Téma

Jak může dávání obohatit člověka, komunitu i svět

24.10.2016 Jaroslav Procházka 5 komentářů

Průmyslová revoluce v 18. století odstranila tvrdou fyzickou práci a umožnila obrovský růst produktivity a bohatství západní civilizace. Další takový velký skok znamenalo koncem 19. století zavedení elektřiny a nástup digitální technologie na konci století minulého. Všechny tyto změny provázel jeden zajímavý jev. Nárůst produktivity a mnohé výhody nebyly viditelné hned, ale až po nějakých dvaceti a více letech. Příčinou byly naše postoje a myšlení. Nejdříve jsme jen nahradili původní technologie kus za kus, ale zůstalo stejné myšlení a stejný způsob práce, až pak přišly změny procesů a chování lidí. A co má tento historický exkurz společného s dáváním?

Ilustrační foto: Hoffnungsschimmer, Flickr.com

Když přišla koncem 19. století elektřina do továren, pouze jsme nahradili ústřední parní stroj s obrovskou hřídelí obrovským elektromotorem, továrnu jsme nechali organizovanou stejně a pracovali jsme stejným způsobem. Žádný div, že nedošlo k nějaké výrazné změně. Až po nějakých třiceti letech (kdy pravděpodobně odešli původní šéfové do důchodu) se náhle něco změnilo. Centrální motor nahradila spousta malých motorů pro každý stroj a zcela jinou organizaci těchto strojů v továrně najednou řídil přirozený tok materiálu a výrobku, tedy už ne centrální motor a jeho fyzikální omezení. Tato obrovská změna v organizaci práce přinesla významný skok v produktivitě výroby.

Abychom neosočovali naše předky z hlouposti, jen upozorním, že stejnou zkušenost prožíváme poslední desítky let také s digitálními technologiemi. Ty první pouze nahradily kalkulačky a počítadla a mnohdy (u nás v Čechách ještě stále) generovaly ještě více práce, než aby pomáhaly. Proč? Protože jsme opět jen nahradili původní „motor“, ale organizace práce, procesy i náš postoj zůstaly stejné. Chcete příklad? Elektronickou žádost na cokoli sice vyplníte v počítači, ale pak ji musíte vytisknout (krok navíc), podepsat a ještě někam fyzicky odnést potvrdit (další kroky navíc, tady doslova). Pouhá náhrada technologie zde nijak nepomáhá, dokonce nás brzdí.

Až v poslední době konečně měníme i organizaci práce, procesy a naše uvažování ohledně moderních technologií. Stejně jako nám dříve trvalo, než jsme nahrazený ústřední elektromotor rozhodili do menších pro každý stroj, tak nyní konečně využíváme síly celosvětového propojení díky telefonům, internetu a elektronickým platformám směrem k tvorbě nových služeb, trhů a hodnoty. Opět to trvalo nějakých dvacet až třicet let, ale vidíme zase změnu postoje a myšlení a začínáme digitální technologie naplno využívat. Velkou roli v tom hraje sdílení a rekombinace informací, postupů, myšlenek a nápadů.

Od vlastnění ke sdílení

Za těmito rekombinacemi a inovacemi stojí mimo jiné náš postoj k informacím, který v poslední době prošel velkou proměnou. Vlastnictví a „škudlení“ informací jako konkurenční výhody, tak typické pro nedávnou podnikatelskou dobu a manažery mnoha firem, se mění. Informace jsou nyní více dostupné a ten, kdo dává, většinou i hodně získává. Buduje svou pověst experta či umožňuje ostatním stavět na získaných informacích něco nového. Na podobném principu stála i HR kavárna: inspirace, sdílení pohledů, myšlenek a zkušeností od profesionálů napříč obory, originální a kvalitní materiál, který má hodnotu.

Google, Virgin, Disney, Zappos, Tesla, a dokonce i tajnůstkářský Apple sdílejí svá tajemství o přístupu k inovacím, testování, fungování laboratoří, produktovém managementu, vzdělávání lidí, o svém pojetí HR, cílech a motivaci pracovníků, pracovním prostředí i zkušenostech z projektů. Právě toto sdílení pomáhá vytvořit nové nápady, myšlenky, kombinace technologií, služeb, produktové inovace, nové byznys modely, a kupodivu i nové trhy.

