Téma

Jako by nám na trhu práce moc nezáleželo!

30.03.2015 Petr Skondrojanis 3 komentářů

Když jsem si nedávno připravoval prezentaci na konferenci Fit For Flexi, zabrousil jsem do Eurostatu a začal porovnávat jednotlivé země z pohledu využití částečných úvazků. I po letech jsou tato čísla poměrně děsivá, tedy v případě, že vidíte kontext.

Podíl částečných úvazků na trhu práce za rok 2013:

36,5 % Švýcarsko
27,9 % Norsko
27,4 % Německo
26,6 % Rakousko
25,5 % Dánsko
24,4 % Belgie
6,6 % Česká republika

Schválně jsem vypsal čísla z pracovních trhů zemí, které dlouhodobě zdánlivě inspirují české pracovně-právní zákonodárce, ale i ministry k implementaci takzvaných „již fungujících” modelů. Problémem je, že k implementaci takových modelů se uchylujeme bez kontextu jak daného pracovního trhu, tak našeho českého pracovního trhu. Jsme schopni vytrhnout jednu část a tu našroubovat k nám často jen kvůli odškrtnutí „fajfky“ v nějakém plánovacím kalendáři.

Co bylo dříve – slepice, nebo vejce?

Podívejte se na podíly Dánska a Norska. Právě skandinávské modely jsou nám často dávány za příkladné, a to hlavně kvůli sociálnímu systému a vysokému daňovému zatížení. Právě tato čísla dokazují, jak jednostranně se na pracovní trh díváme a jak se nedokážeme rozhlédnout napravo ani nalevo. Politiky inspiruje vysoké daňové zatížení ve skandinávských zemích a chtěli by to stejné i u nás, ale nikoho už nenapadne, jakou souvislost má funkční pracovní a sociální systém s flexibilitou a částečnými úvazky. Co myslíte – je vysoký podíl částečných úvazků následkem vysoké produktivity práce, funkčního sociálního systému a vysokého daňového zatížení? Anebo naopak díky diverzitě pracovního trhu, vysokému podílu částečných úvazků, což svědčí o zdravém pracovně-právním systému, je možné budovat silný pracovní trh, sociálně stabilní, a díky tomu mít i vyšší daňové zatížení?

Já osobně si myslím, že vysoký podíl částečných úvazků hraje zásadní roli a má markantní podíl na zdraví celého pracovně-právního systému. Ukazují to další čísla, která nelze nijak dezinterpretovat, jako například dlouhodobá nezaměstnanost mladých lidí do 25 let – Česká republika 18,4 % vs. Německo 7,8 %. Stejně tak vypadá podíl pracujících žen a matek na rodičovské dovolené, nezaměstnanost lidí 50+, diverzita manažerských pozic atd.

Důsledkem nízké flexibility trhu práce je i absence praxe u absolventů středních a vysokých škol. To zaměstnavatelé každoročně uvádějí jako překážku při náboru absolventů, avšak málokteří pro takové praxe vytvářejí podmínky a změnou zákona o zaměstnanosti v roce 2004 byly v podstatě eliminovány agentury, které studentům poskytovaly brigády ve velkém.

Střídající se ministři práce i jednotlivé vlády přistupují k pracovnímu trhu vždy z pohledu aktuální situace. Chybí propracovaná vize a systematická práce na budoucí podobě trhu práce. Jako by nás budoucnost trhu práce nezajímala. Vždyť přece současný ministr práce za pět let ve svém úřadu pravděpodobně nebude, tak proč by se měl starat o podobu trhu práce za pět let?

Mne současný stav trhu práce trápí, respektive trápí mne, že nemáme vizi a lidi, kteří by ji systematicky naplňovali. Firmy většinou volí jednodušší a méně nákladnou cestu. Manažeři ve firmách také nemají žádný důvod dívat se pět nebo deset let dopředu – vždyť přece po čtyřech letech je zdravé (alespoň to tvrdí kariérní poradci 20. století) opustit firmu a změnit místo, bezpečně s jistotou posunu v kariéře, a prosazovat takové prapodivnosti, jako je flexibilita, nespadá do plánu na plnění KPI’s.

Často mi manažeři i úředníci argumentují tím, že částečné úvazky v České republice vlastně nikdo nechce. Že je chtěli nabídnout, ale není o ně zájem. Divíte se? Částečný úvazek v ČR totiž vypadá následovně: přesně polovina mzdy, tedy v případě kancelářské asistentské pozice 9 500 Kč hrubého, v lepším případě čistého (průměrný nájem v Praze bez zaplacení poplatků je 8 400 Kč/měsíc). Dále je často zkrácený úvazek uzavírán na dohody o práci prováděné mimo pracovní poměr, nejčastěji DPČ s výpovědní lhůtou 14 dnů, tedy s nulovou jistotou. V jiných zemích částečným úvazkem uhradíte nájem a stravu, navíc například v Německu není částečný úvazek roven polovině mzdy, ale domlouvá se spíše individuálně.

Výše uvedeným chci říct, že na to, aby se flexibilní formy práce rozšířily na našem pracovním trhu, je potřeba součinnosti všech zúčastněných stran. Státu, zaměstnavatelů, ale i samotných zaměstnanců.

V dubnovém měsíčním tématu bychom chtěli přinést různé názory na flexibilitu a diverzitu pracovního trhu. Budeme se snažit ukázat pohled zaměstnavatelů, zákonodárců i zahraniční názory. Snad se nám podaří vytvořit ucelený obrázek a upozornit na skutečnost, že rigidní systém, pokud se dostane do krize, kolabuje celý, zatímco v diverzním systému možná zkolabují jednotlivé části, ale celek jako takový krizi přežije.

Věřím, že se nám podaří poskládat argumentaci, proč by nám 5 % versus 20 % mělo opravdu vadit a že bychom s tím skutečně měli něco dělat.

foto: Flickr user Mouser Williams