Po čtyřech letech zjišťuji, že jsem asi byla celou tu dobu nějak mimo. Prý jsem se účastnila něčeho, co bylo označeno jako „punk“. Já, taková hodná, vzorná holka. Já se přece neúčastním ničeho výtržnického. Alespoň tak chápu slovo „punk“. Ale při pohledu do Wikipedie zjišťuji, že „punk“ má také význam provokace.
Ilustrační foto: Kyle Mahaney, Flickr.com
Je provokací mít názor? Protože to pro mne byla HR kavárna. Místo, kde se setkávali lidé s názorem. Něco pro mě zcela normálního. Proto jsem se od začátku účastnila. Každý, kdo do Kavárny nějakým způsobem přispěl či vstoupil, měl svůj názor. Uměl ho vyjádřit, sdělit v Pražírně. Uměl odlišit, co je jeho řekněme velmi osobní postoj k věci, a co naopak objektivní názor podložený jeho zkušenostmi, čísly ze zahraničí. Názor byl někdy sdělen zaobaleně, častěji pěkně přímo. Nikdy však nešel na podpásovou úroveň. A pokud byl někdy vysloven zásadní nesouhlas s předloženým názorem, byl v tom vždy respekt k člověku.
Mít názor je přece něco naprosto normálního a přirozeného – alespoň jsem se to dlouho domnívala. Během posledního půlroku mi dva známí nezávisle na sobě řekli, že rádi čtou mé články, protože jsou původní a mají názor. Lehce mne jejich výrok zarazil, protože pro mě je samozřejmé mít názor a vědět, proč ho mám. Umět ho vyslovit, obhájit, jít s kůží na trh i v momentě, kdy vyslovuji nepopulární či neobvyklou myšlenku.
Pak mne jeden píárista vyvedl z omylu: „Rozhodně není běžné, že by každý, zejména zaměstnanec, chtěl a uměl vyslovit svůj názor, své stanovisko k věci. Často bojuji s tím, že lidé chtějí být viděni v médiích. Když jim ale vytvořím danou příležitost, nechtějí se pak jednoznačné vyjádřit k ničemu. Ty opravdu dbáš na to, aby tvůj článek měl názor, to jsem si také všiml.“
Tehdy jsem pochopila „punk“ HR kavárny. Máme názor, každý z nás svůj. A jsme ochotni jít s ním do veřejného prostoru. Jedno teď vím jistě. Každý z nás, kteří jsme se podíleli na tvorbě HR kavárny, bude mít svůj názor i nadále a bude ochotný předkládat ho širší veřejnosti. To je pro mne síla a největší poselství celého projektu.
Kolegové, díky, že jsem v tom mohla být s vámi.