Apple v tom byl mistr, co se týče oblasti technologií a použitelnosti. Dokázal využít existující technologie a spojit je v naprosto unikátní a fungující celek s přidanou hodnotou, ať to byl telefon, hudební přehrávač a internetový prohlížeč v jednom zvaný iPhone, malinký, ale výkonný přenosný počítač ovládaný dotyky zvaný iPad či různá dřívější dílčí vylepšení notebooků, jako byla wifi, touchpad, magnetický napájecí kabel či systém otevírání notebooku, dnes typický pro každý kus. Virgin je zase machr v byznys modelech, kterými se inspiroval v naprosto odlišných oborech a aplikoval je do (v té době) nedotčených oblastí.

Díky sdílení informací a kombinacím existujících postupů, technologií a byznys modelů napříč obory máme dnes:

celosvětové propojení mezi lidmi pomocí internetu a sociálních sítí,
mobilní telefony, které slouží v Africe k placení,
sdílené ubytování Airb’n’b a taxi Uber,
financování lidmi místo bank (mikroúvěry, P2P půjčky a crowdfunding),
experty a odborníky pomáhající zdarma neziskovkám a inovačním projektům na školách a univerzitách,
zprávy, burzu, nabídky práce, knihovnu, televizi a kancelář v kapse,
a dokonce i dříve naprosto nepředstavitelnou věci: HR pracující s daty a v těsné vazbě s IT, vytvářející online vzdělávací knihovny, náborové aplikace, zpětnovazební online IT nástroje.

Sdílení, zpětná vazba a vnitřní motivace

Díky HR kavárně možná nevznikl konkrétní nový produkt, jako je třeba Uber, ale i zde bylo vidět, jak sdílení a dávání významně ovlivňuje nejen nás, garanty, ale i vás, čtenáře a celou komunitu kolem. Vznikla spousta setkání a vzájemných ovlivnění, ze kterých vždy profitovaly obě strany: dávající i příjemce. Dávající se „pražbou“ posunul jako člověk a vybrousil svoje psaní i myšlenky, přijímající dostal nový pohled a jeho rozhodnutí či krok pak mohly být zcela jiné, než původně zamýšlel.

Právě Pražírna HR kavárny a osobní setkávání mezi garanty i s vámi, čtenáři, byly naprosto úžasnou věcí, která mě fascinovala. Dříve, než šel jakýkoli článek ven, prošel si vnitřním procesem „pražby“, aby byla zaručena jeho kvalita a srozumitelnost (i když byl třeba dráždivý a šel proti názorům většiny) a my se pod něj mohli s radostí podepsat. Do názoru jsme (většinou) nezasahovali, jen jsme sdíleli, jak daný text vnímáme a jak na nás působí jeho styl a forma. Jinak se na váš článek dívá HR, šéf stavební firmy, IT manažer, vedoucí neziskovky, inovátor, kouč, psycholog nebo zkušený statistik.

Vnitřní závazek a motivace řídit téma, komentovat články kolegům i napsat a následně upravit svůj vlastní text, interní konstruktivní zpětná vazba, pohledy, názory a komentáře garantů na můj výtvor byly tím, co posouvalo moje myšlení, nápady a často i můj život do zcela jiných rovin. A vše toto konání je dobrovolné sdílení zúčastněných (jejich času, názoru, zkušenosti, textu).

Pohledy různých profesí, zkušeností, pohlaví i rozličných pracovních domén dokázaly dát pěknou out-of-the-box bombu, která moje osobní potvrzující zkreslení (omezené a zkreslené vnímání světa na základě osobních hodnot, které má každý člověk) rozbíjela stále a stále, až jsem se stal jiným člověkem, jinak uvažujícím, s ještě větším respektem a uznáním k odlišným názorům a profesím. A toto vše vzniklo jen díky dávání našeho času a názoru!

O budoucnost strach nemám, sdílení a další a další kombinace informací, nápadů, technologií, inovací a našeho myšlení bude dál přinášet pozitivní změny a řešit problémy civilizace. A stejně tak se těším i na další úžasné projekty typu HR kavárny, které budou zapojeným účastníkům formovat a posouvat jejich myšlení, postoje, motivaci a chuť měnit se a sdílet. A to vše jen díky nezištnému dávání.