Téma

Logo už není tak důležité! Vrací se spolupráce lidí s lidmi

30.09.2013 Petr Skondrojanis 13 komentářů

Dříve bylo běžné, že maso nám prodával pan Březina, pro chleba jsme chodili k Patočkům a naše auto spravoval pan Rozehnal, protože škodovkám rozuměl jak nikdo jiný (všechna jména jsou samozřejmě smyšlená). Jak čas plynul, začali jsme chodit pro maso, chleba i vajíčka do Alberta nebo ještě lépe do Globusu, protože tam mají maso o něco lepší, i když nevíme, odkud pochází, a auto si necháváme spravovat v „autorizovaném servisu,“ protože to je přece záruka kvality.

A firmy spolupracují s firmami, lidi jim hledají „renomované“ personální agentury, reklamu vymýšlejí „renomované” reklamní agentury, kancelářské potřeby dodávají „renomované“ globální firmy, právní záležitosti vyřizují velké globální právní kanceláře a auta se dál hromadně vozí do autorizovaných servisů, nehledě na to, že kvalita už možná není, co bývala, a cena je pořádně vysoká, ale firmě se přece starají o všechna auta už celá léta. A nikdo nikdy neřešil, jestli to třeba není zbytečně drahé. Co se ale řeší neustále, je to, jestli náhodou nejsou “drazí” zaměstnanci, kteří v těch autech jezdí.

A čas plyne, mně je 38 let a najednou si uvědomuju, že pro maso jezdím na Smíchov do bioobchodu, že auto mi opravuje pan Batěk, webové projekty zadávám už dvanáctým rokem Radkovi Botošovi a Martinovi Haklovi z Breezy.cz, kávu nám do HR kavárny dodává Radim Tomek, videorozhovory nám natáčí kameraman Libor Kozák a naposledy jsem logo zadával Honzovi Šturcovi (všechna jména jsou pravdivá a minimálně u dvou ani nevím, jaké mají logo). Navíc po jedné globální reklamní agentuře předěláváme práci, protože je amatérská, jako kdyby neměla kvalitní lidi.

A co mě nakonec před pár týdny překvapilo úplně nejvíc, je, že aniž bych měl jakoukoli personální agenturu, byl jsem požádán personální ředitelkou jedné německé firmy, abych jim pomohl najít ředitele nákupního oddělení. Když jsem se zeptal, proč bych měl lidi hledat já, když se tím neživím, nemám žádnou firmu a o nákupu toho vlastně moc nevím, dostalo se mi následující odpovědi: „Znáš mě dlouho, víš, jaké lidi preferuji, a sdílíme stejné hodnoty. Znáš dobře naši společnost a já vím, že když mi ty někoho doporučíš, nebude to, aby sis odškrtl, že jsi někoho doporučil a nafakturoval další část prepaymentu.”

A já jsem si najednou uvědomil, že nastává čas, kdy jsme unaveni z anonymity velkých řetězců, kde na pokladnách sedí anonymní pokladní, že jsme unaveni z práce velkých agentur, které naše požadavky rozdělují svým zaměstnancům podle toho, kdo má právě volné ruce. Možná konečně nastává čas, kdy si potřeseme rukou. Za toto potřesení rukou převezmeme svou odpovědnost a uděláme, co bude v našich silách, abychom dodali co nejkvalitnější práci a nezklamali svého obchodního partnera.

Nastává čas, kdy nejenom skvělý produkt zaručuje zisk, ale důležité je také to, kdo ho přijde prodat. Jak k nám bude přistupovat. Mám pocit, že končí čas instantních obchodníků s umělohmotným úsměvem a školením efektivního prodeje. Máte rádi svého obchodníka, nakupujete od něj, ale firma ho nahradí někým jiným, kdo o vás nic neví a jen chce navázat na práci svého předchůdce. Najednou se vám už od něj nakupovat nechce, a tak přemýšlíte, jak to udělat, abyste nemuseli. A co když se najednou váš bývalý „Key Account” objeví u konkurence? Nemrknete okem, nebo možná právě naopak zamrkáte a budete přemýšlet, jak přesunout tu část budgetu právě k tomuto pánovi či dámě, abyste zase měli ten skvělý pocit z obchodního jednání.

Navíc se začínáme vracet k doporučení. Kolikrát jsem na sociálních sítích zaznamenal žádost „Jdu do kavárny, poradíte mi kam? Hledám dobrou obsluhu a internet.” Během deseti minut dotyčný dostane 25 návrhů v komentářích. Podle doporučení hledáme školy pro své děti a nejednou v nich zaznamenáte sdělení „Je tam skvělá paní učitelka, co ji práce opravdu baví” nebo “O školní záležitosti se starají rodiče, jejich jména jsou na školním internetu”. To jsou lidé, kteří za svou činnost přebírají osobní odpovědnost, nebojí se ke své práci připojit svou tvář a své názory. Jejich práce není schovaná za krásné logo, výborně napsanou stránku s produkty a reference od dalších „firem”, kterým dodali svou práci. Zkusili jste někdy zavolat do takové firmy a ověřit si práci konkrétního dodavatele? Ne? Já to občas zkusil a k mému překvapení byla odpověď velmi často podobná a zněla nějak takto: „Dobrý den, no, firma XY už nám své služby neposkytuje, a když je poskytovala, tak jsem tu ještě nepracoval/la, takže vám nemohu žádnou referenci poskytnout.”

Aha, a to pořád uvádějí tuto firmu v referencích?

A co je na tom nejlepší, nedávno mi známý oznámil, že už nejezdí s firemními auty do autorizovaného servisu, protože mu prý jako originální parkovací senzory namontovali senzory z druhovýroby, které mají řádově nižší cenu a naúčtovali si cenu jako za originální díl (nepřijde vám to jako krádež?). Když si stěžoval, odmítli se s ním bavit. Nešel do soudního sporu, ale začal jezdit k jednomu mechanikovi do Břežan, prý je tam spokojenější, protože jeho mechanik mu vždycky zavolá a řekne mu, co na autě bude opravovat, kolik to bude stát a jestli chce dražší či levnější díl, podobně jako pan Batěk, ke kterému jezdím já.

Doba se mění, což rozhodně neznamená, že velké firmy přijdou o své zákazníky a že se vylidní velké hypermarkety – pohodlné řešení pořád ještě převládá nad tím kvalitnějším. Ale nastává čas, kdy i velké firmy budou zase muset přemýšlet nad loajalitou svých zákazníků, a pokud si je chtějí udržet, třeba budou nuceny zvažovat mezi anonymitou a vztahem, který se svými zákazníky vytvářejí. Lidem se bude více chtít pracovat ve firmě, jejíž ředitel píše blog, protože s jeho názory budou souhlasit a budou proto rádi pod takovým ředitelem pracovat.

Naše měsíční téma bude zamyšlením nad individualizací práce, úvahou o možnostech, které má každý z nás, abychom se za svou práci postavili a se svými úspěchy, ale i neúspěchy byli spojeni. Přineseme vám názory lidí, kteří nepotřebují logo, aby měli zákazníky. A když nějaké mají, tak není podstatné, podstatná je jejich práce a váš vztah k nim.

Už během psaní jsem si vzpomněl na další a další jména lidí, které já osobně rád doporučím a se kterými, jak doufám, budu ještě dlouho spolupracovat…