Když kuře poučuje slepici

„Á, kuře poučuje slepici,“ reagoval trochu podrážděně můj šéf, když jsem se směle zapojila do vášnivé diskuze svých starších kolegů o tom, jak správně a chutně připravit vepřové kotlety. Psal se rok 1983, já byla čerstvá absolventka ve svém prvním zaměstnání a koníčkem mého šéfa bylo vaření.

Vždycky si na tuto historku vzpomenu, když čtu nebo poslouchám o tom, jací jsou dnešní mladí. Mladší generace se snaží prosadit svůj názor a postoje, starší s nedůvěrou dumá, kde ti mladí berou tu drzost, když ještě nic nevědí, neumí, nezažili.  

Jak to mám s generací Y  

Poprvé jsem o generaci Y a o tom, jaká je, slyšela asi před šesti lety od svého kolegy, poradce v oblasti HR v mezinárodní poradenské firmě. Chystal na toto téma seminář a pak dával rozhovory do novin. Mluvil o tom, jak moc je tato nastupující generace jiná než generace předchozí, jaké z jejího zapojení do pracovního procesu pro zaměstnavatele poplynou výzvy a jak by se na ně měly společnosti připravit.  

Mé tři děti jsou zástupci generace Y. Když je sleduji, jak zvládají výzvy dnešního světa, musím je obdivovat. Nenaplňují žádné klišé s generací Y spojované. Nejsou líné, povrchní, nemají problém tvrdě pracovat na úkor svého volného času ani nečekají, že se někdo jiný postará o jejich štěstí v životě. Vždy jsem tedy spíš polemizovala s průzkumy a články o tom, jak jsou zástupci nové generace jiní, jak těžké je s nimi vyjít v pracovním prostředí, jak se jim budou muset zaměstnavatelé přizpůsobit, aby je zaujali, udrželi, motivovali. Byla jsem přesvědčená, že mezigenerační rozdíly jsou zbytečně a uměle zveličovány. Že se kolem nich vytvářejí nepodložené mýty, kterými vlastně my sami mladým lidem vnucujeme, jací by měli být a jak by se měli chovat.  

Stala jsem se však aktivní součástí nově vznikajícího mezinárodního týmu, ve kterém téměř polovinu z 80 projektových manažerů tvoří reprezentanti generace Y, někteří spíše už generace Z.  

A začínám se smiřovat s tím, že na pohledu na nové generace něco bude. Neříkám, že jsou lepší či horší než generace před nimi. Jsou přirozeně odrazem doby, do níž se narodili, a výchovy, které se jim dostalo. Po více než roce každodenní interakce s nimi se dopustím generalizace a konstatuji, že jsou… netrpěliví, neumí dlouhodobě plánovat, rozhodují se impulzivně především na základě emocí nebo toho, co jim poradí kamarádi. Často jim chybí sebereflexe, nejsou schopní objektivně posoudit, v čem jsou dobří a všem ne. Mají vysoká, nereálná očekávání a nároky, čekají pochvalu, ocenění a povýšení i za průměrný výkon. Nebojí se hlasitě ozvat, když něco chtějí, něčemu nerozumí, s něčím nesouhlasí nebo se jim něco nelíbí. Jsou přitom přímí a otevření. Vidím u nich hodně talentu, který ale neumí správně využít. A dospělost jako by u nich přicházela později.  

Síla předsudků  

Zástupci generace Y jsou tedy jiní, než jsme byli my, zástupci generace baby boomers, nebo než je generace X. Současní manažeři na to však nejsou připravení. Vzdorují každodenním tlakům a „nemají čas starat se o tu mateřskou školku". Každý den tak vidím, jak odlišný přístup k práci a s ní spojeným výzvám může stát generaci Y zaslouženou odměnu nebo povýšení.   Když si moji kolegové manažeři, převážně zástupci generace X, nevědí se svými podřízenými z generace Y rady, a to je docela často, přeposílají mi odkazy na články o tom, jaká ta generace Y je (například zde ). V podtextu cítím frustraci, trochu paniku, ale i snahu zbavit se zodpovědnosti za svůj manažerský neúspěch („To nejsme já, kdo má problém, ale oni. Vždyť o tom všude píšou.").   Pro generaci Y z toho plyne jedno – není radno podceňovat sílu toho, jak je člověk vnímán druhými, i když takové vnímání nemusí přesně odrážet realitu.    

