Téma
Téma

Dagmar Suissa zve na měsíční téma – Leadership mezi kulturami

05.12.2012  Dagmar Suissa 1  komentářů

Narodila jsem se v nevýznamném městečku na česko-polské hranici. V mých žilách se mísí krev česká, španělská, portugalská a rakouská. Svá studentská léta jsem prožila střídavě v Praze a v Paříži, abych se krátce poté odstěhovala do Košic za svým izraelským nyní ex-manželem. Zažila jsem řadu dobrodružství i jazykových faux-pas. Bydlela na žižkovských kolejích, v arabské čtvrti na pařížském předměstí, v 16. okrese s pařížskou buržoazní mládeží, v jednom z košických paneláků s řadou „východniarov“ a několik měsíců i uprostřed negevské pouště se svým manželem a jeho košatou rodinou.

Poslední tým, jehož jsem byla před svým současným působištěm součástí, tvořilo pár Čechů, pár expatů z Anglie, Polka a Litevka. Podobné složení měl i tým, který jsem vedla. Bylo nám spolu hrozně dobře, jen jsme se občas překvapovali samozřejmostmi. Češi k práci potřebovali systém, úkoly, jasná pravidla a ještě jasnější informace o tom, kdo je nositelem formální moci. To aby věděli, od koho žádat rozhodnutí. Angličani k práci potřebovali hodně zasedaček, jasnou vizi, manuály s doporučenými postupy (rozuměj anglickou verzi českých pravidel) a představu o tom, kdo tahá za jaké nitky, aby věděli, čí rozhodnutí mají ovlivňovat. Poláci nepotřebovali nic, protože si stejně vždycky všechno udělali po svém.

Ještě zajímavější okamžiky nastávaly na globálních HR poradách, kde se na jedné věci občas museli dohodnout Angličani, Indové, Číňani, Turci, Řekové, Francouzi a řada dalších národností. Ještě dnes vzpomínám na svého HR šéfa, který si mi jednou posteskl: „Když mi u jednoho stolu všichni z vás slíbí, že mi něco pošlou v určitém termínu, znamená to pro mě tolik scénářů, kolik vás sedí u stolu. Ty mi pošleš, co chci, kdy chci a zásadně jen ty informace, co chci. Číňani to obvykle pošlou ještě před termínem, protože to po nich chci já a má to prioritu. Angličani mi pošlou nejen to, co po nich chci, ale vyptají se na počasí, na rodinu a ještě mi k tomu všemu navrhnou řadu věcí, které vůbec nechci vědět. Indové ve skutečnosti nic nepošlou a nikdy ani poslat nechtěli, jen bylo neslušné to na poradě přiznat. Turci a Řekové občas pošlou to, co chci, pokud na to v mezidobí nezmění názor nebo na to nezapomenou. Francouzi pošlou v dohodnutém termínu to, co nechci, protože legislativa jim neumožňuje poslat to, co chci...A pak předstírej, že to máš všechno pod kontrolou...“

K tématu měsíce mě dovedlo moje světoobčanství, má obrovská vášeň porozumět lidem bez ohledu na hranice a můj hluboký obdiv vůči těm, kdo dokázali lidi inspirovat, aniž by s nimi sdíleli stejný jazyk a stejné zvyky. Jsou leadeři, kteří si dokážou získat respekt bez ohledu na to, na jakém místě planety se objeví. Co v sobě mají tak jedinečného? Lze se to naučit? Je to vzácný jev? A jak se k tomu všemu vlastně staví český manažer, český zaměstnanec, český člověk?
Jsem HR kavárně nesmírně vděčná za to, že si v českých podmínkách můžeme tyto otázky klást a že o nich můžeme diskutovat.

Dagmar Suissa

Employee Guidance ředitelka společnosti LMC

 
Moje další články
 

Minulá témata

 
Přináší společnost LMC, s.r.o., vyrobeno ve spolupráci s Omega Design & Breezy