeley je kurz dokonce upraven tak, že zmíněný první krok (mapování a zlepšování existujícího produktu/služby) musí studenti zvládnout sami, a teprve na základě jejich zjištění, zlepšení a prezentací jsou jen ti nejlepší do kurzu přijati. Nástroje a proces si tedy musí nastudovat sami a povědomí o tom, že soutěží s ostatními, je nutí být ještě efektivnější a věnovat se tématu do hloubky: vést více rozhovorů se zákazníky, navrhnout opravdu průlomová zlepšení, vytvořit prototypy a nacvičit si kvalitní prezentaci.

Co se učí v Silicon Valley?

Druhý kurz, který nás může inspirovat, je onlinový kurz vyučovaný na Stanfordu, nazvaný „How to start a startup“. Stanford má tu výhodu, že leží v centru Silicon Valley, technologického centra USA. Vedení univerzity si tuto skutečnost uvědomuje a patřičně ji ve svých kurzech využívá. Zmíněný kurz vyučují výhradně lidé z praxe, a to ti nejlepší z nejlepších ve svém oboru. Zapojil se např. Sam Altman, prezident Y combinator, spoluzakladatel Facebooku Dustin Moskovitz, zakladatel PayPal Peter Thiel, významný investor Mark Andreessen či představitelé obdivovaného Zapposu. Videa a podcasty ke kurzu jsou dostupné online a přes Apple iTunes a je možné se zapojit i do volitelných projektů, které podporují nabytí a ověření požadovaných dovedností.

Můj kamarád Petr Běla, žijící a pracující v Silicon Valley, se do kurzu zapojil, a tak jsem se ho zeptal na jeho názor, zda se můžeme něčím z tohoto kurzu inspirovat. „Snad nikde jinde než na Stanfordu nenajde člověk v jednom kurzu tolik odborníků z praxe, zakladatelů firem, kteří za sebou mají úspěšné miliardové společnosti. Na ČVUT jsem měl jeden předmět, kde mluvili lidé z praxe, ale zakladatelů firem z nich bylo minimum. Pohled manažera korporace je přece jen jiný než člověka, který založil firmu a má za ni a její zaměstnance odpovědnost,“ říká Petr k motivaci své účasti v kurzu a dodává další důležitý aspekt: „Samozřejmě i ti nejlepší z nejlepších dělají chyby, ale právě díky tomu mají spoustu zkušeností.“

Témata přednášek a přidružených projektů jsou ryze praktická a zahrnují klíčové fáze rozjezdu a růstu podnikání. Pokrývají hledání příležitostí, chyby týkající se mapování trhů a identifikace našeho cílového segmentu, rozjezd firmy a rozšiřování týmu, rozhodování a efektivní realizaci, hledání cest k zákazníkům, škálování či PR. Kurz jde ale i hlouběji, řeší se problematika řízení firmy a vedení lidí, nábor a jeho specifika, potřebnost různých typů lidí pro různé fáze existence firmy, komunikaci s investory i právní záležitosti.

Ano, Stanford leží v srdci Silicon Valley, takže je to naprosto jiný případ než Česko, to si uvědomujeme oba. Petr má ale návrh, jakým způsobem se takovému modelu alespoň přiblížit: „Uvědomuji si, že k nám můžeme přilákat maximálně jednoho či dva takové guru, na kterých pak můžeme postavit celý kurz. Je ale nutné, aby zůstali celou dobu, ne jen na jednu přednášku nebo workshop. Inspirací mohou být kurzy Petera Thiela nebo zmíněný Steve Blank.“

V zapojení světových guru může velmi významně pomoci odliv mozků, na který často tak žehráme. Mladí a schopní odcházejí studovat a pracovat do zahraničí, a Česko tím ztrácí budoucí elitu. Moje zkušenost, stejně jako ta z Izraele, je však taková, že většina z těchto lidí se později vrací domů jako úspěšní podnikatelé či manažeři se zkušenostmi, znalostmi, ale také s neocenitelnou sítí kontaktů a mnohdy i kapitálem. U nás pak hledají možnosti, jak je sdílet, jak toho všeho využít, ale chybí jim právě ta druhá strana do diskuze. Jejich osobní kontakty jsou klíčové pro snahu přivést světové odborníky k nám. Podařit se to může, jak ukazují příklady Davida Vrby s aktivitami ČIN nebo Michala Vallo s IT konferencí Agilia.

Petr Běla ještě dodává dva poznatky: „Když chce člověk globální firmu, měl by mít globální vzdělání, klidně i přes internet, vždyť i tento stanfordský kurz je online. Dále je nutné vést studenty k samostatnosti, aby chtěli založit vlastní firmu, která zdaleka nemusí být globální, tam už ale záleží na schopnostech jedince. Globální vzdělání a globálně působící firmy vedou k technologickému pokroku země, samostatnost a lokální firmy pak vedou k dobrým lokálním službám. A my potřebujeme obojí.“

Jak můžeme k šíření podnikavosti přispět my sami?

Dobrým zjištěním tedy je, že podnikání se dá naučit a že na to existují ověřené metody. Pravděpodobně hlavní podmínkou úspěchu je existence Svaté trojice: blízkost špičkových univerzit, velkých (mezinárodních) firem a nově zakládaných firem ve společném propojeném ekosystému i s dodavateli, odborníky a kapitálem. Pokud samy univerzity dosud o tuto spolupráci nejevily zájem, pak díky uzákoněné třetí roli univerzit budou muset začít. My, jako odborníci z praxe, můžeme naší společnosti vracet její vklad například formou výuky na univerzitách, vedením praktických workshopů, participací jako mentoři v univerzitních inkubátorech či našimi kontakty na světové odborníky.

Choďme na univerzity, navrhujme a hledejme společně, co jim můžeme dát, vytvářejme společné projekty, zadávejme univerzitám výzkum. Prorektor Klimeš v našem rozhovoru zmínil, že lidé z praxe nejsou pro univerzity vždy zajímaví, protože nepublikují (kvalita univerzit je dnes hodnocena hlavně množstvím odborných publikací), jejich přínos však může být právě v oněch kontaktech, praktických přednáškách, workshopech a mentoringu. Zpětná vazba od studentů je vždy úžasná.

Produktem praktické výuky podnikání podle výše uvedených vzorů jsou lepší nebo nové lokální služby, čímž může univerzita naplnit svoji třetí roli, aniž by se o to musela nějak výrazně přičinit. Výhody tedy plynou na všechny strany: absolventům, firmám, společnosti i samotným univerzitám.

Kam pokračovat dál?