Téma

Jde s konzultanty všechno lépe?

01.05.2014 Jaroslav Procházka 5 komentářů

V aktuálním měsíčním tématu se zaměříme na téma konzultantské. Budeme hledat příležitosti k uplatnění konzultantů a zprostředkujeme zkušenosti a příběhy nejen samotných konzultantů, ale především těch, kteří jejich služeb využívají – manažerů, majitelů firem, HR a dalších. Pokusíme se ukázat jak, kdy a čím mohou být konzultanti přínosem. A jelikož nejsme kavárna svázaná předsudky a chceme se i sami sobě zasmát, okořeníme téma i několika vtipy.

Proč vůbec brát konzultanty?

Firmy si najímají konzultanty za účelem potřeby specifické a hluboké dovednosti, kterou nemají. To může být způsobeno její vysokou cenou, přílišnou specifičností nebo její potřebou jen po část roku, kdy je levnější si ji najmout. Může také nastat možnost, že bychom si ji interně ani sami nevypěstovali. Dalším typickým důvodem pro konzultace je potřeba čerstvého pohledu zvenčí či aktuálně větší poptávka po dané dovednosti, než může firma pokrýt svými zdroji.

V době tzv. finanční krize jsme mohli být svědky toho, že firmy nabídly svým nejdražším expertům, aby odešli, založili si firmu a spolupracovali s nimi externě. Pro firmu je toto řešení levnější, a přitom bude mít stále ve své síti zdatné odborníky, navíc znalé její kultury a procesů.

Typické oblasti konzultací jsou management, IT, účetnictví, finance, marketing, HR, ale dnes už se setkáme i s konzultanty sociálních služeb, mediálními, zaměřenými na sociální sítě či dokonce na takové specifické oblasti, jako jsou konzultace levného leteckého cestování a využívání bonusových programů. Je pravda, že firmy sáhnou po konzultantovi především v případě potřeby specifické dovednosti či znalosti moderních metod. Obrovskou přidanou hodnotou konzultantů, na kterou se někdy zapomíná, ovšem je:

1.Externí, čerstvý pohled
na naši operativu, procesy a provozy – cizí oko vidí naše dennodenní plýtvání, neefektivnosti a kritická místa lépe než my, zabraní v tomto provozu.

2. Nárazník a zprostředkovatel
pokud je mezi managementem a zaměstnanci narušena důvěra, může konzultant vhodnou komunikací tyto tábory spojit:vysvětluje odlišné postoje a zprostředkovává situaci obou táborů. Každý z nás také ví, že nejlepší konzultant hlavně vyslechne zaměstnance firmy a pak vedení řekne to samé, jen trochu jinak.

3. Znalost vzorů a znalostí napříč
firmami a někdy i obory – byznys modely, ověřené postupy, neotřelá řešení či způsoby řízení inspirované jinými obory vznikají právě díky inspiraci u jiných firem či oborů. Jako skvělý příklad můžeme uvést Bransonovu Virgin group nebo SouthWest Airlines.

Naslouchající externí konzultant se znalostí z více firem a oborů je pak skvělým mentorem a partnerem do diskuze (tzv. thinking partner) v případě hledání řešení existujících problémů a odblokování komunikace.

Konzultant vychází ze slova hovořit

Je pravda, že někdy se konzultanti až příliš ztotožní s významem latinského původu slova „consultare“, což znamená diskutovat, hovořit, a pak jen diskutují a hovoří. Proto nastíníme i modely spolupráce založené na doručené hodnotě a výsledku než na odpracovaných hodinách. Chování velkých konzultačních firem někdy vrhá na tento byznys hanlivé světlo tím, že posílají jako konzultanty mladé lidi po škole, tím pádem bez praxe či s minimální praxí. Jak může radit mladý člověk, který ani neokusil, co to znamená být zaměstnán, vést firmu, podnikat, respektive neví, co to znamená dělat danou práci?

Ze zmíněných důvodů je důležitá praxe i vlastní metoda práce konzultanta. Pokud konzultant pracuje jako interim manažer nebo formou workshopů, kdy zapojuje lidi a jen je vhodně usměrňuje a dodává svou expertní znalost, jakmile je potřeba, pak je zcela jistě vnímán jinak než mladík po škole tlačící jediné správné (firemní) řešení. Být vzorem, dělat, co říkám, naslouchat lidem, vyhrnout si rukávy a ušpinit si ruce, je téměř vždy receptem na úspěch a klíčem k prospěšné spolupráci s lidmi uvnitř firmy.