Co tedy poradit  

Co bych současným „kuřatům", která se snaží v dnešních firmách uspět, poradila? Je toho hodně, co můžete udělat:  

• Buďte iniciativní. Ukažte, že vám na tom, co děláte, záleží.
• Udělejte něco navíc, nad rámec toho, co se od vás očekává. Usnadněte svému manažerovi jeho práci dobrým nápadem.
• Pokud očekáváte od manažera větší flexibilitu, buďte sami flexibilní. Přijďte do práce dříve nebo v ní zůstaňte déle, pokud to práce nebo projekt, na kterém děláte, vyžaduje. A nekoukejte se při tom významně na hodinky.
• Mějte reálná očekávání, nemějte přehnané požadavky.
• Pokud chcete poukázat na problém, připravte si zároveň návrh na jeho řešení.
• Nebojte se neúspěchu. Někdy perfektní neznamená nejlepší.
• Angažujte se. Nestyďte se ukázat nadšení pro to, co firma dělá.
• Pracujte sami na sobě, vzdělávejte se. Najděte si zkušenějšího kolegu jako mentora. Nečekejte automaticky, že všechno přijde od zaměstnavatele.
• Buďte aspoň trochu trpěliví. Však ono to povýšení, na které čekáte, přijde. Právě včas, až budete připraveni.  

Co poradit manažerům  

Vím, že jste pod velkým tlakem. Klienti, termíny, reporty, výsledky… Buďte ale připraveni změnit se. Brzy bude generace Y tvořit polovinu všech zaměstnanců a za nimi už nastupuje generace nová. Jak to tedy zvládnout?

• Smiřte se s tím, že když už nejste skoro jako jejich rodiče, jste jejich učiteli. Buďte laskaví, chápaví, ale důslední.Neříkejte jim: „To když my jsme začínali, tak…" Místo toho jim pozorně naslouchejte, nezvedejte obočí a nemávejte nad nimi rukou.
• Udělejte si na ně čas, buďte jim mentorem.
• Jsou hraví, zkuste si hrát s nimi. Například gamifikace může být vhodný pomocník. Trochu zábavy a odlehčení nikomu ublíží.
• Buďte liberální. Důvěřujte jim a nechte je dělat chyby. Oceňte, když se jim něco povede.
• Mluvte s nimi. Vysvětlujte a objasňujte, o co vám jde, co od nich očekáváte a do kdy to musí být hotové. Oni potřebují vědět, proč je jejich úkol důležitý.
• Říkejte jim častěji, než jste dnes zvyklí, jak se jim v práci vede, co se jim povedlo a s čím nejste spokojení.
• Ptejte se na jejich názor.
• Vyhněte se mikrořízení. Pokud je to možné, omezte administrativní úkony.
• Dejte jim šanci, aby si vás vážili a respektovali vás.
• Budujte takovou firemní kulturu, ve které mohou být hrdí na to, co a jak dělají.  

Když jsem se svému prvnímu šéfovi můj první den v práci přišla představit, navrhla jsem mu bezelstně: „Můžete mi tykat." „Na to je času dost," odvětil překvapeně. Byl to výborný šéf, hodně mě toho naučil a na to tykání také časem došlo. Dnes si uvědomuji, jaký rozruch tehdy můj příchod do týmu způsobil. Ať se nám to tedy líbí nebo ne, každá generace mění před očima naše pracovní prostředí a způsob, jakým v práci fungujeme. Generace Y je ale možná první generací, která se nehodí pro zaměstnavatele, kteří o své zaměstnance a jejich profesní rozvoj nepečují. A nakonec, bez ohledu na to, co si o nich myslíme, stávají se už dnes manažery a novými lídry v byznysu. Musíme se připravit a najít způsob, jak to společně zvládnout.  

Vendy Jersáková

HR praktik na cestě za moderním pracovním prostředím a kultivovanými mezilidskými vztahy

 

• Můj poslední článek pro HR kavárnu
• Když kuře poučuje slepici
• Co kdyby skončilo hodnocení pracovního výkonu

Moje další články