Česká ironie versus globalizační trendy

Konzultanti bývají lidé vzdělaní, sečtělí, zcestovalí, vtipní, lidé s nadhledem a spoustou životních lekcí. Můžeme říct, že jsou to lidé lidsky a životem moudří. Znají se se spoustou lidí, dokážou poradit a příjemně se s nimi povídá (tedy s těmi již zrale moudrými). Proto bývá překvapivé, že se někdy ozývají hlasy argumentující tím, že konzultant není potřeba, jelikož nic nevytváří, neřídí žádnou firmu, jen parazituje na někom úspěšném, na někom, kdo něco umí. Je tomu ale skutečně tak? Co když má někdo vlohy a talent na to, vidět a spojovat věci, které ostatní nevidí? Co když rád a dobře rozjíždí nové věci? Co když je dobrý v mapování vzorů napříč firmami a obory, a díky svému odstupu tím pomáhá rychle odhalit provozní problémy a plýtvání? Co když takového člověka denní rutina ubíjí, a tak dává světu nejvíc, když je na projektu pár měsíců, maximálně rok a pak si jde opět po svých a změní prostředí? Co když potřebuje cítit tlak a nával úkolů, aby byl tvořivý a výkonný? Co když ho/ji naopak firemní prostředí již unavilo a potřebuje volnost a možnost více si řídit svůj život? Ano, toto jsou mnohdy osobnostní rysy či životní kontexty konzultantů, a proto dělají to, co dělají.

Ať je ale náš specificky český postoj jakýkoliv, nezvrátí trend posledních desetiletí, jímž je outsourcing činností přímo nesouvisejících s podnikáním. Jedním trendem je kumulace celého ekosystému do jedné firmy, kde typickým příkladem je Apple. Řada úspěšných firem dnes ale funguje přesně opačně. Firmu tvoří jen maličký tým nakupující většinu služeb či mezi-produktů externě a právě tady se nesmírně uplatňují konzultanti. I když se řada činností vrací zpět pod interní křídla firem a trend kumulace může sílit, budou právě flexibilní malé a střední firmy (a jejich sítě) budoucím hybatelem dalších změn v technologiích a zaměstnaneckých modelech a konzultanti specifických oborů budou mít v tomto řetězci rozhodně svoje důležité místo. Budoucí trendy pracovních trhů navíc říkají, že zaměstnanecký model se změní a zaměstnanci budou pracovat pro více firem právě v interim, projektovém a crowdsourcing módu, což je přesně způsob práce konzultantů. Firmy i společnost se tedy chtě nechtě budou muset na konzultanty ve specifických oblastech spoléhat stále více.

Work-life balance? S tím na mě nechoďte?

Častým nářkem či denní realitou konzultantů je nahodit oblek, sbalit košile, vzít kufr a tradá do světa. Víkend začínající příjezdem domů v pátek v noci nebo v sobotu ráno a končící nedělním obědem je běžný obrázek. Musí to tak ale být? I já mám za sebou tuto zkušenost, ale jelikož jsem měl vždy kombinaci více úvazků nebo podnikání a úvazku, tak jsem hledal, zda to jde i jinak. A světe div se, šlo to a jde. Stále jsem mohl dělat svoji práci, dodávat stejnou hodnotu, ale nemusel jsem být „onsite a online“ 24 hodin denně 7 dní v týdnu. Stačí se jen ozvat a zkusit najít vhodný model. Ukázat firmě i zákazníkovi hranice, ale stále doručovat hodnotu. Nyní, když jsem na volné noze, se dokonce tento model ukázal jako jediný udržitelný. Když si můžete udělat víkend v týdnu, protože se vám třeba nejlíp dělá večer a o víkendech, pak je nezbytně nutné mít „záchranné mechanismy“, které vás vytrhnou z práce, ať je to smluvená večeře venku, vaše děti nebo čekající manželka. Toto je potenciální riziko zvláště tehdy, když vás vaše práce baví a nerozlišujete mezi zábavou a prací. Ono ale tělo i mysl musí někdy vypnout, odpočívat a regenerovat.

A co výběr vhodného konzultanta, jeho morálka, doporučení a reference, sdílené hodnoty? Třaskavých konzultačních témat je opravdu hodně, o některých z nich se dozvíte více v našich dalších příspěvcích.

Foto: Flickr user rogiro